Články / Reporty

Ze Šumperka poprvé: Country Alive?

Ze Šumperka poprvé: Country Alive?

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 13.11.2015

První večer 20. ročníku šumperského festivalu Blues Alive se mi proti všem plánům zredukoval jen na dvě kapely. Díky zpoždění vlaku jsem do velkého sálu Domu kultury v Šumperku vešel ve chvíli, kdy dohrávala první kapela festivalu, polští Jan Galach Band. O jejich kvalitách či nekvalitách se nemá smysl na základě slyšeného rozepisovat. Bylo by to zoufale neobjektivní.

Jiným případem byli The Record Company ze Spojených států. Troufám si tvrdit, že o této kapele, která dosud nevydala plnohodnotnou desku, jen několik singlů a EP, ještě uslyšíme. Jejich šlapající, dravý mix syrového blues postavený na slideové hře na kytaru nadchl. I když měli jen slabou půlhodinku. Nespoutaný, energický frontman dlouho nevydržel sedět na židličce, na níž koncert začínal. Výborný začátek festivalu, který zároveň publikum skvěle rozehřál před hlavní hvězdou – večera i festivalu.

Warren Haynes a jeho Ashes & Dust Band nastoupili na jeviště přesně na čas. Neokázale, beze spěchu, rozvážně. Warren Haynes nepřijel do Šumperka (bylo to první vystoupení této legendy na našem území), aby dělal show. Od toho máme v hudbě jiné – a ti by asi ani do Šumperka nejeli. Warren Haynes přijel, aby hrál hudbu svého srdce. A v duchu poslední desky Ashes & Dust to bylo country. Sice hodně přitvrzené, postavené na ostré Haynesově kytaře, ale stále country. Spojení tvrdých kytar a křehkých akustických nástrojů – mandolíny, banja a houslí – vytvářelo velmi unikátní a strhující spojení. Někteří v publiku byli zpočátku možná překvapeni. Netrvalo dlouho a Warren Haynes si osazenstvo nabitého socialistického kulturáku omotal kolem prstu a to jej a jeho spoluhráče odměňovalo bouřlivým potleskem po každém sóle a každé písni. Warren Haynes hojně přidával a původně avizovanou délku koncertu nemálo přetáhl. Došlo i na hity, Dylanovu All Along The Watchtower a legendární instrumentální kus Allman Brothers Band, do které si Haynes naprosto přirozeně přimíchal citaci Norwigean Wood od The Beatles. A co by to bylo za bluesový festival, kdyby si na něm hlavní hvězda nestřihla bluesovou dvanáctku v té nejryzejší podobě. Nejedno srdce v sále bezpochyby zaplesalo.

Úvodní večer Blues Alive nastavil laťku poměrně vysoko. Pátek bude ve znamení domácí tvorby. Ale ať sebekvalitnější kapely vystoupí, těžko vymažou vzpomínku na Warrena Haynese. Na něj se bude v Šumperku dlouho vzpomínat.

Info

Blues Alive: Warren Haynes and Ashes & Dust Band, The Record Company
12.11.2015 Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...