Články / Reporty

Zemřel smrtí! (Funus na Jatkách)

Zemřel smrtí! (Funus na Jatkách)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.05.2016

Nebožtík. Malý, drzý, na roztrhání. Tři muži, dvě ženy a neurčitý počet kostních kuželek. Ne na každém funusu je nuda a ne každý nebožtík odpočívá v pokoji. Co když vykonavatelé poslední vůle nejsou po vůli, funebráci už jsou skoro na lopatě a i na pečlivě připraveném funusu se každou chvíli něco semele? A co když pro smrtící pohled neodolatelné ženy zapomenete na truchlení jako na smrt?

Spolupráce autorky a režisérky Funusu Veroniky Poldauf Riedlbauchové s Bratry v tricku přinesla svou rakev, kterou si snad ještě dlouho potáhnou dál! K tomu jim dopomáhej italsko-české duo Circo Frico (Klára Hajdinová a Mattia Comisso) a žena tyče Kristina Spirulina.

Kdo se vydal na první premiéru a navštívil Jatka 78 ve středu večer, dostal ve dveřích panáka do zkumavky na úvod a rakvičku na závěr. Rakvičku? No jistě, funus je funus a má svá pravidla. Přicházíte-li na Funus, musíte být uvítáni coby pozůstalí. Černobílá podívaná začíná… Jedna vdova (Klára Hajdinová), jedna rakev a tolik věcí, které je potřeba vyřešit… Co se bude hrát? Kdy to začne? Bude proslov patetický středně, hodně nebo jen lehce?

Když je truchlení v plném proudu, přichází Ona. Ta, kterou stín předchází a muži následují. Vše se mění, nezůstává kámen na kameni. Proč že jsme se tu vlastně sešli? Dvě ženy bojující o právo na výhradní pozornost všech přítomných mužů (živých i mrtvých). Magická ukázka toho, čím vším může žena být. Silnou vdovou, postupující vzhůru po schodech, které jsou stejně živé jako její vzpomínky, spasitelkou, která se tak dlouho staví na odiv, až se stává zlomenou Máří Magdalenou, femme fatale, která se nebojí ničeho i čarodějkou, které se bojí všichni…

Příběh s pozvolna se odvíjející dějovou linií, která postupně graduje a ze zdánlivé pohřební grotesky se stává fyzické poetické divadlo, ve kterém zachází režisérka Veronika Poldauf Riedlbauchová ještě dál, než u předchozí Plovárny. Prvotním impulsem, dle jejích vlastních slov, byla černá britská groteska Death at the Funeral z roku 2007. Absurdní obraz toho, co všechno se může stát ve chvíli, kdy by měli všichni ukázněně a dle pravidel tohoto rituálu oplakávat bezchybného nebožtíka. Ač z toho ve výsledku mnoho nezůstalo, tato skica postačila k tomu, aby se začaly rýsovat obrysy rakve. Pak už jen půl roku práce, týdenní rezidenční pobyt ve Švestkovém dvoře divadla Continuo v Malovicích, rezidence v Cirqueonu, dřina na Jatkách78, pomocné ruce Art Prometheus a jedinečné představení bylo na světě. Veronika Poldauf Riedlbauchová prozradila, že byla sama překvapená tím, jak začala poetická linka obtáčet absurdně komické situace a nabírat na síle. „Téma si začalo diktovat své podmínky,“ uvedla autorka.

To, že Václav Jelínek a Adam Jarchovský alias Bratři v tricku předvádějí spolu s Mattiou Comisso žonglérské mistrovství, je něčím, co člověka tolik nepřekvapí, protože kuželky těchto pánů jsou prostě proklatě vysoko. Poněkud méně očekávaným, ale o to větším příjemným překvapením je již zmíněná narůstající míra divadelnosti. Přirozenost hereckého projevu, velká síla malých gest, napětí, které nepadá. Spolu s minimalistickou, ale očistně čistou pohřební scénografií a celistvou smuteční hudbou, která vše podpírá, jak hrobníka lopata, má představení spád, který vás nenechá naposledy vydechnout!

Za silnou hudební složkou stojí herec a sound designer Matyáš Řezníček, který nejen složil ústřední motiv s velice nápaditými variacemi, ale zároveň upravil i použité originály tak, aby vytvářely spolu s autorskými částmi jeden dobře fungující celek. Motivy „hudby na rozloučenou“ skvěle kontrastují s výrazně živou jazzovou hudbou (Dave Brubeck a další). Zdatně mu sekundovali Matěj Vejdělek a Jakub Borovanský. Velký hold patří rovněž Ondřeji Kynclovi za světlo na konci tunelu, které dělá z vidiny děsivého konce lákavou hru stínů.

Funus – vidět a ožít!

Info

Bratři v tricku: Funus
27., 28. 4. 2016, Jatka 78, Praha
foto © Peter Fabo
www.bratrivtricku.cz
www.jatka78.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.