Články / Sloupky/Blogy

Živelný zápisník na doma: Oslava pomalosti a zastavení

Živelný zápisník na doma: Oslava pomalosti a zastavení

Libor Staněk | Články / Sloupky/Blogy | 28.03.2020

„Domov je – jak se často říká – naším prvním vesmírem, je skutečným kosmem. Kosmem ve všech významech slova,“ píše francouzský filozof Gaston Bachelard. Anebo ještě jinak: „Domov je tam, kde nahmatáte kliku poslepu,“ říká zase pragmaticky Karel Čapek. Myslím na jejich slova, když mířím do toho svého.

Můj domov je uzavřený dvůr, kde hledám neviditelné. Pozoruju, jak se světlo vplétá do dvora a postupuje. Vytyčuje rýhy čtverců a obdélníků, do kterých můžeš ulehnout. Pomalost dokonalého postupu, který je pro lidský oko nepostřehnutelný a vlastně ani neexistuje. Pomalost života, v němž je největší vzrušení hemžení holubů, kteří se občas snesou vprostřed dvora, aby klovali do horké omítky. Nic víc nic míň.

Oslava pomalosti – to je taky domov. Táta mě občas z mých světelných seancí vyruší a ukazuje mi, kde letos zasadí rajčata a kde chilli papričky, jak se v jeho holubníku uhnízdil nový přírůstek (prácheňský káník zvaný racek), nebo jak s radostí na teletextu přečetl zprávu, že ten proradnej klub z Anfield Road možná ani po třiceti letech nezíská mistrovský titul.

Já mezitím ustavičně píšu tzv. Živelný básně. Věším je u nás na zahradě pomocí kolíků na prádelní šňůru. Básně na papíře pak vlajou ve větru a jsou vydaný napospas všeobklopující přírodě. "Jdou za nima čtyři živly a já se na to klidně koukám," zpívám si s Dunajem. Až po několika dnech zjišťuju, že něco podobnýho dělá jedna z hlavních postav Bolañova románového opusu 2666, který jsem právě dočetl. No, dočetl… Tahle knížka nejde nikdy úplně dočíst, je nekonečná stejně jako lidský zlo a utrpení, o němž Bolaňo věděl hodně.

Všechno už asi bylo beztak napsaný, což mi dosvědčuje i náhodně otevřená strana Teorie podivnosti Pavly Horákové, kterou jsem uzmul z mámina nočního stolku. Píše se tam, že mystikové tvrdili, že celý svět existuje hotový a my jím procházíme jako galerií, místnost po místnosti. Všechny obrazy už byly předem dávno instalované a my si je jen prohlížíme v lineárním čase. Docela úleva v současným oparu strachu.

Každý den je teď jako neděle. Lidi moc neví, co s ní, protože je to oslava zastavení, ve který se máme usebrat, abychom mohli vykročit dál. Lidi se ale nechtěj zastavit. Už na to dávno zapomněli a do kostela se jim nechce. Já už v kostele nebyl taky hodně dlouho, ale od ségry jsem před pár dny dostal knížku Velký pátek číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Jsou v ní použity fragmenty z Toufarových kázání, z básní Bohuslava Reynka, z textu sv. Jana od Kříže, z výslechových protokolů příslušníků StB a ze svědeckých výpovědí pamětníků: „V ledové díře existuje jen s tím, co si v sobě nese od dětství. Obrazy jarní krajiny, bzučení včel u úlu doma na sadě, tvář matky, přátel, dobrých učitelů, ohně sálajícího z kamen, střelné modlitby,“ čteme v jednom úryvku a tušíme, že Toufar si svůj domov držel hluboko v sobě i v těch nejhorších časech.

Teď je sobota a venku sněží. Na ramenou nám zase sedí bílí ptáci. Místo snídaně si dávám verše od Andrése Robayny – největšího básníka z Kanárských ostrovů: „na březích ticha / pěny / mraky / světla / a druhých březích / ticho / duto / černo.“ Je klid a vyšlapaný stopy se postupně zahlazujou. Dvůr trpělivě vyčkává, až se do něho snesou první nánosy zkamenělin světla. Březnové světlo není nikdy stejný. Přetéká a víří prostorem, je nezachytitelný.

Vyjdu ven a všude samý banditi. Hraju tu hru taky.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.