Články / Reporty

Zemřel smrtí! (Funus na Jatkách)

Zemřel smrtí! (Funus na Jatkách)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.05.2016

Nebožtík. Malý, drzý, na roztrhání. Tři muži, dvě ženy a neurčitý počet kostních kuželek. Ne na každém funusu je nuda a ne každý nebožtík odpočívá v pokoji. Co když vykonavatelé poslední vůle nejsou po vůli, funebráci už jsou skoro na lopatě a i na pečlivě připraveném funusu se každou chvíli něco semele? A co když pro smrtící pohled neodolatelné ženy zapomenete na truchlení jako na smrt?

Spolupráce autorky a režisérky Funusu Veroniky Poldauf Riedlbauchové s Bratry v tricku přinesla svou rakev, kterou si snad ještě dlouho potáhnou dál! K tomu jim dopomáhej italsko-české duo Circo Frico (Klára Hajdinová a Mattia Comisso) a žena tyče Kristina Spirulina.

Kdo se vydal na první premiéru a navštívil Jatka 78 ve středu večer, dostal ve dveřích panáka do zkumavky na úvod a rakvičku na závěr. Rakvičku? No jistě, funus je funus a má svá pravidla. Přicházíte-li na Funus, musíte být uvítáni coby pozůstalí. Černobílá podívaná začíná… Jedna vdova (Klára Hajdinová), jedna rakev a tolik věcí, které je potřeba vyřešit… Co se bude hrát? Kdy to začne? Bude proslov patetický středně, hodně nebo jen lehce?

Když je truchlení v plném proudu, přichází Ona. Ta, kterou stín předchází a muži následují. Vše se mění, nezůstává kámen na kameni. Proč že jsme se tu vlastně sešli? Dvě ženy bojující o právo na výhradní pozornost všech přítomných mužů (živých i mrtvých). Magická ukázka toho, čím vším může žena být. Silnou vdovou, postupující vzhůru po schodech, které jsou stejně živé jako její vzpomínky, spasitelkou, která se tak dlouho staví na odiv, až se stává zlomenou Máří Magdalenou, femme fatale, která se nebojí ničeho i čarodějkou, které se bojí všichni…

Příběh s pozvolna se odvíjející dějovou linií, která postupně graduje a ze zdánlivé pohřební grotesky se stává fyzické poetické divadlo, ve kterém zachází režisérka Veronika Poldauf Riedlbauchová ještě dál, než u předchozí Plovárny. Prvotním impulsem, dle jejích vlastních slov, byla černá britská groteska Death at the Funeral z roku 2007. Absurdní obraz toho, co všechno se může stát ve chvíli, kdy by měli všichni ukázněně a dle pravidel tohoto rituálu oplakávat bezchybného nebožtíka. Ač z toho ve výsledku mnoho nezůstalo, tato skica postačila k tomu, aby se začaly rýsovat obrysy rakve. Pak už jen půl roku práce, týdenní rezidenční pobyt ve Švestkovém dvoře divadla Continuo v Malovicích, rezidence v Cirqueonu, dřina na Jatkách78, pomocné ruce Art Prometheus a jedinečné představení bylo na světě. Veronika Poldauf Riedlbauchová prozradila, že byla sama překvapená tím, jak začala poetická linka obtáčet absurdně komické situace a nabírat na síle. „Téma si začalo diktovat své podmínky,“ uvedla autorka.

To, že Václav Jelínek a Adam Jarchovský alias Bratři v tricku předvádějí spolu s Mattiou Comisso žonglérské mistrovství, je něčím, co člověka tolik nepřekvapí, protože kuželky těchto pánů jsou prostě proklatě vysoko. Poněkud méně očekávaným, ale o to větším příjemným překvapením je již zmíněná narůstající míra divadelnosti. Přirozenost hereckého projevu, velká síla malých gest, napětí, které nepadá. Spolu s minimalistickou, ale očistně čistou pohřební scénografií a celistvou smuteční hudbou, která vše podpírá, jak hrobníka lopata, má představení spád, který vás nenechá naposledy vydechnout!

Za silnou hudební složkou stojí herec a sound designer Matyáš Řezníček, který nejen složil ústřední motiv s velice nápaditými variacemi, ale zároveň upravil i použité originály tak, aby vytvářely spolu s autorskými částmi jeden dobře fungující celek. Motivy „hudby na rozloučenou“ skvěle kontrastují s výrazně živou jazzovou hudbou (Dave Brubeck a další). Zdatně mu sekundovali Matěj Vejdělek a Jakub Borovanský. Velký hold patří rovněž Ondřeji Kynclovi za světlo na konci tunelu, které dělá z vidiny děsivého konce lákavou hru stínů.

Funus – vidět a ožít!

Info

Bratři v tricku: Funus
27., 28. 4. 2016, Jatka 78, Praha
foto © Peter Fabo
www.bratrivtricku.cz
www.jatka78.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...