Články / Reporty

Zemřel smrtí! (Funus na Jatkách)

Zemřel smrtí! (Funus na Jatkách)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.05.2016

Nebožtík. Malý, drzý, na roztrhání. Tři muži, dvě ženy a neurčitý počet kostních kuželek. Ne na každém funusu je nuda a ne každý nebožtík odpočívá v pokoji. Co když vykonavatelé poslední vůle nejsou po vůli, funebráci už jsou skoro na lopatě a i na pečlivě připraveném funusu se každou chvíli něco semele? A co když pro smrtící pohled neodolatelné ženy zapomenete na truchlení jako na smrt?

Spolupráce autorky a režisérky Funusu Veroniky Poldauf Riedlbauchové s Bratry v tricku přinesla svou rakev, kterou si snad ještě dlouho potáhnou dál! K tomu jim dopomáhej italsko-české duo Circo Frico (Klára Hajdinová a Mattia Comisso) a žena tyče Kristina Spirulina.

Kdo se vydal na první premiéru a navštívil Jatka 78 ve středu večer, dostal ve dveřích panáka do zkumavky na úvod a rakvičku na závěr. Rakvičku? No jistě, funus je funus a má svá pravidla. Přicházíte-li na Funus, musíte být uvítáni coby pozůstalí. Černobílá podívaná začíná… Jedna vdova (Klára Hajdinová), jedna rakev a tolik věcí, které je potřeba vyřešit… Co se bude hrát? Kdy to začne? Bude proslov patetický středně, hodně nebo jen lehce?

Když je truchlení v plném proudu, přichází Ona. Ta, kterou stín předchází a muži následují. Vše se mění, nezůstává kámen na kameni. Proč že jsme se tu vlastně sešli? Dvě ženy bojující o právo na výhradní pozornost všech přítomných mužů (živých i mrtvých). Magická ukázka toho, čím vším může žena být. Silnou vdovou, postupující vzhůru po schodech, které jsou stejně živé jako její vzpomínky, spasitelkou, která se tak dlouho staví na odiv, až se stává zlomenou Máří Magdalenou, femme fatale, která se nebojí ničeho i čarodějkou, které se bojí všichni…

Příběh s pozvolna se odvíjející dějovou linií, která postupně graduje a ze zdánlivé pohřební grotesky se stává fyzické poetické divadlo, ve kterém zachází režisérka Veronika Poldauf Riedlbauchová ještě dál, než u předchozí Plovárny. Prvotním impulsem, dle jejích vlastních slov, byla černá britská groteska Death at the Funeral z roku 2007. Absurdní obraz toho, co všechno se může stát ve chvíli, kdy by měli všichni ukázněně a dle pravidel tohoto rituálu oplakávat bezchybného nebožtíka. Ač z toho ve výsledku mnoho nezůstalo, tato skica postačila k tomu, aby se začaly rýsovat obrysy rakve. Pak už jen půl roku práce, týdenní rezidenční pobyt ve Švestkovém dvoře divadla Continuo v Malovicích, rezidence v Cirqueonu, dřina na Jatkách78, pomocné ruce Art Prometheus a jedinečné představení bylo na světě. Veronika Poldauf Riedlbauchová prozradila, že byla sama překvapená tím, jak začala poetická linka obtáčet absurdně komické situace a nabírat na síle. „Téma si začalo diktovat své podmínky,“ uvedla autorka.

To, že Václav Jelínek a Adam Jarchovský alias Bratři v tricku předvádějí spolu s Mattiou Comisso žonglérské mistrovství, je něčím, co člověka tolik nepřekvapí, protože kuželky těchto pánů jsou prostě proklatě vysoko. Poněkud méně očekávaným, ale o to větším příjemným překvapením je již zmíněná narůstající míra divadelnosti. Přirozenost hereckého projevu, velká síla malých gest, napětí, které nepadá. Spolu s minimalistickou, ale očistně čistou pohřební scénografií a celistvou smuteční hudbou, která vše podpírá, jak hrobníka lopata, má představení spád, který vás nenechá naposledy vydechnout!

Za silnou hudební složkou stojí herec a sound designer Matyáš Řezníček, který nejen složil ústřední motiv s velice nápaditými variacemi, ale zároveň upravil i použité originály tak, aby vytvářely spolu s autorskými částmi jeden dobře fungující celek. Motivy „hudby na rozloučenou“ skvěle kontrastují s výrazně živou jazzovou hudbou (Dave Brubeck a další). Zdatně mu sekundovali Matěj Vejdělek a Jakub Borovanský. Velký hold patří rovněž Ondřeji Kynclovi za světlo na konci tunelu, které dělá z vidiny děsivého konce lákavou hru stínů.

Funus – vidět a ožít!

Info

Bratři v tricku: Funus
27., 28. 4. 2016, Jatka 78, Praha
foto © Peter Fabo
www.bratrivtricku.cz
www.jatka78.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.