Články / Reporty

Ženy, lehké drogy a rock’n’roll. Eagles of Death Metal.

Ženy, lehké drogy a rock’n’roll. Eagles of Death Metal.

woko | Články / Reporty | 02.07.2015

Největší rocknrolla a lamač srdcí Jesse Hughes přijel se svými metalovými ptáky skoro přesně po třech letech zpátky do Prahy. Ani tentokrát se v živé sestavě nepředstavil Josh Homme, takže stačí jen polemizovat, kolik posluchačů zapomnělo (nebo ani neví), že s Jessem tvoří jediné členy Eagles of Death Metal. Minulá zastávka v MeetFactory dala ochutnat, jaké to je poddat se bez rozmyslu rock’n’rollu, a i když to zní lacině, prostě zapařit. Správná dávka bluegrassu, pouště a buranství.

Večer v zaplněné Lucerně otevírají britští Dolomite Minor. Jedná se o stále populárnější sestavu ve složení kytara/bicí, a i když kluci zatím vydali jen dvojici EP, turné s kapelou kalibru Eagles of Death Metal může znamenat zářnou budoucnost. Nástrojové složení sice láká přirovnávat jejich zvuk třeba k Drenge, mnohem víc mu ale vládne psychedelie a progrese, vše zabaleno do garage rocku. A obecenstvo na ně reaguje nadšeně. Velmi tomu napomáhá bubeník Max Palmier a charismaticky znuděný hlas kytaristy Joea Grimshawa, songy Talk Like an Aztec nebo When I’m Dead dokáží nemálo lidí rozpohybovat. Takřka půlhodinový set je ale tak akorát, aby se písničky nezačaly zajídat.

S desátou na pódium nastupují ptáci, a nebyl by to koncert Eagles of Death Metal, abysme od Jesseho nejprve nedostali lekci, že to bude fakt rock’n’roll. Dvouhodinový set odpichuje hity Cherry Cola nebo Don’t Speak. V Lucerně to vře, holky sedí na ramenou klukům, piva létají vzduchem. Jesse neustále vtipkuje a díky jižanskému přízvuku si připadám jak někde v Louisianě. Kapela hraje jakoby jen z plezíru, Dave Catching na kytaru si neustále roztleskává levé křídlo, Matt McJunkins se na všechny zubí. Při I Want You So Hard a I Only Want You není jediné tělo v klidu. Zdlouhavý desetiminutový kytarový duel uprostřed Speaking in Tongues zachraňuje Darlin‘ Dave svým odzbrojujícím sólem. Chce to hodně sebezapření, buransky nehulákat a nemávat parohy ve vzduchu. Na konci se s kapelou na pódiu vrtí houf slečen, nad čímž nevím jestli kroutit očima, nebo se smát, jaký je Jesse kujón. Ale tahle pachuť večer nezkazí, dlouho jsem se takhle bez okolků nebavil. Ženy, lehké drogy a rock’n’roll. Eagles of Death Metal v kostce. Nejbezostyšnější rockec pod sluncem.

Info

Eagles of Death Metal (usa) + Dolomite Minor (uk)
30. 6. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Elina Richter

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.