Články / Recenze

Zjevení Orena Ambarchiho a Jima O’Rourkea

Zjevení Orena Ambarchiho a Jima O’Rourkea

Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.03.2015

Oren Ambarchi by mohl být pro spoustu nezasvěcených ukázkovým příkladem zástupce odvrácené strany hudby. Tajemný chlapík ale nežije jen ve světě temných ambientních dronů. S každým rokem je znát, jak otevřený je novým vlivům.

Je to i díky jeho častým spolupracím s elitou hudebních improvizátorů, které postupně zapracovává na kooperativní desky. Každá z nich se tak stává unikátem s odlišnou atmosférou, bytostí, jež prochází skrze místa, v nichž Ambarchi sídlí jako tisíciletý genius loci. Zároveň patří i mezi extrémně pracovité autory, vypouštějící každoročně nezanedbatelnou hromádku titulů. Ostatně – letos má na kontě tři, což je, vzhledem k tomu, že je březen, slušné tempo. A na dvou z nich je podepsaný Jim O’Rourke. Jejich cesty se nezkřížily poprvé, v roce 2011 si střihli společnou nahrávku Indeed, když do party přizvali i japonského vrstviče dronů a pazvuků Keijiho Haina a vydali se na uši leptající tour. Rourkeovy spolupráce by se sice daly vyjmenovat všechny, ale nepředpokládám, že patříte mezi věrné čtenáře Zlatých stránek. Vemte tedy zavděk tím, že mezi řadu jmen patří třeba Sonic Youth nebo Fennesz. Z funkce producenta zaštítili Wilco, jejichž legendární Yenkee Hotel Foxtrot Rourke naopak stříhal.

Na albu Behold se oba vydávají k cíli po svém. Jim O’Rourke má kytaru zmáknutou spíš jako nástroj než objekt, což je proti Ambarchimu naprostý opak. I proto jsou symbolické strany desky jako dvě různá zjevení. To první se dovolává velkého Jona Hassela, přesněji jeho nahrávky Fourth World s Brianem Enem (zdá se, že si na ni vzpomněl už loni při nahrávání kvapící Quixotism, na níž oprašuje své bubenické cítění). U Behold jako by se na čtvrtý svět snesla noc. Rytmus neustal, ale je jemný a čistý jak noční obloha, doprovázen tajemnou koláží zvuků a ambientním klidem. Když už dojde na melodii, je naznačená. Nedotažená jako promyšlený tah tužkou, jehož přítomnost dodá kresbě charakter.

To druhá půlka je úsvitem. Tužku nahrazují barvy, křiklavé, zářivé, jasné, symbolizují krautrockovou zvukovou fantazii, přitom brní v prstech (The Necks) a je z nich cítit snaha prohrabat se v O’Rourkeových kytarových rukopisech z kusu Eureka. Všechno je stále neurčité, brumící a nekonečné, jako by ani nikdo nebyl autorem, hudba si klestí cestu prostorem. Nedá se ani říct, že má své osobité tempo, spíš nemá žádné. Stojí mimo něj. A stojí i mimo všechny možné styly.

A stejně jsou na tom Ambarchi a O’Rourke. Jako dva matadoři ve světě neomezených možností stojí nad akustickou plejádou a Behold je jenom jedním z kroků, který zanechali za sebou. Každá nová deska je zároveň minulostí, zatímco se neustále rozhlížejí kolem s nevyzpytatelným výrazem očekávání.

Info

Oren Ambarchi / Jim O'Rourke – Behold (Editions Mego, 2015)
www.editionsmego.com/release/EMEGO-176-2

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.