Články / Reporty

Ze Šumperka podruhé: Od českého blues… po Hendrixe

Ze Šumperka podruhé: Od českého blues… po Hendrixe

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 14.11.2015

Druhý večer festivalu Blues Alive začal přesně tam, kde s posledními tóny Warrena Haynese ve čtvrtek skončil. Alespoň pokud jde o intenzitu projevu publika. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers sahali až k úplným kořenům domácího blues a svou dynamickou, hravou a hlavně bravurní show doslova zbořili sál. Havelka, ač frontman, se držel spíše zkrátka a svůj patnáctičlenný ansámbl řídil spíše coby konferenciér. Repertoir byl podřízen orientaci festivalu. Bylo by ovšem chybou očekávat, že se bude hrát spíše na pomalejší strunu. Jistě, i na typická zasněná blues došlo, ale podstatnou část hodinového vystoupení tvořily řádně řízné swingové kusy s dostatkem prostoru pro bravurní – a publikem patřičně oceněné – sólování jednotlivých muzikantů.

Jestli má někdo okolo sebe aureolu legendy, je to bezpochyby Jiří Suchý. Není pochyb o tom, že spousta lidí přišla jen na něj – ten večer se v sále a foyer Kulturního domu pohybovalo výrazně jiné, na první pohled méně bluesové publikum. Suchému, stále s jeho typickou šibalskou jiskrou v oku a jistým hlasovým projevem, se od prvních písniček – klasických hitů Semaforu – podařilo rozezpívat diváky. Suchý hodně vzpomínal – a bavil. Pocity setkání s živoucí legendou domácí kultury byl neopakovatelný.

Přechodovou část večera vytvořili Bluesberry se svým hanspaulským blues, které na pódiu vystřídal Jan Spálený & ASPM. Jeho Profesionální Sdružení Amatérských Muzikantů se ukázalo být jedinou kapelou festivalu, která neměla ve svém obsazení kytaru. Spojení klavíru, trumpety a akordeonu, společně s rytmikou v kombinaci bicích a elektrického vibrafonu vytvořilo velmi originální zvuk, který zaujal, byť vyloženě neuhranul. Na klasické hity, jako je Špitál u Sv. Jakuba, je však spolehnutí, stejně jako na Havelkou a Suchým rozehřáté publikum, které lačně hltalo a bouřlivě oceňovalo každé sólo či vyhrávku.

Jednomu z nejlepších domácích kytaristů, všestrannému Luboši Andrštovi, zachránil krk jeho host, Američan Dani Robinson. Když totiž Andršt hrál sám jen se svým bandem, vkrádaly se na mysl obavy: bude-li takhle hrát celou dobu, bude to asi pěkná nuda… Což o to, Andršt hraje mistrovsky. Ale profesorsky, chladně, tak nějak bez šťávy. A koneckonců nehrál nic, co by nezahrál tucet dalších kytaristů. Dynamiku, drajv a ducha Jimiho Hendrixe na pódium přinesl Dani Robinson. Exhibující kytarista (hra zuby či za hlavou – běžná součást repertoáru) se opíral právě o Hendrixovy skladby (mj. Hey Joe natažená do dlouhého jamu s citacemi dalších riffů, nebo Little Wing) a Andršta odsunul do role vysoce kvalitního doprovodného hráče. Jistý závan legendárnosti se přesto dostavil - bez Andršta by přehlídka domácích podob žánru nemohla být kompletní. Ale byl to Robinson, kvůli kterému se vyplatilo zůstat vzhůru až do půlnoci.

Info

Blues Alive: Ondřej Havelka & Melody Makers, Jiří Suchý, Bluesberry, Jan Spálený & ASPM, Luboš Andršt Band & Dani Robinson
13. 11. 2015 Dům kultury Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace