Články / Rozhovory

Žít Brno podle Insanie (a další jejich světy)

Žít Brno podle Insanie (a další jejich světy)

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 05.03.2014

Brněnská Insania byla už ve svých začátcích (vznik 1987) považována za něco, čemu se říkalo "alternativní crossover". Metal, hardcore, melodie, refrény a v poslední době i útočné, ale vždy černohumorné, šklebivé a cynické texty reflektující člověka ve společnosti plné falešných bohů a dalších mediálních celebrit. Co se změnilo za poslední léta, kdo jsou jejich fanoušci a jaké to je Žít Brno a žít v Brně? Frontman Poly je vtipný textař a důvtipný společník. A taky má dostatek sebereflexe, aby vás to všechno bavilo. Na konci roku vydali osmou desku Zapal dům poraž strom... (u X Production).

Mohl bych nejdříve na brněnskou notičku? Nedávno jsem koukal na náš veřejnoprávní kanál, kde byl zástupce iniciativy Žít Brno, teď už Žít Brno RIP. Sleduješ tyhle věci? Jaké to je, žít Brno?
Já mám pocit, že tak nějak žijeme všude a nikde. Nejsme vázaní na Brno, i když se nám tu žije dobře. Ale Žít Brno sledujeme a iniciativa je nám sympatická. Jsme pro všechno, co je proti něčemu. To už tak nějak přirozeně vyplývá z naší podstaty.

A v rámci toho chodíte i k volbám, občansky svědomití? Ptám se proto, že Žít Brno ohlásili záměr kandidovat do komunálek…
Nechci mluvit za ostatní, ale já přemýšlím, že jim dám svůj hlas. I když jedna věc je dělat recesi a druhá řídit město. Já bych radnici rád viděl zelenější.

Nová deska se jmenuje Zapal dům, poraž strom... - co to znamená?
Je to negace konformity. Svým způsobem si zahrává s nihilismem, ale po nikom nechceme, aby to bral jako návod k životu. Má to být vtipnej, cynickej bonmot. Taková ta normální spořádanost mě děsně provokuje… takže na oplátku zase my provokujeme ji.

Cituji z vašeho bandzone profilu: „Fobia webzine nám právě oznámil, že album Zapal dům poraž strom... skončilo v jejich anketě Domácí album roku na pěkném 1. místě. Bez jakékoli stopy ironie: Děkujeme.“ Jak se vyrovnáváte s hudebními kritikami, tedy pokud něco takového vůbec děláte? „Bez jakékoliv stopy ironie“ mi u vás přijde dosti ironické...
Budu úplně upřímnej: nejsem si jistej, jak se k tomu stavět, když jsme nominovaní na nějakou cenu nebo když někde vyjde pozitivní kritika. Nechci se na to vůbec vázat, protože vím, jak to může působit lacině a směšně. Pro nás má větší hodnotu, když hrajeme v klubu naplněným lidma, co s námi sdílejí smysl pro černej humor a ironii… to nás naplňuje o něco víc než číst recenze. Ty samozřejmě sledujeme, ale snažíme se mít od nich odstup, jinak člověka dokáže rozcupovat, když si ty negativní příliš připustí k tělu.

Když jsem byl na jednom vašem severomoravském koncertě, část fanoušků se cítila zrazena novou tvorbou Insanie, bylo to po Kultu hyeny. Zajímavé na tom bylo, že neměli v prvé řadě problém s muzikou, ale jako by jim chyběly mystičtější texty, ne tolik vázané na současnost. Což mi potvrzuje to, že tuzemské publikum, a to jakékoliv, je “staromódní”, má rádo konvence a podivnou slušnost. Kdo jsou vaši fanoušci?
My sami nevíme, jak definovat naše fanoušky (tomu slovu se tedy snažím vyhýbat, z nějakýho důvodu se mi nelíbí). A mám pocit, že skoro každou naši desku část z nich vnímá jako zradu, s každou deskou se obměňují. Ale máš pravdu, že Kultem hyeny jsme do toho hrábli hodně, protože mě přestaly bavit ty útěkářský, mystický texty, za který se dá schovat neschopnost cokoli konkrétního vyjádřit. Můžeš se pak tvářit jako nepochopenej mudrc a říkat: vy ty texty nechápete, protože jsou příliš moudrý. Současná Insania je víc zakotvená v současnosti, v revoltě proti stádu, víc provokuje a plive kolem sebe. Ale důležitej je pro nás nadhled. Nejsme žádná zaťatá partička se sklonem k agresivitě. Ve všem je nadsázka a ironie.

Mystické už nejsou texty vůbec, to je fakt, na druhou stranu zůstávájí religiózní narážky. Jak to máte s mystikou a náboženstvím obecně?
Je pravda, že mě biblický témata pořád fascinují, toho se nedokážu zbavit. Prostě mě baví si s tím pohrávat a přijde mi zábavný to nějakým způsobem shazovat, roubovat na to jiný, aktuální významy. Ale u nás jde celkově spíš o revoltu proti autoritám, takže Bůh je často jen symbol, jakási ikona, kterou není třeba brát vážně.

V průběhu celé diskografie si takřka přesně zachováváte tříletý cyklus při vydávání desek - optimální doba pro zabřeznutí a početí?
To jsi vyjádřil hezky. Onehdy nás na ten tříletý cyklus někdo upozornil, do té doby jsme to vůbec neregistrovali. Asi to opravdu řídí příroda. Ale teď, když o tom víme, budeme se to jistě snažit rozbít. Pravidelnost a pořádek nám nedělají dobře… chce to trochu anarchie.

“Prosím, sfoukni za mě svíci/ až nebudu mít co říci,” zpíváte v jednom textu - může se to vůbec stát? Jakože by Božskou komedii nahradil Soumrak bohů?
Hrozí to reálně. V tomhle textu jsou moje nejčernější myšlenky a obavy, totiž jestli vůbec má smysl něco dál říkat a komu jsou ta slova určena. Jako každej člověk, i já mám z času na čas pochybnosti o tom, co dělám a co se s tím dál děje.

Což jsou myšlenky, které se dají očekávat od zralého chlapa, který si odsunul židli od pivního stolu nebo něco prožil, tedy daleko více než od teenagerovského punkáče. Nechci se ptát na to, jestli se dá rebelovat i coby důchodce, spíš jestli není a nebude těžké držet angažovanou polohu i nadále, aniž byste neměli pocit, že se opakujete nebo že už to nepřísluší vašemu věku? Nebo ještě jinak: jak blízko sedí rezignace vedle anarchie?
Já to mám s přibývajícím věkem tak nějak naopak. Místo abych se uklidňoval a rezignoval, vidím spoustu věcí radikálněji. Dřív jsem byl spíš útěkář, co se schovával do vnitřního světa, dnes mě mnohem víc dokáže rozčílit reál a cítím potřebu na něj reagovat. Jestli nás to časem nesežere, jestli třeba nevyšumíme, na to ti neumím odpovědět. Energie je pochopitelně míň než ve dvaceti, to cítím velice hmatatelně, ale vnitřní pohon pořád pracuje.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: A Dull Set

redakce 11.07.2020

Jak se žije expatům v hlavním městě, jestli se tu cítí a sami a co by si přáli najít v každé backstagi?

Dalibor Hála (VlčkoviceFest): Objevit pár nových věcí i pro sebe

Jarmo Diehl 07.07.2020

VlčkoviceFest je každoroční víkendová multižánrová akce, jejíž první ročník proběhl už před patnácti lety, to ještě pořádalo občanské sdružení Podblanicko.

Edúv syn: Tak to pusť…

redakce 06.07.2020

V nové rubrice Tak to pusť… Full Moon vybírá hudebníkům desítku hudebních ukázek a povídá si o nich s nimi. V premiérovém díle hovořil objev slovenského rapu Edúv syn.

Martin Kalenský (Světadílna): Tak trochu divnej country club

Libor Staněk 01.07.2020

Nezávislý prostor Světadílna se za dobu své krátké existence stal stěžejním místem pro pořádání hudebních akcí na jihu Čech. Skejty a country?

Vstupní prohlídka: Melis

redakce 30.06.2020

Písničkářka a producentka Melis je dlouhodobě usazená v Berlíně. Před vystoupením v Mariánských Lázních ji necháváme projít vstupní prohlídkou.

Marianna Cimburová (Festival Deziluze): Máme rádi kontrasty

Jarmo Diehl 23.06.2020

Začátek léta se už slibně rozjíždí, tedy co se týče menších festivalů, čehož důkazem je i multižánrová Deziluze, letos se odehrávající v pivovaru Herold.

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce 16.06.2020

LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny během Vstupní.

Douška vydavatelská: Deadred Records

redakce 14.06.2020

Label Deadred se věnuje především vydávání „slovenského over-electronického terénu“. Co chystají, co mají venku?

Markéta Rodryčová (Oakfest): Už nechceme jen pařit

Jarmo Diehl 10.06.2020

Jeden z mála a prvních letošních takřka letních festivalů se uskuteční v Dubu nad Moravou. Co a jak bude? Muzika i battly.

Vstupní prohlídka: sinks

redakce 09.06.2020

Poslední EP July vychází kapele již 19. června, tedy dva dny po brněnském koncertě, na kterém budou předskakovat Chief Bromden.