Články / Reporty

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 05.08.2019

Na první pohled skromný festival u malé jihomoravské vesničky Tasov má za sebou sedmadvacetiletou historii. Během té doby Beseda tahala z místní úrodné půdy vláhu i nápady, až dozrála v jednu z nejpříjemnějších a dramaturgicky nejvyladěnějších hudebních přehlídek v našich lukách a hájcích.

Hlavním krédem je mimo žánrové pestrosti důraz na kapely hledící do hudební budoucnosti. Prim hrají především ty české. Naprosto špičkový set zahrál Tomáš Dvořák neboli Floex se svým kolegou z posledního alba A Portrait of John Doe, Britem Tomem Hodgem. Jakkoli je Floex známý rozvážnými klarinetovými potulkami s elektronikou tepající mezi hloubavostí a radostnou hravostí, na Besedě poletoval po pódiu od laptopu k oblíbenému nástroji a rozehrával IDM pasáže, do nichž vstupoval klavír pohodového Toma Hodge, jenž by si asi nikdy nepomyslel, že bude hrát „kdesi v lese“. Pohodovou atmosféru neroztloukli ani následující Brutus, ať do nástrojů řezali sebevíc a zpěvaččin řízný vokál mi zní v uších ještě teď.

Beseda patří mezi akce, kde se často představují kapely, o něž doposud spousta návštěvníků ani nezavadila. Pořádný headliner ale nesmí chybět ani zde, proto po loňské Zole Jesus letos dorazila další skupina světového formátu, američtí Algiers. Vysoce ceněná banda jižní Moravu zařadila mezi Glastonbury a Sziget a předvedla nevyzpytatelný, dravý a svěží set, jehož „rozdrbanost“ překvapovala, aby se publikum zároveň chytalo nápěvů, jako by tady aktivisti z Atlanty hráli dnes a denně.

Na jemnější kapely jako folkové Čáry života, ale i kořeněnější projekt písničkářky Stinky se kolem pódia usadil kruh naslouchajících. Zdejší atmosféra je ale pěkně proměnlivá, už hodinu po tišším koncertu vařil kotel před stagí jako v případě rapové dvojky z DAMU P/\st. Na tomhle výstupu to vlastně ani jinak nešlo. Megalomansky dávkovaná flow strhla dav i samotné rappery.

Pokud jde něco Besedě skvěle, je to výběr kapel v perfektní koncertní kondici. Zatímco loni předvedli omračující výkon Pacino, letos ukázali bezchybný set Australané The Kill Devil Hills s tou asi nejtvrdší odrůdou jižanského rocku s kytarami škrábavějšími než venkovská samohonka. Charismatičtí muzikanti, zjevem něco mezi kovboji a pravověrnými metlami, míchali alt-country romantiku australských plání s garážovým blues rockem, baladičnost s kytarami tak hutnými, že sotva vytekly z pódia. Tvrdý kytarový zvuk předvedli i Lonker See, což by jako podkres pod experimentální jazzový saxofon s lehkým zpěvem, klenoucím se přes vysoké topoly, čekal asi málokdo. Poláci předvedli skladby plné ostrých skalisek, ale i opojné uhrančivosti.

fotogalerii z festivalu hledejte tady

Roztančenou atmosféru podpořil, ale vlastně i zklidnil maďarský hudebník Gábor Tokár aka Ficture se svou sloučeninou bohaté a lehounké experimentální elektroniky s IDM a d’n’b. Tokár se o vše staral zcela sám, byť to znamenalo, že zatímco jednou rukou ovládal samply a drumpad, druhou bubnoval, aniž by mu překážela odložená palička v podpaží. Ficture navodil přímo klubovou náladu a i díky pokornému a přátelskému vystupování to vypadalo, že si ho fanoušci přímo zamilovali.

Jednou z kapel, která si velmi hlasitě řekla o nejsilnější vzpomínku, byli ukrajinští Ptakh_Jung. Experimentální duo v nitru svých skladeb možná skrývá náznaky poklidných zvukových ploch, ale kolem nich vzrůstají mohutné rytmy, elektronické změti a pořádně zkreslená, místy postrock připomínající kytara i minimalistické tendence. Ptakh_Jung, to je rave, IDM, live electronics, experimental… vše impulzivní, pořádně hlasité, a tak strhující, že se z pár zvědavců kolem druhé hodiny ranní stal pěkný zástup nadšených posluchačů. Někde v půlce setu začalo pršet a v blikajících světlech se třpytily pomalu padající kapky, zatímco se kolem třásla země. Zaklonil jsem hlavu a věděl, že můj vrchol letošní Besedy je tady. Pořádný brajgl, který měli na svědomí Lebanon, jsem slyšel už jen z polí obepínajících Tasov. Z krajiny, kam se vyplatí vracet.

Info

Beseda u Bigbítu 2019
2.-4. 8. 2019 Tasov u Veselí nad Moravou

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.