Články / Rozhovory

Žít Brno podle Insanie (a další jejich světy)

Žít Brno podle Insanie (a další jejich světy)

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 05.03.2014

Brněnská Insania byla už ve svých začátcích (vznik 1987) považována za něco, čemu se říkalo "alternativní crossover". Metal, hardcore, melodie, refrény a v poslední době i útočné, ale vždy černohumorné, šklebivé a cynické texty reflektující člověka ve společnosti plné falešných bohů a dalších mediálních celebrit. Co se změnilo za poslední léta, kdo jsou jejich fanoušci a jaké to je Žít Brno a žít v Brně? Frontman Poly je vtipný textař a důvtipný společník. A taky má dostatek sebereflexe, aby vás to všechno bavilo. Na konci roku vydali osmou desku Zapal dům poraž strom... (u X Production).

Mohl bych nejdříve na brněnskou notičku? Nedávno jsem koukal na náš veřejnoprávní kanál, kde byl zástupce iniciativy Žít Brno, teď už Žít Brno RIP. Sleduješ tyhle věci? Jaké to je, žít Brno?
Já mám pocit, že tak nějak žijeme všude a nikde. Nejsme vázaní na Brno, i když se nám tu žije dobře. Ale Žít Brno sledujeme a iniciativa je nám sympatická. Jsme pro všechno, co je proti něčemu. To už tak nějak přirozeně vyplývá z naší podstaty.

A v rámci toho chodíte i k volbám, občansky svědomití? Ptám se proto, že Žít Brno ohlásili záměr kandidovat do komunálek…
Nechci mluvit za ostatní, ale já přemýšlím, že jim dám svůj hlas. I když jedna věc je dělat recesi a druhá řídit město. Já bych radnici rád viděl zelenější.

Nová deska se jmenuje Zapal dům, poraž strom... - co to znamená?
Je to negace konformity. Svým způsobem si zahrává s nihilismem, ale po nikom nechceme, aby to bral jako návod k životu. Má to být vtipnej, cynickej bonmot. Taková ta normální spořádanost mě děsně provokuje… takže na oplátku zase my provokujeme ji.

Cituji z vašeho bandzone profilu: „Fobia webzine nám právě oznámil, že album Zapal dům poraž strom... skončilo v jejich anketě Domácí album roku na pěkném 1. místě. Bez jakékoli stopy ironie: Děkujeme.“ Jak se vyrovnáváte s hudebními kritikami, tedy pokud něco takového vůbec děláte? „Bez jakékoliv stopy ironie“ mi u vás přijde dosti ironické...
Budu úplně upřímnej: nejsem si jistej, jak se k tomu stavět, když jsme nominovaní na nějakou cenu nebo když někde vyjde pozitivní kritika. Nechci se na to vůbec vázat, protože vím, jak to může působit lacině a směšně. Pro nás má větší hodnotu, když hrajeme v klubu naplněným lidma, co s námi sdílejí smysl pro černej humor a ironii… to nás naplňuje o něco víc než číst recenze. Ty samozřejmě sledujeme, ale snažíme se mít od nich odstup, jinak člověka dokáže rozcupovat, když si ty negativní příliš připustí k tělu.

Když jsem byl na jednom vašem severomoravském koncertě, část fanoušků se cítila zrazena novou tvorbou Insanie, bylo to po Kultu hyeny. Zajímavé na tom bylo, že neměli v prvé řadě problém s muzikou, ale jako by jim chyběly mystičtější texty, ne tolik vázané na současnost. Což mi potvrzuje to, že tuzemské publikum, a to jakékoliv, je “staromódní”, má rádo konvence a podivnou slušnost. Kdo jsou vaši fanoušci?
My sami nevíme, jak definovat naše fanoušky (tomu slovu se tedy snažím vyhýbat, z nějakýho důvodu se mi nelíbí). A mám pocit, že skoro každou naši desku část z nich vnímá jako zradu, s každou deskou se obměňují. Ale máš pravdu, že Kultem hyeny jsme do toho hrábli hodně, protože mě přestaly bavit ty útěkářský, mystický texty, za který se dá schovat neschopnost cokoli konkrétního vyjádřit. Můžeš se pak tvářit jako nepochopenej mudrc a říkat: vy ty texty nechápete, protože jsou příliš moudrý. Současná Insania je víc zakotvená v současnosti, v revoltě proti stádu, víc provokuje a plive kolem sebe. Ale důležitej je pro nás nadhled. Nejsme žádná zaťatá partička se sklonem k agresivitě. Ve všem je nadsázka a ironie.

Mystické už nejsou texty vůbec, to je fakt, na druhou stranu zůstávájí religiózní narážky. Jak to máte s mystikou a náboženstvím obecně?
Je pravda, že mě biblický témata pořád fascinují, toho se nedokážu zbavit. Prostě mě baví si s tím pohrávat a přijde mi zábavný to nějakým způsobem shazovat, roubovat na to jiný, aktuální významy. Ale u nás jde celkově spíš o revoltu proti autoritám, takže Bůh je často jen symbol, jakási ikona, kterou není třeba brát vážně.

V průběhu celé diskografie si takřka přesně zachováváte tříletý cyklus při vydávání desek - optimální doba pro zabřeznutí a početí?
To jsi vyjádřil hezky. Onehdy nás na ten tříletý cyklus někdo upozornil, do té doby jsme to vůbec neregistrovali. Asi to opravdu řídí příroda. Ale teď, když o tom víme, budeme se to jistě snažit rozbít. Pravidelnost a pořádek nám nedělají dobře… chce to trochu anarchie.

“Prosím, sfoukni za mě svíci/ až nebudu mít co říci,” zpíváte v jednom textu - může se to vůbec stát? Jakože by Božskou komedii nahradil Soumrak bohů?
Hrozí to reálně. V tomhle textu jsou moje nejčernější myšlenky a obavy, totiž jestli vůbec má smysl něco dál říkat a komu jsou ta slova určena. Jako každej člověk, i já mám z času na čas pochybnosti o tom, co dělám a co se s tím dál děje.

Což jsou myšlenky, které se dají očekávat od zralého chlapa, který si odsunul židli od pivního stolu nebo něco prožil, tedy daleko více než od teenagerovského punkáče. Nechci se ptát na to, jestli se dá rebelovat i coby důchodce, spíš jestli není a nebude těžké držet angažovanou polohu i nadále, aniž byste neměli pocit, že se opakujete nebo že už to nepřísluší vašemu věku? Nebo ještě jinak: jak blízko sedí rezignace vedle anarchie?
Já to mám s přibývajícím věkem tak nějak naopak. Místo abych se uklidňoval a rezignoval, vidím spoustu věcí radikálněji. Dřív jsem byl spíš útěkář, co se schovával do vnitřního světa, dnes mě mnohem víc dokáže rozčílit reál a cítím potřebu na něj reagovat. Jestli nás to časem nesežere, jestli třeba nevyšumíme, na to ti neumím odpovědět. Energie je pochopitelně míň než ve dvaceti, to cítím velice hmatatelně, ale vnitřní pohon pořád pracuje.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dan Boeckner (Operators): Energie z pádu socialismu se proměnila v cynismus

redakce 09.07.2019

Jen co se znovu dala dohromady jeho domovská skupina Wolf Parade, Boeckner se znovu vrací na koncertní podia s Operators i Handsome Furs. Co nám k tomu řekl?

Ólafur Arnalds: Nejhorší tvůrčí blok

redakce 08.07.2019

Za hudbu k seriálu Broadchurch obdržel Ólafur Arnalds prestižní ocenění Britské filmové a televizní akademie. V létě představí na Colours of Ostrava skladby z posledního alba re:member, se kterým se…

Tokimonsta: Je to krásná doba

redakce 03.07.2019

Tokimonsta se letos v létě představí na Colours of Ostrava, ale i na Pohodě. Její sety jsou ekletické, plné hiphopových beatů, R&B i tanečních pasáží. Rozhovor.

Bob Hardy (Franz Ferdinand): Je to skvělý

redakce 27.06.2019

Dělat rozhovor se skotskými indie rockery Franz Ferdinand, když tušíte, že to pro každého z nich bude xtá dvanáctiminutovka v řadě, to je svého druhu řehole.

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Nemáš kino, nemáš pravdu

redakce 25.06.2019

V pražské Jeruzalémské ulici se zkraje června otevřelo nové kino Edison Filmhub, pročež jsme se zeptali ředitele Film Europe Ivana Hronce.

Hradby Samoty: Priestor pre každého, ale našťastie nie pre všetkých

redakce 24.06.2019

Hradby Samoty, to není zrovna normální festival, a to jak lajnapem, tak umístěním i celkovou myšlenkou. Víc nám řekla dvojka z pořadatelského týmu.

Vstupní prohlídka: Timbertwig

redakce 24.06.2019

Timbertwig mají za sebou jedno EP, ale písniček je více, jinak by taky nemohli koncertovat po Evropě.

Broněk Slezák, Jana Fryzelková (MišMaš party): Pro nás je to přelomový ročník

redakce 19.06.2019

Mišmaš párty je ideální příležitost zkusit i něco, co je daleko za hranicemi, které si většina umí představit. To je snad princip festivalu, ne?

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.