Články / Reporty

Zpěv je pro sraby aneb Liga mistrů v olomouckém Dominu

Zpěv je pro sraby aneb Liga mistrů v olomouckém Dominu

Shaqualyck | Články / Reporty | 01.03.2013

Rohový dům nedaleko centra hanácké metropole. Ze sklepa se line charakteristický člověčí lomoz a nekonečný oblak cigaretového dýmu. Odlesky neonového poutače populárního sex shopu z protější ulice (ještě měli otevřeno!) nesměle osvětlují ceduli s nápisem Domino bar. Zrzek teče proudem, účast co do počtu více než sympatická. Pátrat po tom, kdo si přišel prolít hrdlo a kdo spíš na koncert, nemá smysl. Tak jako tak, kulisa je to na středeční večer poctivá. A vždycky je lepší hrát pro padesátku nametených než pro dva střízlivé hnidopichy.

O půl deváté se ozvou první tóny Superego Kid. Žádné ahoj a dobrý večer, my jsme Tři veverky z Dubu nad Moravou nebo tak něco, na pozici mluvčího, resp. přirozeného frontmana mají v kapele zřejmě vypsané výběrové řízení. Fakt, že se „to“ už děje, musíte dovodit intuitivně. Bubeník naštěstí hned zkraje zařadil první kosmickou a pár desítek rozčepýřených hlav se reflexivně začalo kývat do rytmu. Kytarista to mrská i s rukou v gypsu. Akustika nic moc. Zvuk se láme, táhne a znovu tříští o všechno a o všechny. Ale stačí pár piv a je vám to jedno, živák to ustojí. Horší je to s lidma. Stage tu v pravém slova smyslu neexistuje, kapela má k dispozici jen miniplácek vedle baru, chytit flek s výhledem dá docela fušku. Ti méně šťastní na tlačenici rezignují a posrkávají.

První kapela odvedla slušnou práci, dav se naladil, energická půlhodinka utekla. Boss a sekretářka. Deru se dopředu. Vzadu se stojí na stolech. Rázem je jasné, na koho dnes všichni přišli. „Já bych tam měl mít někde pivko,“ uvedl se nejnovější objev slezského zájmového sdružení MamaMrdaMaso ústy svého Bosse a jal se rozdávat decibely. „My jsme teda asi jako z Olomouce, i když nechceme.“ Hm… Nemůžu rozumět všemu. Ale už dlouho jsem naživo neviděl takhle krásnou symbiózu bicích s basou. Oba nástroje si hrají na svém písečku a při tom jeden bez druhého nedají ani ránu. Rytmus jako alfa a omega všeho živého. Coby audiovizuální band se Boss a sekretářka tentokrát museli obejít bez projekcí, ale jejich debutové (mimochodem vynikající), čistě instrumentální album Zanech řečí je dostatečně silným koncertním materiálem. Kytaristka s účesem à la Jonny Greenwood a fendrovkou nápadně připomínající Jazzmastera od J. Mascise prakticky nespouští oči z hmatníku. Zprvu hraje možná trochu zakřiknutě, ale po chvíli se osmělí a vše jde podle plánu, Indoš s lopatou z druhé strany šéfuje, basa ho poslouchá na slovo, čtyři struny jak stydké pysky a zvuk živlem, který může dle libosti ohýbat na všechny světové strany. To se to hraje, když vám záda kryje hromdáma Palma. Její nasazení za bicí soupravou je totální, neumím si představit příkladnější vzor pro začínající perkusist(k)y. Jejich set má neskutečný drajv. Jenže nic netrvá věčně, poslední tóny, poslední potlesk, sbalit činely a šup na cígo. Kdybych měl na lístku o něco hustší Řáholec, křičím: „Pojďtě to dát ještě jednou celý dokola!“

Na slovinskou Ypsilonku řady znatelně prořídly. Velká škoda, ale s ohledem na okolnosti se to dá se pochopit, zítra se vstává do práce a headlinerem byl dneska večer někdo jiný. Kapela neřekne ani „ň“, nechává mluvit nástroje. Zaslechnu přirovnání k Mogwai, já tam rozeznávám kdeco. Od Massive Attack přes Limp Bizkit až po Lenku Filipovou. A Jelly Belly! Kluci škádlili instrumenty slabou půlhodinku, možná zaúřadovala únava, možná zdvořilostní návštěva příslušníků městské policie. V každém případě černý psík, co se všem celý večer motal pod nohama, vypadal spokojeně. Je zítra 6:15. V hlavě mám vrtulník a v puse Bahrajn, pozitivní pocit z předešlé noci přetrvává. Kdo říkal, že beze slov to nejde? Jde. A jak.

Info

Y (slo) + Boss a sekretářka + Superego Kid
27. 2. 2013, Domino bar, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.