Články / Recenze

Zjevení Orena Ambarchiho a Jima O’Rourkea

Zjevení Orena Ambarchiho a Jima O’Rourkea

Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.03.2015

Oren Ambarchi by mohl být pro spoustu nezasvěcených ukázkovým příkladem zástupce odvrácené strany hudby. Tajemný chlapík ale nežije jen ve světě temných ambientních dronů. S každým rokem je znát, jak otevřený je novým vlivům.

Je to i díky jeho častým spolupracím s elitou hudebních improvizátorů, které postupně zapracovává na kooperativní desky. Každá z nich se tak stává unikátem s odlišnou atmosférou, bytostí, jež prochází skrze místa, v nichž Ambarchi sídlí jako tisíciletý genius loci. Zároveň patří i mezi extrémně pracovité autory, vypouštějící každoročně nezanedbatelnou hromádku titulů. Ostatně – letos má na kontě tři, což je, vzhledem k tomu, že je březen, slušné tempo. A na dvou z nich je podepsaný Jim O’Rourke. Jejich cesty se nezkřížily poprvé, v roce 2011 si střihli společnou nahrávku Indeed, když do party přizvali i japonského vrstviče dronů a pazvuků Keijiho Haina a vydali se na uši leptající tour. Rourkeovy spolupráce by se sice daly vyjmenovat všechny, ale nepředpokládám, že patříte mezi věrné čtenáře Zlatých stránek. Vemte tedy zavděk tím, že mezi řadu jmen patří třeba Sonic Youth nebo Fennesz. Z funkce producenta zaštítili Wilco, jejichž legendární Yenkee Hotel Foxtrot Rourke naopak stříhal.

Na albu Behold se oba vydávají k cíli po svém. Jim O’Rourke má kytaru zmáknutou spíš jako nástroj než objekt, což je proti Ambarchimu naprostý opak. I proto jsou symbolické strany desky jako dvě různá zjevení. To první se dovolává velkého Jona Hassela, přesněji jeho nahrávky Fourth World s Brianem Enem (zdá se, že si na ni vzpomněl už loni při nahrávání kvapící Quixotism, na níž oprašuje své bubenické cítění). U Behold jako by se na čtvrtý svět snesla noc. Rytmus neustal, ale je jemný a čistý jak noční obloha, doprovázen tajemnou koláží zvuků a ambientním klidem. Když už dojde na melodii, je naznačená. Nedotažená jako promyšlený tah tužkou, jehož přítomnost dodá kresbě charakter.

To druhá půlka je úsvitem. Tužku nahrazují barvy, křiklavé, zářivé, jasné, symbolizují krautrockovou zvukovou fantazii, přitom brní v prstech (The Necks) a je z nich cítit snaha prohrabat se v O’Rourkeových kytarových rukopisech z kusu Eureka. Všechno je stále neurčité, brumící a nekonečné, jako by ani nikdo nebyl autorem, hudba si klestí cestu prostorem. Nedá se ani říct, že má své osobité tempo, spíš nemá žádné. Stojí mimo něj. A stojí i mimo všechny možné styly.

A stejně jsou na tom Ambarchi a O’Rourke. Jako dva matadoři ve světě neomezených možností stojí nad akustickou plejádou a Behold je jenom jedním z kroků, který zanechali za sebou. Každá nová deska je zároveň minulostí, zatímco se neustále rozhlížejí kolem s nevyzpytatelným výrazem očekávání.

Info

Oren Ambarchi / Jim O'Rourke – Behold (Editions Mego, 2015)
www.editionsmego.com/release/EMEGO-176-2

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.