Články / Reporty

Zelinářská kalkulačka (ArcTanGent)

Zelinářská kalkulačka (ArcTanGent)

Vadim Petrov | Články / Reporty | 19.08.2017

Konečně jsem dorazil na Fernhill Farm, kde se už pátým rokem koná mathrockový festival ArcTanGent. Po řádné rešerši nabídky wrapů, gyrosů a kebabů se tučným davem s tučným wrapem proderu k postrockové kapele; k mému překvapení se nejedná o kapelu, ale o promítání krátkých surrealistických filmů s nepříliš padnoucím soundtrackem, který doplňuje bubeník, aby se to vůbec dalo považovat za živé vystoupení. Nejspíš jsem na Nordic Giants něco nepochopil.

Rozladění spraví Russian Circles s nesmlouvavým, těžkým zvukem, ledoborec, který láme kry nejistoty, jestli sotva se rozjíždějící festival (první den hraje jen polovina stagí) bude něco víc než pozérská honitba složitých riffů.

Druhý den svižný start s You Break, You Buy. Jestli se jejich math rock dá považovat za cválající klisničku, pak Alpha Male Tea Party jsou splašení hřebci ve snaze překousnout udidlo.

Pravé britské počasí se poprvé pořádně projeví během Living Body. Roztomilý postrock má od začátku narvaný stan, přestože kvůli silnému větru prší i vevnitř. Navazují Ohms – nejtemnější kapelu celého festivalu poznáte podle bílé dětské botičky přivázané k baskytaře. Rozhodně zábavnější volba než ukňouraní Wot Gorilla.

Největším překvapením se stanou chaotičtí Frontierer – takhle nějak asi vypadali The Dillinger Escape Plan, když začínali. Surová, nevybouřená energie manifestuje v nerozklíčovatelných riffech a nahrazuje obsah myslí paralyzujícím hlukem. Znalce by nemělo překvapit, že právě zde se sejdou Finn the Human, růžový jednorožec a Wonder Woman se spadlým korzetem, který odhalí zarostlou hruď britského třicátníka.

„Tohle nebude moc math rock, spíš hip hop,“ slyším varování před Ho99o99. Hned po atmosférickém intru se rozjede brutální moshpit, v záplavě těl, stroboskopů a proudů deště odevzdaně ztrácím kontrolu nad svým fyzickým tělem. V závěrečné wall of death skočí jeden z raperů doprostřed, lyrickou píseň však musí předčasně ukončit, jelikož se kabel od mikrofonu zamotá do běsnícího davu a ten popadá na jednu velkou hromadu.

Ideální warm up před Converge, čvachtám si cestou se na hlavní stage. Mé nadšení je ale utopeno v bažině sjetých a vožralých Britů, místo láskyplného moshe jen pozoruji těla padající jedno přes druhé jako klauni ve špatném cirkuse. Nakonec jsem rád, že Converge končí o půl hodiny dřív. Keša v předchozím reportu z ArcTanGentu psal, že headlineři kazí festivaly, a v tomto případě se to bohužel potvrdilo. Uvidíme zítra na Explosions in the Sky.

Info

ArcTanGent no. 5
17. – 20. 8. 2017 Fernhill Farm, Bristol, UK

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.