Články / Sloupky/Blogy

Živelný zápisník na doma: Oslava pomalosti a zastavení

Živelný zápisník na doma: Oslava pomalosti a zastavení

Libor Staněk | Články / Sloupky/Blogy | 28.03.2020

„Domov je – jak se často říká – naším prvním vesmírem, je skutečným kosmem. Kosmem ve všech významech slova,“ píše francouzský filozof Gaston Bachelard. Anebo ještě jinak: „Domov je tam, kde nahmatáte kliku poslepu,“ říká zase pragmaticky Karel Čapek. Myslím na jejich slova, když mířím do toho svého.

Můj domov je uzavřený dvůr, kde hledám neviditelné. Pozoruju, jak se světlo vplétá do dvora a postupuje. Vytyčuje rýhy čtverců a obdélníků, do kterých můžeš ulehnout. Pomalost dokonalého postupu, který je pro lidský oko nepostřehnutelný a vlastně ani neexistuje. Pomalost života, v němž je největší vzrušení hemžení holubů, kteří se občas snesou vprostřed dvora, aby klovali do horké omítky. Nic víc nic míň.

Oslava pomalosti – to je taky domov. Táta mě občas z mých světelných seancí vyruší a ukazuje mi, kde letos zasadí rajčata a kde chilli papričky, jak se v jeho holubníku uhnízdil nový přírůstek (prácheňský káník zvaný racek), nebo jak s radostí na teletextu přečetl zprávu, že ten proradnej klub z Anfield Road možná ani po třiceti letech nezíská mistrovský titul.

Já mezitím ustavičně píšu tzv. Živelný básně. Věším je u nás na zahradě pomocí kolíků na prádelní šňůru. Básně na papíře pak vlajou ve větru a jsou vydaný napospas všeobklopující přírodě. "Jdou za nima čtyři živly a já se na to klidně koukám," zpívám si s Dunajem. Až po několika dnech zjišťuju, že něco podobnýho dělá jedna z hlavních postav Bolañova románového opusu 2666, který jsem právě dočetl. No, dočetl… Tahle knížka nejde nikdy úplně dočíst, je nekonečná stejně jako lidský zlo a utrpení, o němž Bolaňo věděl hodně.

Všechno už asi bylo beztak napsaný, což mi dosvědčuje i náhodně otevřená strana Teorie podivnosti Pavly Horákové, kterou jsem uzmul z mámina nočního stolku. Píše se tam, že mystikové tvrdili, že celý svět existuje hotový a my jím procházíme jako galerií, místnost po místnosti. Všechny obrazy už byly předem dávno instalované a my si je jen prohlížíme v lineárním čase. Docela úleva v současným oparu strachu.

Každý den je teď jako neděle. Lidi moc neví, co s ní, protože je to oslava zastavení, ve který se máme usebrat, abychom mohli vykročit dál. Lidi se ale nechtěj zastavit. Už na to dávno zapomněli a do kostela se jim nechce. Já už v kostele nebyl taky hodně dlouho, ale od ségry jsem před pár dny dostal knížku Velký pátek číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Jsou v ní použity fragmenty z Toufarových kázání, z básní Bohuslava Reynka, z textu sv. Jana od Kříže, z výslechových protokolů příslušníků StB a ze svědeckých výpovědí pamětníků: „V ledové díře existuje jen s tím, co si v sobě nese od dětství. Obrazy jarní krajiny, bzučení včel u úlu doma na sadě, tvář matky, přátel, dobrých učitelů, ohně sálajícího z kamen, střelné modlitby,“ čteme v jednom úryvku a tušíme, že Toufar si svůj domov držel hluboko v sobě i v těch nejhorších časech.

Teď je sobota a venku sněží. Na ramenou nám zase sedí bílí ptáci. Místo snídaně si dávám verše od Andrése Robayny – největšího básníka z Kanárských ostrovů: „na březích ticha / pěny / mraky / světla / a druhých březích / ticho / duto / černo.“ Je klid a vyšlapaný stopy se postupně zahlazujou. Dvůr trpělivě vyčkává, až se do něho snesou první nánosy zkamenělin světla. Březnové světlo není nikdy stejný. Přetéká a víří prostorem, je nezachytitelný.

Vyjdu ven a všude samý banditi. Hraju tu hru taky.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace