Petr Janiš | Články / Recenze | 18.07.2015
Geoff Dyer je britský prozaik a esejista, jenž napsal čtyři romány a literárně se věnoval také fotografii, válce, anglické literatuře, jazzu a jiným tématům. Honosí se nálepkou „jeden z největších žijících kritiků, nikoliv uměleckého, ale života samotného...“
Zóna je druhou česky vydanou knihou. Dyer se v ní věnuje zřejmě nejznámějšímu filmu Andreje Tarkovského – Stalkerovi –, který se stal klasikou nejen ve svém žánru. Svým způsobem se touto knihou uzavírá pomyslný kruh, neboť předlohou filmového zpracování z roku 1978 byla novela bratří Strugackých Piknik u cesty. Se stoickým klidem se dá říct, že Dyerova kniha není nošením dříví do lesa, nejedná se o pouhý výklad děje filmu. Je to netradiční a svérázný pohled na filmové dílo trvající dvě a půl hodiny, jež bylo Dyerem prvně zhlédnuto v době studií a které se pro něj stalo filmem filmů.
Lze o uměleckém díle, které bylo vytvořeno na celuloidovém pásu vystaveném světlu, napsat knihu zvící 200 stran? Nejedná se o podobný nonsens, jako je vyprávěná forma kreslené anekdoty? Rozhodně tomu tak není. Umné a logické odkazy nejen do ranku filmového, ale také do literárního a hudebního, dělají z knihy více než zajímavé čtivo. Dyer do popisu kultovního filmu vkládá osobní zkušenosti, jež ho v životě spolu s filmovým Stalkerem provázely: „...v tuto chvíli promítač nasadil chybný kotouč, a najednou jsme poskočili nikoliv o pár filmových políček, ale o celých dvacet nebo čtyřicet minut. Byl jsem jediný, kdo si toho všiml.“ Činí tak s klidem gentlemana, kterému není cizí ani anglický humor, čímž kniha dostává nový, demýtizující rozměr. A že legrace začíná pěkně zhurta. O jedné z úvodních scén filmu, v níž Dyer zmiňuje důvod výpravy a postavu spisovatele, se vyjadřuje následovně: „V samém srdci Zóny se nachází Místnost, kde – jak se dozvíme později – se vám má splnit to nejniternější přání, zdá se však, že jeho místnost je právě tady, že si ze všeho nejvíc přeje zakotvit v tomhle baru a pít pivo za pivem.“ Pak aby Angličanova kniha neměla u Čechů úspěch.
V Tarkovského Stalkerovi jsou de facto čtyři hlavní postavy – podobně jako u Dumasových Tří mušketýrů. Čtvrtou postavou je oblast, kam se Stalker, Spisovatel a Profesor vydávají. „Zóna je místem nezkompromitovaných a neposkvrněných hodnot. Je jednou z mála zbývajících oblastí – možná tou úplně poslední –, kam ještě neprodali vysílací práva na Top Gear: je to svatyně a útočiště.“ Na frak ostává i bezduchá popkultura.
Podobně jako je film časově neukotvený, Dyerovy postřehy a souvislosti oscilují od „počátku věků“ až po realitu dnešních dní. Žádná z profesí není ušetřena a je jen málo glos, které na čtenářově tváři nevyloudí potutelný úsměv. „... opraví ho honem Stalker, jako realitní makléř, který se snaží rozptýlit pochybnosti potenciálního kupce.“ Nepotkal se každý z nás alespoň jednou v životě s něčím podobným?
Kniha je „produkt dva v jednom“ – prvotní je detailní popis filmu; poznámky pod čarou, zajímavosti o vzniku filmu i Dyerovy životní „milníky“ jsou pomyslnou druhou knihou. Čtenář navíc nemusí mít obavu, že by se chtěl autor pasovat do role jediného a neomylného odborníka na filmového Stalkera. Zóna je vtipným průvodcem filmovou klasikou a jediným vedlejším účinkem knihy je nutkavá chuť vyhledat a (opětovně) zhlédnout filmy Andreje Tarkovského na vlastní oči.
Geoff Dyer – Zóna (Paseka, 2015)
www.paseka.cz/dyer-geoff-zona/produkt-4186
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.