redakce | Články / Sloupky/Blogy | 10.01.2018
Které koncerty a festivaly zasáhly redaktory Full Moonu a jejich blízké, nejbližší okolí v roce 2017? Živé vzpomínky, prach, pot a slzy? Napříč žáry, styly, přes hranice i doma. Nick Cave, růžový metal nebo dlouhý úplňky s Annou von Hausswolff...
Akana
Iva Bittová & Čikori – Respect Festival, Praha
Výsostně osobní zážitek, těžko sdělitelná hnutí za hrudní kostí. Neumím si představit, že by se dalo v souznění s hudbou jít ještě dál, než jak to umí právě Iva Bittová.
Algiers – Strahov 007, Praha
Byla jim Sedmička malá nebo akorát? Dodnes nevím, každopádně vymalovali ji dokonale.
Värttinä – Lucerna Music Bar, Praha
Neopouštěj staré známé pro nové. Dlouho jsem je neviděl a zjištění, že dámy neztratily nic ze svého kouzla, vydatně zahřálo.
Martin Kozumplík
Hradecký slunovrat – Hradec nad Moravicí
Kometa na festivalovém nebi. Každý rok roste, nejpřívětivější atmosféra, všichni se znají, a kdo ne, tak se pozná na místě. Příjemná organizace, rozumná velikost, fantastické prostředí. Na žádný jiný fesťák se tolik netěším a slibuju, že příští rok udržím pozornost (těch známých a lákadel je tam tolik...) až do konce.
Nick Cave – O2 arena, Praha
S přehledem nejintimnější koncert, který tahle studená hala kdy zažila. Nick Cave je pán. Dokazuje to na každém koncertě a na velikosti pódia a mase publika nezáleží. Současné složení The Bad Seeds v čele s principálem Warrenem Ellisem překonává i zdánlivě nepřekonatelnou starou partu s Blixou a Mickem Harveym. Událost sezóny, široko daleko žádná konkurence.
Davo Krstič
Anathema – Lucerna Music Bar, Praha
Hidden Orchestra – Jazz Tibet Club, Olomouc
Birdy – Colours of Ostrava
Lukáš Grygar
Anna von Hausswolff – Beseda u Bigbítu, Tasov
Bez očekávání, a snad i proto mě to zbořilo. Pod úplňkem, v přibývajícím úžasu, který se v tu nejlepší chvíli spolu s propadem ladění láme do extáze.
Pigeon – Žižkovská noc, Praha
Kdo to je? Aha, "nějací" Němci. Bubeník útočí i zpěvem. Zvuk setřásá cihly na zdi a nijak ho netrápí, že zvukař pije na baru o patro výš.
Lyssa – Klinika, Praha
Příbuzné otřesy, ale zdi patří prostoru, kde Lyssa otevírá – a krade pro sebe – celý večírek. Na žádné jejich desce jsem neslyšel sílu, co tady.
Jakub Koumar
Experimental stage – Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava
Pořadatelé letošního ročníku dokumentárního festivalu v Jihlavě se skutečně vytáhli, když umístili experimentální hudební stage do filiálního kostelíku, který je i samotným Jihlavákům přístupný jen pár dní v roce. Strohý a vybílený interiér v kontrastu s barokizujícími prvky hostil noise, field recording, ambient, postminimalismus a další libovou krmi pro hledače netradiční hudby. Díky vybroušenému konceptu šlo zkousnout i tu vlezlou a nepříjemnou zimu. Podzim je přeci jen podzim.
Jambinai – Palác Akropolis, Praha
Korejský postrockový ansámbl se neopírá o žádné efekty. Na začátku i konci je hudba oproštěná od atmosféry světel i transu propadajících hudebníků. Jambinai, to je pekelné soustředění a poctivost. A nenablýskaný, ale velmi rafinovaný prostor Akropole byl tím ideálním místem pro takovou hudbu. Hudbu bez pozlátek, ale s hloubkou a hlavně neoddiskutovatelnou upřímností.
Deafheaven - Lucerna Music Bar, Praha
Lucerna Music Bar se možná z počátku zdál docela noblesní na vyvolávače temna Deafheaven. Blackgazeová parta ze San Francisca naštěstí nepatří mezi nejčernější zástupce žánru. Jejich metalovým sólům svědčil precizní zvuk a oblé pódium zase crowd surfingu George Clarkea. Koncert Deafheaven nebyl možná nejhlubší a sdělení nahradila show. Ale show, která je precizní a vydřená. Show, která je pro kapelu i fanoušky odměnou.
Jakub Peřina
The Make Up – Primavera, Barcelona
Z tohohle zážitku žiju doteď. Navíc jenom pár týdnů potom jsem ještě s Ianem dělal rozhovor na Sedmičce. Splněnej sen. Vidět Make Up a nezemřít.
Jakub Šíma
Moses Sumney – MeetFactory, Praha
Skřivánčí hlas se silou tažného buvola. Pár gest, vtipů a překypující přirozenost stačily, aby si nepočetný dav bleskově omotal kolem prstu. Možná to nebyl nejlepší koncert roku, ale do teď mám před očima Mosesovu bezprostřednost a široký úsměv.
Sugarhill Gang, Chaozz, Trosky
Rok 2017 se zapíše do osobní historie minimálně tím, že byla možnost vidět nejstarší postavy žánru, ať z Ameriky, Čech (Manželé a další prominou) nebo Slovenska. Co naplat, že hudební úroveň už v době největší popularity byla v některých případech minimálně diskutabilní a nyní je s podivem, že někteří pamětníci zůstali naživu. Setkání po dvaceti a více letech přinesly nejen zakázané potěšení, ale v případě Trosek i několik sytých hudebních momentů.
Lunchmeat Festival, Praha
Lunchmeat je festival světové úrovně konající se v Praze. Víte o nějakém dalším?
Rah Digga, Little Simz – Hip Hop Kemp 2017, Hradec Králové
Mám velkou slabost pro ženy za mikrofonem – Rah Digga a Little Simz jsou přesně ten důvod, proč slabosti vznikají. V převážně mužském světě dokáže mít nejen dostatečně ostré lokty, ale především neztrácí ženský element. Styl, který uhrane i dá pěstí.
Karel Veselý
Cobalt – Futurum Music Bar, Praha
Jiná galaxie metalu.
Martina Wes
Pile – Fatal
Velkej fail organizátorů, ale pro nás pár návštěvníků obrovský zážitek a pro mě jeden z největších koncertních překvapení vůbec (díky Kerbosovi za echo).
Jumbo Jet – Café V lese
Taky nepovedená organizace, pár návštěvníků, ale nejlepší show (díky Péťovi Wagnerovi za echo).
KoRn – Forum Karlín
Už jsem opravdu nečekala, že je ještě někdy uvidím a že se mi to bude líbit, nejen pecky z poslední výborné desky, ale i dobře zahrané staré fláky (díky Vendy za lupen).
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.