Články / Reporty

Ze Šumperka podruhé: Od českého blues… po Hendrixe

Ze Šumperka podruhé: Od českého blues… po Hendrixe

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 14.11.2015

Druhý večer festivalu Blues Alive začal přesně tam, kde s posledními tóny Warrena Haynese ve čtvrtek skončil. Alespoň pokud jde o intenzitu projevu publika. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers sahali až k úplným kořenům domácího blues a svou dynamickou, hravou a hlavně bravurní show doslova zbořili sál. Havelka, ač frontman, se držel spíše zkrátka a svůj patnáctičlenný ansámbl řídil spíše coby konferenciér. Repertoir byl podřízen orientaci festivalu. Bylo by ovšem chybou očekávat, že se bude hrát spíše na pomalejší strunu. Jistě, i na typická zasněná blues došlo, ale podstatnou část hodinového vystoupení tvořily řádně řízné swingové kusy s dostatkem prostoru pro bravurní – a publikem patřičně oceněné – sólování jednotlivých muzikantů.

Jestli má někdo okolo sebe aureolu legendy, je to bezpochyby Jiří Suchý. Není pochyb o tom, že spousta lidí přišla jen na něj – ten večer se v sále a foyer Kulturního domu pohybovalo výrazně jiné, na první pohled méně bluesové publikum. Suchému, stále s jeho typickou šibalskou jiskrou v oku a jistým hlasovým projevem, se od prvních písniček – klasických hitů Semaforu – podařilo rozezpívat diváky. Suchý hodně vzpomínal – a bavil. Pocity setkání s živoucí legendou domácí kultury byl neopakovatelný.

Přechodovou část večera vytvořili Bluesberry se svým hanspaulským blues, které na pódiu vystřídal Jan Spálený & ASPM. Jeho Profesionální Sdružení Amatérských Muzikantů se ukázalo být jedinou kapelou festivalu, která neměla ve svém obsazení kytaru. Spojení klavíru, trumpety a akordeonu, společně s rytmikou v kombinaci bicích a elektrického vibrafonu vytvořilo velmi originální zvuk, který zaujal, byť vyloženě neuhranul. Na klasické hity, jako je Špitál u Sv. Jakuba, je však spolehnutí, stejně jako na Havelkou a Suchým rozehřáté publikum, které lačně hltalo a bouřlivě oceňovalo každé sólo či vyhrávku.

Jednomu z nejlepších domácích kytaristů, všestrannému Luboši Andrštovi, zachránil krk jeho host, Američan Dani Robinson. Když totiž Andršt hrál sám jen se svým bandem, vkrádaly se na mysl obavy: bude-li takhle hrát celou dobu, bude to asi pěkná nuda… Což o to, Andršt hraje mistrovsky. Ale profesorsky, chladně, tak nějak bez šťávy. A koneckonců nehrál nic, co by nezahrál tucet dalších kytaristů. Dynamiku, drajv a ducha Jimiho Hendrixe na pódium přinesl Dani Robinson. Exhibující kytarista (hra zuby či za hlavou – běžná součást repertoáru) se opíral právě o Hendrixovy skladby (mj. Hey Joe natažená do dlouhého jamu s citacemi dalších riffů, nebo Little Wing) a Andršta odsunul do role vysoce kvalitního doprovodného hráče. Jistý závan legendárnosti se přesto dostavil - bez Andršta by přehlídka domácích podob žánru nemohla být kompletní. Ale byl to Robinson, kvůli kterému se vyplatilo zůstat vzhůru až do půlnoci.

Info

Blues Alive: Ondřej Havelka & Melody Makers, Jiří Suchý, Bluesberry, Jan Spálený & ASPM, Luboš Andršt Band & Dani Robinson
13. 11. 2015 Dům kultury Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.