Články / Reporty

Ženy v černém a v kuchyni (Mileniny recepty)

Ženy v černém a v kuchyni (Mileniny recepty)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 28.02.2014

Co dalšího se objevilo při Malé Inventuře? Dne 25. 2. byl návštěvníkům ve Studiu Hrdinů podán recept na vynikající kávu a rozervaný život se šlehačkou. Poté bylo všem důkladně vysvětleno, kam mají jít a co (si) můžou. Ve festivalovém Hnízdě se setkaly matka (Milena Jesenská) a dcera (Honza Krejcarová), ač proti sobě jako dospělé ženy nikdy nestály. Hrdinové z Prahy a Múzy z Kabinetu spojily své síly a vzniklo silné autorské představení založené na textech režisérky Kamily Polívkové a Simony Petrů. Dramaturgie se ujal hlavní Hrdina Jan Horák.

Kde jinde se nekonečná řada generací matek a dcer setkává než v kuchyni. V dětství to většinou probíhá tak, že dcera, sahající matce do pasu, olizuje vařečku od žloutků s cukrem a pozoruje matku-kouzelnici, jak vyvařuje. V dospělosti si otevírají lahváče, lahve vína, klapačky a lednice. U nedělních obědů na bílých ubrusech se vedou strategické debaty i velké hádky stejně dobře jako u vlašáku s rohlíkama. Záleží na tom, jak velká jste hospodyňka. Milena sice sepisovala a abecedně řadila unikátní recepty pro ženy, ale doma se přikláněla spíš ke druhé variantě. Což ji samozřejmě dcera, sedící pod ledničkou, nezapomene vyčíst. Zážitky obou žen se prolínají a ony se trýzní a utěšují navzájem. Když Honza vypráví o svých zážitcích z vězení – strávila rok v ženské věznici v Pardubicích pro zanedbávání pěti dětí –, uvrhne do vězení svou matku a německý rozkaz, který zůstane chvíli viset ve vzduchu, zároveň odkazuje k tragickému konci Mileny Jesenské, která zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück. Mezitím, co dcera řve do všech světových stran, že není nic horšího než zdravý rozum, matka tiše pláče v koutku. Snaží se ze všech sil udržet si svou tvář, ale nakonec stejně povolí. Nekonečných osm vídeňských let platila účty svého marnotratného prvního manžela Ernsta Pollaka, toužila po jiném, lepším životě a dítěti. Sponzorovala páry jelenicových rukaviček pro vídeňské dámičky, které cupitaly císařskými ulicemi, když se ona se svými tlustými lýtky a kulatým českým obličejem řítila za prací. Kvůli nízkým příjmům manžela si začala přivydělávat překlady a věnovat se novinařině. Touha po dítěti ji nakonec přiměla odejít a Milena Jesenská se vrátila zpátky do Čech. Šla pro Krejcara daleko.

Vyprávění o tíživé finanční situaci je vyváženo komickou scénou, kdy se obě ženy společně přežírají, koupou ve vodce a vzpomínají na Jana Jesenského, rodiče a prarodiče, díky jehož dědictví si mohla Honza dovolit být ten správný bohém. Jak sama při velké žranici vykřikne: „Dědictví pro každého!“ Je paradoxní, že brilantní novinářka i uznávaná prozaička českého undergroundu se proslavily především jako milenky nebo přítelkyně slavnějších mužů. Nutno vyzdvihnout, že během představení jméno Franze Kafky, jehož korespondenční přítelkyní Milena Jesenská byla, nepadne ani jednou a Egon Bondy (alias Ivana Uhlířová), jehož obdivovatelkou a milenkou byla Honza Krejcarová, se objeví pouze na okamžik jako Honzin sekundant s kyticí mrkví při proslovu o nezkrotnosti jejího lůna. V Mileniných receptech se tak můžou obě ženy věnovat výhradně těm svým rolím, na které měly v životě nejméně času.

Vzhledem k tomu, kolik výstižných sdělení nad jevištním sporákem padlo, je škoda, že největší spád má představení hlavně na svém začátku a později se stává popisnějším, než je třeba. Herecké výkony obou představitelek svědčí o nesporných kvalitách, některé monology v druhé části představení bohužel vyznívají poněkud na prázdno a nepůsobí už tak sugestivně jako v úvodu. Příliš se opakuje to, co už bylo řečeno. Lehké rozpaky přinesl i závěrečný salónek barokních dam, kdy se najednou střízlivě oděné intelektuálky změní v dámy v tylových sukních s napudrovaným obličejem. Proč se figurant (Tomáš Kadlec), jež v předchozích inscenacích symbolizoval mužské plémě, do salónku nedostavil, nevím. Třeba dámy přišly na to, že muže již netřeba více popisovat, ani popichovat.

Info

Malá Inventura: Mileniny recepty (Kamila Polívková / Simona Petrů)
25. 2. 2014, Studio Hrdinů, Praha

foto © Jan Dvořák

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.