Články / Reporty

Zelinářská kalkulačka (ArcTanGent)

Zelinářská kalkulačka (ArcTanGent)

Vadim Petrov | Články / Reporty | 19.08.2017

Konečně jsem dorazil na Fernhill Farm, kde se už pátým rokem koná mathrockový festival ArcTanGent. Po řádné rešerši nabídky wrapů, gyrosů a kebabů se tučným davem s tučným wrapem proderu k postrockové kapele; k mému překvapení se nejedná o kapelu, ale o promítání krátkých surrealistických filmů s nepříliš padnoucím soundtrackem, který doplňuje bubeník, aby se to vůbec dalo považovat za živé vystoupení. Nejspíš jsem na Nordic Giants něco nepochopil.

Rozladění spraví Russian Circles s nesmlouvavým, těžkým zvukem, ledoborec, který láme kry nejistoty, jestli sotva se rozjíždějící festival (první den hraje jen polovina stagí) bude něco víc než pozérská honitba složitých riffů.

Druhý den svižný start s You Break, You Buy. Jestli se jejich math rock dá považovat za cválající klisničku, pak Alpha Male Tea Party jsou splašení hřebci ve snaze překousnout udidlo.

Pravé britské počasí se poprvé pořádně projeví během Living Body. Roztomilý postrock má od začátku narvaný stan, přestože kvůli silnému větru prší i vevnitř. Navazují Ohms – nejtemnější kapelu celého festivalu poznáte podle bílé dětské botičky přivázané k baskytaře. Rozhodně zábavnější volba než ukňouraní Wot Gorilla.

Největším překvapením se stanou chaotičtí Frontierer – takhle nějak asi vypadali The Dillinger Escape Plan, když začínali. Surová, nevybouřená energie manifestuje v nerozklíčovatelných riffech a nahrazuje obsah myslí paralyzujícím hlukem. Znalce by nemělo překvapit, že právě zde se sejdou Finn the Human, růžový jednorožec a Wonder Woman se spadlým korzetem, který odhalí zarostlou hruď britského třicátníka.

„Tohle nebude moc math rock, spíš hip hop,“ slyším varování před Ho99o99. Hned po atmosférickém intru se rozjede brutální moshpit, v záplavě těl, stroboskopů a proudů deště odevzdaně ztrácím kontrolu nad svým fyzickým tělem. V závěrečné wall of death skočí jeden z raperů doprostřed, lyrickou píseň však musí předčasně ukončit, jelikož se kabel od mikrofonu zamotá do běsnícího davu a ten popadá na jednu velkou hromadu.

Ideální warm up před Converge, čvachtám si cestou se na hlavní stage. Mé nadšení je ale utopeno v bažině sjetých a vožralých Britů, místo láskyplného moshe jen pozoruji těla padající jedno přes druhé jako klauni ve špatném cirkuse. Nakonec jsem rád, že Converge končí o půl hodiny dřív. Keša v předchozím reportu z ArcTanGentu psal, že headlineři kazí festivaly, a v tomto případě se to bohužel potvrdilo. Uvidíme zítra na Explosions in the Sky.

Info

ArcTanGent no. 5
17. – 20. 8. 2017 Fernhill Farm, Bristol, UK

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.