Ladislav Tajovský | Články / Reporty | 14.11.2017
Živé kvety jsou doma institucí, která přesahuje rozměr populární hudby. U nás máme taky spoustu skvělých muzikantů, ale rozměru toho, co na Slovensku znamenají Živé kvety, nikdo západně od Moravy nedosahuje.
Tentokrát je pozval stále lepší Unijazz do stále lepšího Kaštanu, takto své domovské scény. Páteř večera logicky tvořily písničky z loňské desáté řadovky Nové poschodia, výjimkou z vlastního repertoáru bylo závěrečné blues Sváti Karáska Návštěva v pekle, překvapení večera. Zazněly i dvě zatím nevydané novinky, Nestrácaj dych a Navždy.
Živé kvety naplňují dylanovské heslo „tři akordy a pravda“, na jejich písničkách je nejcennější právě to, že jim jeden věří, i když s lecčím nemusí souhlasit. Zazněly dva druhy písniček – ty první s klasickým milostným tématem, ty druhé ostře politické. Už od časů domovského divadla Stoka čelila skupina zřetelnému odporu vládnoucího establishmentu, nejdřív mečiarovského a teď Ficova, aniž by ale Lucie Piussi, výhradní autorka textů, jakkoliv slevila. Jestli i ve skladbách odehraných v Kaštanu najdeme něco jako poselství, pak jednoznačně to, které se nese v duchu univerzálního humanismu („To, čo nás spája, je silnějšie a väčšie ako to, čo nás delí...“). Dost možná je v některých postojích jistá dávka naivity, ale optimismus a víra v „dobro“ jsou tím nejlepším ze špatných přístupů ke světu.
Klíčovým prvkem zvuku kapely je kytara Petera Bálika. Ten si nedávno pořídil nového Gibsona (model Les Paul), a pokud chcete slyšet Neila Younga v plné síle a naživo, můžete zvolit přístupnější a levnější variantu. Bálik je do zvuku svého nového nástroje evidentně zamilovaný a hodně mu to s ním jde, zároveň mu nechybí soudnost a cit pro míru. Za bicími seděl místo zaneprázdněné Agnes Lovecké Michal Lašán, který dostál tomu, proč na pódiu byl. Autor textu si rve zbylé vlasy, že odešel poté, co koncert po dvou a čtvrt hodinách skončil, a minul tak unplugged blok, který poté neplánovaně přišel. Zatraceně…
Živé kvety (sk)
11. 11. 2017 Kaštan, Praha
foto © Veronika Kamila Wohlrabová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.