Články / Reporty

Zmoklí maskujeme slzy dojetí (Josefstadt 2021)

Zmoklí maskujeme slzy dojetí (Josefstadt 2021)

waghiss666 | Články / Reporty | 17.08.2021

Když jsme ze čtyřiadvacátého ročníku nejotevřenějšího evropského festivalu okrajových žánrů odjížděli dodávkou zpátky do hlavního města, dozníval v nás krásný set legendárních Carcass a v opojení hlukem jsme v totálním vyčerpání usínali zpátky do reality. Šťastní, že jsme přežili, a v očekávání dalšího vypečeného léta za branami pekla, uvěznění mezi zdmi bývalé vojenské pevnosti. Nikdo tehdy netušil, že nás čeká samotka na bytech ve vyprázdněných městech a že i sebeintimnější písnička bude naživo trhat uši, že i dva jsou dav, že úzkost přijde s každým pozdravem. Sdílená samota. Never give up! je ta nejkrutější lež. Jenže nebýt nadšení, není z nouzového řešení jeden z nejpříjemnějších svátků temnoty.

Ihned po shledání se starými známými v hospodě na jaroměřském letišti rozpoutá hádku tvrzení, že Josefstadt je nejotevřenější alternativní festival u nás. Ani Brutal Assault jím není, i když chápu, odkud Adam tuhle tezi vzal. Jednak do pevnosti Josefov letos přijel oslavit dekádu a taky se celé léto jinam nepodívá, druhak je fakt, že hlavní hrací čas na velkém pódiu tu v minulosti patřil jak Kreator, tak Chelsea Wolfe a na menší scéně jsme zažili životní sety Lightning Bolt, Daughters nebo Prurient. Letošní malý Brutálek měl snad navázat na minulý skromný ročník, to ještě ale nikdo nečekal, jak moc se přes léto rozvolní a všichni zapomenou na smrtící virus.

Nejen mezi návštěvníky převládají Poláci a chybí hardcore-punk, jenže vrchol festivalu pochází právě ze sousedství. A hned první domácí kapela, co stíháme, přijela přeučit brutalisty na hártkóristy. Za tohle tvrzení bych si nafackoval, ale legendám Gride to ve třech hraje snad líp než kdysi v plné palbě s frontmanem Inym. “Tohle není vůbec moje scéna, ale bylo to kurva nádherné!” nechá se slyšet konzervativní metla. Už v Kralově Vile v Prachaticích se Karel Veselý radoval, že viděl nedávno Debustrol, a vysmáli se mu. Neprávem.

Když Kabáti byli ještě chudí a nasratí, přáli si, aby dneska zněli jako Debustrol, na oplátku jejich kapelmajstrovi Kolinssovi se zase nepodařilo nikdy trumfnout Pepu Vojtka. Nahnědlost a hospodskost stranou, pobavily fórky jako basák, co uhraje skladbu s prstem po loket v nose, i závěrečné sólo na motorovou pilu. Snad s přihlédnutím k vyhladovění po malých i velkých koncertech a radosti, že tu vůbec můžeme být, Debustrol válcovali! Možná nastavili laťku nízko, ale i ta sebevětší kokotina odehrála v Josefově prvotřídní koncert. Včetně Šmajdawalker, na které jsou prý i děcka staré, snad s výjimkou Within Destruction, jejichž otravný deathcore pro kidz jsem radši prokecal se slovenskými bubeníky na téma nazi-blackmetal v Plzni.

Mezi návštěvníky je letos nějak víc děvčat i dětí, pořád ale potkáváme staré známé a sdílíme úsměvy a radost pro hluk, i když počasí přeje až přespříliš, za hranicí letní snesitelnosti. V první linii davu před slovenskými Čad si otravové pletou Dana Vávru s Ondrou Helarem a chtějí se s ním vyfotit. Celý areál je osekaný na dobrou třetinu, dav prořídlý natolik, že netvoří fronty, z klubové scény je letos Sea Shepherd, což neopomene pochválit Gabriel, frontman Implore, když si utírá krev z čela. To jiný řvoun, Jonathan, si rozseká bradu okamžitě po odpálení setu Teethgrinder, aby dostál názvu své kapely. Viděno už podruhé, dvakrát tak náser! Nejen posluchači byli přes rok zavření v kleci a radost z hraní je nakažlivá.

fotogalerie z festivalu čekněte tady, tu i tadyhle

Kde cirkus zastiňuje muziku – nevyužitý potenciál čtyř frontmanů polského kolovrátku Gruzja, tam vynikne bubeníkův diktát, a co nefungovalo minulé ročníky, letos maká jako parní stroj. Jen spirituální procitnutí se ani napodruhé nekonalo, Mgła je zaslouženě kult, co naplat, po Igorrr je ovšem každý jen vojín. Otevřenost festivalu zmiňovanou úvodem podtrhuje odvaha pořadatelů udělat z téhle francouzské renesanční bláznivosti headlinera posledního dne. Co se v roce 2017 jevilo jako epický bizár, vyzrálo v profesionální muzikál, špičkové hudební výkony živé kapely a vymakané divadlo v jednom. Závěrem setu zůstal Gautier Serre na stagi sám a z DJského pultu nasral do tisícihlavého davu ten nejsprostší breakcore track Robert.

Posíláme props i do facebookových komentářů, kde schytal od konzervativních metlošů příšernou nakládačku. Takhle vycizelovaná prachsprostá zabedněnost konzerv kazí pověst festivalu, ale i žánrům samotným, jejich choutky ukojili přímo vprostřed festivalu černí koně celé soupisky. „Tohle bude strašněj pank!” věští Kubuthór s plnou pusou čokoládového bochté ze stánku kavárny Kafka, jejichž ledové kvarteto zachraňuje životy.

Řeč je o polských Truchło Strzygi, jejich set měl v sobě úplně VŠECHNO! Thrash melancholiczny z jeskyně? Koženky, sóla, třpytky, včelíny, hára, sypačky, síťovina, jekoty, podprsenky, tasená kudla, krev. Vyražený dech! Ať se snažím sebevíc, dokonalost vystoupení demonstruje opět Kubuthór, co o pár skladeb později zahodí strach o život a roztočí moshpit tempem zběsilého trpaslíčete. Na malou stage se člověk nachodil víc než na plnotučném Brutalu a dostal nejedno domácí překvapení. Čerstvá all-star sebranka Altars Ablaze předvedla black, jaký i Marduk mohli závidět, Mindwork jsou od roku 2011 stále nadějí scény, kdo by se za romantiku stydět chtěl? Jediná kapela, co si dovolila vyhraněný hrací čas utnout s předstihem, byla devastující Sněť. Robin Zoot lže, tohle je česká Florida. A taky trochu Švédsko.

Králem frontmanů se stává Hrdlorez Boris slovenských zbojníků Catastrofy, teleportem na velký Brutal zase obrovský koncert Hypocrisy a tradiční sobotní goregrindová vstávačka s čuňaty Spasm nejroztomilejším vystoupením. Všechno tady maká a ve skromnějších měřítkách snad i plynuleji než obvykle. Dokonce i požár největšího stánku s občerstvením je první večer zachráněn zběsilým zásahem hasičů, za což schytají každý další den monstrózní aplaus, když znovu a znovu kropí krutým sluncem sežehlé brutalisty. Zmoklí maskujeme slzy dojetí, že jsme zpátky na místě, zpátky v čase dřevních ročníků festivalu, co jsme nezažili.

Rozmlsaně držkujeme cestou noční dodávkou, jak bolestivé bude přežít příští, tentokrát už snad plnohodnotný ročník. Ohlášená soupiska je totiž vražedná, chybí jen dříve anoncovaní Birds in Row. Schválně, jestli se za rok při vzpomínkách na cestu z Josefstadtu bude zamačkávat slza. Nebo dvě.

Info

Josefstadt
12.-14. srpna 2021, pevnost Josefov

foto © Kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Organizovaný pohyb časoprostorem (Berlin Atonal)

Natálie Zehnalová 25.10.2021

Berlínský festival Atonal se po dvouleté pauze navrátil v neobvyklém formátu kombinujícím měsíc trvající výstavu se sérií živých koncertních intervencí.

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace