Libor Staněk | Články / Sloupky/Blogy | 12.04.2020
Snad poprvé v novodobé historii jsou na Velikonoce zavřeny všechny naše kostely. V návaznosti na to se během svátků neuskuteční žádné veřejné bohoslužby. Už první protestanté ale tvrdili (na základě Ježíšových výroků), že posvátnou mši lze uskutečnit kdekoliv. Třeba i v obýváku na gauči. K svátečnímu rozjímání nad věcmi minulými, současnými i těmi příštími vám může posloužit i album Pašijové hry velikonoční od Plastic People of the Universe.
Dnes již legendární desku Plastici nahráli na Hrádečku Václava Havla, který se tak v jeden květnový den roku 1978 proměnil v provizorní nahrávací studio. Jak je už z názvu patrné (z latinského passio – utrpení), netradiční rocková opera čítající celkem devět písní reflektuje utrpení a smrt Ježíše Krista. Kapelu nahrávání zastihlo v temné době normalizace, kdy byla vystavována permanentnímu tlaku ze strany Veřejné bezpečnosti. „STB očekávalo, že hrát nebudeme, ale my jsme hráli dál. Naše snažení vyvrcholilo u Pašijí, což byla velice obtížná věc. Mejla to jel po muzikantský stránce a já po tý teologický,“ říká ke vzniku desky její hlavní iniciátor Vratislav Brabenec, který se na další roky stal nekorunovaným lídrem skupiny. Na jeho popud totiž vznikly i další dva koncepční projekty: Jak bude po smrti (1979) a Co znamená vésti koně (1981). Plastici se tak pod jeho taktovkou na čas odklonili od rockových východisek ve prospěch zadumaných artistních linií, jež se nezdráhaly čerpat z postupů církevní hudby. Dle mnohých hudebních kritiků se zde dotkli svého vrcholu.
Otče, proč jsi mne opustil
Všechny texty na desce sestavil na základě Starého a Nového zákona Vratislav Brabenec. Výjimku tvoří pouze poslední část kompozice s názvem Noc Temná, jejímž autorem je Pavel Zajíček. „Jidáš předurčen ke zradě, Petr ke slávě, Kristus na Kříž / Kristus na nebesa na kříž / Jidáš, co Jidáš zradil třicet stříbrných / kup si provaz jdi! / támhleta větev, ne? / Proč ne? / tak je prorokováno / je to hrůza je hrůza proroctví / je hrůza smrt je osud / je Bůh otec obětuje syna jediného,“ zběsile deklamuje ve druhé písni Nebo Jití jest Hospodinovo Brabenec, jehož hlas je zprostředkovatelem Ježíšova utrpení, které má vykoupit lidstvo z hříchu.
Deska graduje předposledním songem Otče, který je odevzdanou promluvou Ježíše k Bohu Otci. Kristus se v ní setkává s radikální opuštěností Boha a ve spárech lidského strachu se připravuje na svou „božskou smrt“. Jeho duch je připraven, ale tělo podléhající urputné slabosti nikoliv: „Jako lotra jali jste mne / Učil jsem v chrámě, nejali jste mne / Ten dav, jako lotra vedou mne s lotry ukřižují / Otče, odejmi kalich hořkosti ode mne / Ale ne jak já chci, ale jak Ty chceš / Otče, proč jsi mne opustil,“ zvolává Ježíš, jehož niterná výpověď je v písni prokládána hebrejským unisonem: Eli, Eli, lema sabachthani (Bože, proč jsi mne opustil).
Křesat světlo
Pašije končí Zajíčkovou sugestivní recitací sestavenou ze surových fragmentů, které v symbolických náznacích nastiňují Ježíšovo zmrtvýchvstání: „Hřeby z masa ven / praskaj okovy / zraj ohnivej vzduchu / plamen vody / třese se tělo (…) Místo popravy, místo krve, místo octa / odval kameny / místo dřeva vichrů, místo života / světlo drtí čas / místo věčnosti, místo boje z mraků / padá hlas,“ nasloucháme Zajíčkově prorocké autostylizaci, která v nás může vzbudit bezprostřední intuitivní prožitek něčeho, co nás vždy přesahuje, co se opakuje v lidském počínání bez ustání: „Vykoupení, smrt, vykoupení / smrt, vykoupení smrt / Jak je psáno a říkají proroci.“
Brabencovo libreto nechtělo být v žádném případě politickým gestem, ale oproti své vůli se jím nakonec stát muselo. Společenský kontext doby zapříčinil, že okruh lidí kolem undergroundu nalezl společný hlas s křesťanstvím, o čemž svědčí slova filozofa Jiřího Němce: „Tak jako americký underground nasákl levicové a orientální myšlenky, tak český underground nasával myšlenky pronásledované, kam patřilo i křesťanství.“ Pašijové hry velikonoční jsou důkazem toho, že Plastici svou hudbou křesali světlo i v těch nejtemnějších dnech.
redakce 19.01.2021
Rozpětí tradičně vděčné a široké, nechybí známější jména jako Alyona Alyona nebo Katy J Pearson, konžský rapper se švýcarskými beaty, belgický shoegaze či skotská dudačka.
prof. Neutrino 19.01.2021
Videodrome se ohlíží za zajímavými klipy roku 2020, které reflektují ožehavá společenská témata současného světa.
redakce 18.01.2021
Spotify a Bandcamp, co dále? Pár nečekaných tipů máme, ať už je to dobře nebo špatně.
redakce 17.01.2021
Z kterých webů rádi čerpají naši redaktoři? Ze stránek hudebních médií i fanouškovských zinů, webů labelů i jednotlivých žurnalistů.
redakce 16.01.2021
Všechno zlé je k něčemu... znáte to. Že se toho odehrálo loni málo? No, zas tak málo toho nebylo...
redakce 15.01.2021
Loni nezbývalo než objevovat nová jména především na síti. I tam ale redakční kruhy zachytily umělce, kterým prorokují velkou budoucnost.
redakce 14.01.2021
Hlasování o klip roku v redakci na celé čáře vítězí FKA twigs s klipem Sad Day. Co milují ti další?
redakce 13.01.2021
Bangery, refrény, hity i city. Kterou píseň jsme nemohli pustit z hlavy? Která byla hymnou roku 2020?
redakce 12.01.2021
Víte, jak hlasovali jednotliví redaktoři? A víte, co je na jednotlivých deskách tak okouzlilo?
redakce 11.01.2021
Redaktoři Full Moonu a jejich blízké okolí rekapitulují proběhlý rok s výročními žebříčky, začínáme u hudebních těles.