Články / Sloupky/Blogy

Živelný zápisník na doma: Oslava pomalosti a zastavení

Živelný zápisník na doma: Oslava pomalosti a zastavení

Libor Staněk | Články / Sloupky/Blogy | 28.03.2020

„Domov je – jak se často říká – naším prvním vesmírem, je skutečným kosmem. Kosmem ve všech významech slova,“ píše francouzský filozof Gaston Bachelard. Anebo ještě jinak: „Domov je tam, kde nahmatáte kliku poslepu,“ říká zase pragmaticky Karel Čapek. Myslím na jejich slova, když mířím do toho svého.

Můj domov je uzavřený dvůr, kde hledám neviditelné. Pozoruju, jak se světlo vplétá do dvora a postupuje. Vytyčuje rýhy čtverců a obdélníků, do kterých můžeš ulehnout. Pomalost dokonalého postupu, který je pro lidský oko nepostřehnutelný a vlastně ani neexistuje. Pomalost života, v němž je největší vzrušení hemžení holubů, kteří se občas snesou vprostřed dvora, aby klovali do horké omítky. Nic víc nic míň.

Oslava pomalosti – to je taky domov. Táta mě občas z mých světelných seancí vyruší a ukazuje mi, kde letos zasadí rajčata a kde chilli papričky, jak se v jeho holubníku uhnízdil nový přírůstek (prácheňský káník zvaný racek), nebo jak s radostí na teletextu přečetl zprávu, že ten proradnej klub z Anfield Road možná ani po třiceti letech nezíská mistrovský titul.

Já mezitím ustavičně píšu tzv. Živelný básně. Věším je u nás na zahradě pomocí kolíků na prádelní šňůru. Básně na papíře pak vlajou ve větru a jsou vydaný napospas všeobklopující přírodě. "Jdou za nima čtyři živly a já se na to klidně koukám," zpívám si s Dunajem. Až po několika dnech zjišťuju, že něco podobnýho dělá jedna z hlavních postav Bolañova románového opusu 2666, který jsem právě dočetl. No, dočetl… Tahle knížka nejde nikdy úplně dočíst, je nekonečná stejně jako lidský zlo a utrpení, o němž Bolaňo věděl hodně.

Všechno už asi bylo beztak napsaný, což mi dosvědčuje i náhodně otevřená strana Teorie podivnosti Pavly Horákové, kterou jsem uzmul z mámina nočního stolku. Píše se tam, že mystikové tvrdili, že celý svět existuje hotový a my jím procházíme jako galerií, místnost po místnosti. Všechny obrazy už byly předem dávno instalované a my si je jen prohlížíme v lineárním čase. Docela úleva v současným oparu strachu.

Každý den je teď jako neděle. Lidi moc neví, co s ní, protože je to oslava zastavení, ve který se máme usebrat, abychom mohli vykročit dál. Lidi se ale nechtěj zastavit. Už na to dávno zapomněli a do kostela se jim nechce. Já už v kostele nebyl taky hodně dlouho, ale od ségry jsem před pár dny dostal knížku Velký pátek číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Jsou v ní použity fragmenty z Toufarových kázání, z básní Bohuslava Reynka, z textu sv. Jana od Kříže, z výslechových protokolů příslušníků StB a ze svědeckých výpovědí pamětníků: „V ledové díře existuje jen s tím, co si v sobě nese od dětství. Obrazy jarní krajiny, bzučení včel u úlu doma na sadě, tvář matky, přátel, dobrých učitelů, ohně sálajícího z kamen, střelné modlitby,“ čteme v jednom úryvku a tušíme, že Toufar si svůj domov držel hluboko v sobě i v těch nejhorších časech.

Teď je sobota a venku sněží. Na ramenou nám zase sedí bílí ptáci. Místo snídaně si dávám verše od Andrése Robayny – největšího básníka z Kanárských ostrovů: „na březích ticha / pěny / mraky / světla / a druhých březích / ticho / duto / černo.“ Je klid a vyšlapaný stopy se postupně zahlazujou. Dvůr trpělivě vyčkává, až se do něho snesou první nánosy zkamenělin světla. Březnové světlo není nikdy stejný. Přetéká a víří prostorem, je nezachytitelný.

Vyjdu ven a všude samý banditi. Hraju tu hru taky.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #57: „Vstal jsem v 10:25.“

Michal Pařízek 16.07.2021

Do galerie C|O Berlin jsem původně směřoval hlavně kvůli výstavě módní fotografky Nadine Ijewere, ještě víc na mě ale zapůsobila další tamní expozice.

Šejkr #56: Wellness ve znaku

Michal Pařízek 02.07.2021

Tenhle Šejkr s wellness ve znaku byl hotový už dávno. Třeba i díky lázeňskému tempu nebo zážitku z koncertu Havlových.

Krajina v obrazech: Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Barka Fabiánová 01.07.2021

V Galerii Benedikta Rejta v Lounech právě probíhá dost povedená výstava Krajina+.

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček 21.06.2021

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Šejkr #55: Kdo jede na tygru...

Michal Pařízek 18.06.2021

Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?

Hudba k láske (Vec+ Švidraň)

Mišo_O 17.06.2021

Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať...

Šejkr #54: Jak děláš omeletu?

Michal Pařízek 04.06.2021

Vzpomínky na Beatpol, The Drones, Anthonyho Bourdaina a peklo posledních dní. Včetně receptu!

Co je to tady za mumraj? (Alyona Alyona)

Iryna Zahladko 26.05.2021

Začátkem dubna vyšla druhá deska Alyony Alyony, jejíž název se dá přeložit jako „mumraj“, a nahrála ji ukrajinská rapperka s šestnácti muzikanty z celého světa.

Šejkr #53: Bude konec světa?

Michal Pařízek 21.05.2021

Galerijní absence možná sehrála svou roli i při nadšení z výstavy Siegfrieda Herze v pražském Doxu, ale mám za to, že bych byl podobně ohromený i bez efektu korony.

Šejkr #52: Jaké by to bylo...

Michal Pařízek 06.05.2021

Jaké by to bylo, kdyby Kryštof Kolumbus skončil jako podřadný otrok a celá slavná konkvista se obrátila do incké invaze do staré dobré Evropy? V Šejkru se toho dozvíte mnohem…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace