Články / Reporty

Zjevení kočovníka z jurty - Helmet v Lucerně

Zjevení kočovníka z jurty - Helmet v Lucerně

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 13.09.2014

Jazz není mrtev, jen podivně zapáchá. (Frank Zappa)

U příležitosti 20. výročí nejznámějšího alba Betty se dali letos Helmet opět dohromady a vyrazili na turné bez předkapel(y), aby stihli zahrát celé dílo a pak i průřez tvorbou. I když jsem zažil ledacos a říkám si, že mě jen tak něco nepřekvapí, bylo to jako zjevení, připadal jsem si jako kočovník z jurty v supermoderním hotelu v New Yorku.

Nejhlasitější a nejtvrdší jazz, co znám. Helmet pochopitelně jazz nehrají, ale při pozornějším poslechu zjistíte, že je ho tam víc, než byste čekali. V této reinkarnaci Helmet se Page Hamilton obklopil třemi mladými spoluhráči a vypadalo to tak, že tři dřevorubci (řezníci) tvrdě makají a Hamilton si jako pan profesor v klidu něco míchá ve zkumavkách nebo sbírá na paloučku brouky a motýly, i když i on se často zapojoval do nemilosrdné řežby. Především bubeník do soupravy mlátil způsobem „když ji dnes zničíš, dostaneš zítra novou a lepší”. Rychle, tvrdě, přitom precizně a přesně. Když jsem ho viděl po třetí skladbě, řekl bych, že co nevidět zkolabuje. Kupodivu přežil. V Lucerně bývá horko vždy a člověk se potí i při sezení, ale na Hamiltonovi jsem si nevšiml mokrých fleků na triku, což se nedalo říct o jeho spoluhráčích. Mimochodem, kdyby na sebe Page Hamilton hodil ráno dobrý oblek a potkali jste ho na ulici, mysleli byste si, že to je úspěšný a solidní byznysmen, a ani by vás nenapadlo, že jste právě potkali čelního představitele NY HC scény. A takový byl i koncert. Kvalitní, přesný, civilní, přímý, bez zbytečných proslovů, gest, prostě „jen“ vynikající hudba.

Po přehrání Betty (opravdu do posledního detailu, včetně jazzového intra ve skladbě Beautiful Love a zkresleného zpěvu v některých skladbách) prohodil Hamilton pár slov a začal slibovaný průřez, další hodina hraní. Hlasitost byla na hranici toho, co prostor snese. Mezi skladbami minimální pauzy, takže čas na vydýchání a odpočinek měli hudebníci jen mezi přídavky. Nebudu vypisovat celý setlist, zmíním alespoň Just Another Victim, otvírák ze soundtracku k Judgement Night, který tehdy nahráli s House of Pain, nebo Hamiltonovu malou improvizaci na téma Stairway to Heaven. Po skončení setu, před a po přídavcích se hudebníci zdravili s diváky a zdálo se, že především u Page Hamiltona byla radost (a dojetí?) upřímná, nikoli předstíraná. Nejlépe investované čtyři stovky s ohledem na kvalitu i dobu hraní, která byla bezmála dvě a půl hodiny čistého času. Další koncert roku. Možná i desetiletí. Minimálně pro tyto dny.

P.S. 1: Při sledování koncertu z balkonu bylo možné pozorovat i obecenstvo. A i to stálo za to. Podsaditý holohlavý týpek s plnovousem jako dispečer řídil kotel pod pódiem i skokany z něj. A když někdo exhiboval a se skokem příliš otálel, zasáhl většinou dříve, než nastoupili sekuriťáci. Sympatické! Úžasně pak působila krásná dívka v opravdu ženském oblečení v první řadě, často zpívající s Hamiltonem. Velmi osvěžující!

P.S. 2: Merchandise stánek se „suvenýry” byl bohatý, žel nosičů minimálně: Seeing Eye Dog na CD a LP (jasně že jsem koupil) a pak už asi jen jedno nebo dvě DVD Page Hamiltona. Jak správně poznamenal @jehudas na twitteru: „akorat, tyvole, kde to sme, kdyz jedu turne k 20 letum Betty a Betty sebou nevezmu?”

Info

Helmet (us)
11. 9. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...