Články / Sloupky/Blogy

Zombiefikace na LFŠ

Zombiefikace na LFŠ

Jakub Šilhavík | Články / Sloupky/Blogy | 17.08.2013

Letní filmová škola v Uherském Hradišti není pouze o uměleckých filmech, které nutí návštěvníky k důkladnému rozboru jednotlivých motivů, ale také o zábavných filmových „jednohubkách“. V případě letošních projekcí Půlnočních delikates se tak stal hlavním požadavkem na diváka silný žaludek – tato sekce se totiž tentokrát zaměřila na představení zombie filmů z hlediska pestrosti žánru a dobových společenských fenoménů. Aby dramaturgové neměli výběr tak jednoduchý, připadl na sekci rozsah pouhých 8 snímků, LFŠ jednoduše není hororový festival, kde si dramaturg může dovolit zaplnit půlku programu mozky chtivými nemrtvými. Dalším klackem pod nohy bylo problematické shánění promítacích práv – řada povedených zombie filmů vznikla pod patronátem béčkových studií a distribučních společností, které už léta nejsou mezi živými.

Jelikož v případě nemrtvých kreatur nevlastní nikdo autorská práva a ke stvoření vlastního zombie filmu je potřebná pouze kamera, parta nadšených kamarádů a litry umělé krve, je vymezení termínu zombie velmi otevřené. Všechny zombie mají společnou pouze povahu, která odkazuje na lidskou smrtelnost a obavy ze smrti. Tvůrci pak mají naprosto volnou ruku v tom, jak odůvodnit jejich existenci (voodoo, toxické zamoření, vojenské či vědecké experimenty, módní nákaza atd.), jakými fyzickými atributy se budou vyznačovat (vzhled, rychlost pohybu, útok atd.), jaké bude jejich chování (bezhlavě agresivní, poslušné, přemýšlivé atd.) a způsob likvidace (zásah do hlavy, rozčtvrcení, oheň, nesmrtelnost atd.).

Chronologicky nejstarším snímkem sekce se stala dle očekávání Noc oživlých mrtvol (1968) od klasika žánru George A. Romera. Bez tohoto milníku, ke kterému se stále vracejí stovky mladých filmařů a nespočet fanoušků, by se zřejmě neobešla žádná podobná přehlídka. Noc oživlých mrtvol po více než 40ti letech ztratila hodně ze své dynamiky, její síla tkví především v kritice společnosti (dehumanizace, rasismus, represivní orgány atd.) a v atmosféře bezútěšnosti než ve ztělesnění hrůzy přeživších zabarikádovaných na opuštěné farmě.

Španělsko-italský film Nehanobte spánek mrtvých (1974) důsledně navázal na kritický odkaz Romerových filmů. Režisér Jorge Grau zasadil celý příběh na anglický venkov, který tentokrát není symbolem idylického soužití lidí a hluboce zakořeněného vztahu ke krajině, nýbrž ukázkou rozkladu britské společnosti. Příčinou zombie apokalypsy se stane experimentální stroj ministerstva zemědělství určený pro hubení škůdců – tento úkol plní na jedničku, mimoděk ale přivádí mrtvé zpět k životu. Hlavní hrdina George se pokouší přijít záhadě zombie na kloub, ale veškerý postup je nesmyslně stěžován inspektorem McCormickem jakožto příslušníkem prohnilého establishmentu. Zajímavý snímek trpí zdlouhavým, takřka detektivním úvodem a na plné obrátky se rozjede až v závěrečné půlhodině se záplavou gore efektů.

Posledním zástupcem 70. let byl italský brakový zombie horor Zombi 2 (1979) – okamžitě se nabízí otázka, proč rovnou nesáhnout po prvním dílu. Ve skutečnosti však žádný první díl neexistuje, pod názvem Zombi byla v Itálii promítána legendární Noc oživlých mrtvol a režisér Lucio Fulci si ze zištných důvodů vypůjčil distribuční název. Hledat jakékoliv další spojnice s Romerem je naprosto zbytečné. Fulci servíruje primitivní báchorku z exotického prostředí Karibiku, hektolitry krve a mizerné herecké výkony, kdysi brutální hororová atrakce se během let změnila v nebetyčnou nudu se zastaralými efekty a absencí nadhledu. Jacksonova klasika Braindead by byla bez debat mnohem lepší volbou, krvavé výjevy jsou o několik tříd dál a vše prostupuje neodolatelně zvrhlý humor.

Právě na chytrém pohrávání si s žánrovými klišé je postavena ryzí béčková zombie komedie Návrat oživlých mrtvol (1985), debutující režisér Dan O'Bannon si byl dobře vědom, že většina soudobé produkce vychází z vize George A. Romera. Celý film se tak vědomě opájí přepálenou esencí 80. let, která během let získala jedině na síle – disco, punkeři, sálající machismus, primitivní chování postav a směšná dobová móda. Zombie najednou už nejsou pouze krvelačná monstra, ale nesmrtelní gurmáni se slabostí pro lidské mozky. Nepřetržitá kadence ikonických scén a hlášek si vysloužila nepřehlédnutelné místo ve výkladní skříni žánru.

Hororový klasik Wes Craven svůj příspěvek do žánru pojal zcela odlišně. Vrátil se k prvním zombie filmům z 30. let, kde vystupovali haitští voodoo šamani ovládající zástupy lidských těl bez duše. Had a duha (1987) vypráví o americkém antropologovi, který při pátrání po zázračném anestetiku zavítá na ostrov Haiti na pokraji občanské války a zaplete se do voodoo rituálů. Gore efekty tolik typické pro žánrovou produkci nečekejte, Craven mistrně buduje mystickou atmosféru plnou znepokojivých vizí, byť si neodpustí několik hollywoodských zjednodušení.

Následující adaptace Kingova hororu Řbitov zvířátek (1989) ukázala, že Zombi 2 nebylo jediným šlápnutím vedle. Tentokrát však ne kvůli nuzným kvalitám – Řbitov zvířátek je lehce nadprůměrný mainstreamový horor, který dneska působí místy směšně. Hlavním problémem je však zařazení snímku do zombie sekce. Příběh spisovatele, který se s rodinou usadí na venkově, kde zdánlivou idylu narušuje pouze rušná silnice před domem a indiánské pohřebiště oživující mrtvá zvířátka, má ve skutečnosti blíže k Frankensteinovu monstru.

Chuť naštěstí záhy zpravilo vrcholného dílo italské vlny uměleckých hororů Dellamorte Dellamore (1994). Režisér Michele Soavi vystavěl prostřednictvím tragikomického příběhu apatického hrobníka stranícího se lidí kouzelnou surrealistickou atmosféru mísící prvky gotického hororu, pohádky, komedie a hororu. Existuje snad něco horšího, než když vám lidé nedají pokoj ani po smrti? Zprvu rádoby „konzervativní“ zombie film s nástupem milostné roviny naplno zabředne do kolotoče zvrhlých bizarních scén, které nemají obdoby, a v rámci druhého plánu nechybí ani kritika korupčního prostředí tehdejší Itálie.

Nejnovějším přírůstkem sekce byla geekovská zombie komedie Zombieland (2009). Jak už napovídá samotný název, svět pod nadvládou nemrtvých není jenom smutným hřbitovem civilizace, ale také zábavným parkem s neomezenou otvírací dobou pro přeživší, kteří akceptovali jeho pravidla. Soudobou žánrovou konkurenci převyšuje nebývale silným hereckým obsazením (Jesse Eisenberg, Woody Harrelson a Emma Stone), úžasným kameem krotitele duchů Billa Murrayho, zábavnou hrou s klišé žánru a kupou vypečených hlášek. Absence silnější kostry na úkor efektního přeskakování z atrakce na atrakci trochu zamrzí, ale stále se jedná o jednu z nejlepších zombie komedií vůbec.

Zombie delikatesy na Letní filmové škole nelze hodnotit jinak než jako příjemné krvavé osvěžení v parných dnech. Vytknout lze jen neopodstatněné ignorování povedených žánrových přírůstků z posledních let – Snyderův remake Úsvitu mrtvých, 28 dní poté oscarového Dannyho Boyla nebo španělský found footage Rec by si své místo jistě zasloužili. Kvalita se v současnosti rozhodně nevytratila a s ní přišel také historicky největší komerční úspěch zombie na filmovém poli.

Info

  1. Letní filmová škola Uherské Hradiště

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #67: „So be careful what you say for views...“

Michal Pařízek 03.12.2021

Nikdy jsem nehodnotil cizí motivace a odpovědnost, nebo dokonce jejich absenci. Jenže... i tenhle přístup vzal v poslední době za své.

Šejkr #66: Pozdravy (z) Utrechtu

Michal Pařízek 19.11.2021

Opatrnější, ale stále dobře naladění. Záviděníhodné. Zvlášť když pak o pár dní později vidím záběry z pražských oslav 17. listopadu.

Le Guess Who? 2021: To nejlepší

redakce 15.11.2021

Tradiční výběr toho nejlepšího z okruhu redakce a dalších obvyklých podezřelých. Bylo to krásné a náročné...

Šejkr #65: Ještě to nekončí…

Michal Pařízek 05.11.2021

Setkání s Jaromírem z Priessnitz jsou vždycky milá a přínosná, aktuálně spolu děláme rozsáhlý rozhovor pro knihu jeho textů, která vyjde v příštím roce... O podzimních srážkách.

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace