Články / Reporty

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 05.08.2019

Na první pohled skromný festival u malé jihomoravské vesničky Tasov má za sebou sedmadvacetiletou historii. Během té doby Beseda tahala z místní úrodné půdy vláhu i nápady, až dozrála v jednu z nejpříjemnějších a dramaturgicky nejvyladěnějších hudebních přehlídek v našich lukách a hájcích.

Hlavním krédem je mimo žánrové pestrosti důraz na kapely hledící do hudební budoucnosti. Prim hrají především ty české. Naprosto špičkový set zahrál Tomáš Dvořák neboli Floex se svým kolegou z posledního alba A Portrait of John Doe, Britem Tomem Hodgem. Jakkoli je Floex známý rozvážnými klarinetovými potulkami s elektronikou tepající mezi hloubavostí a radostnou hravostí, na Besedě poletoval po pódiu od laptopu k oblíbenému nástroji a rozehrával IDM pasáže, do nichž vstupoval klavír pohodového Toma Hodge, jenž by si asi nikdy nepomyslel, že bude hrát „kdesi v lese“. Pohodovou atmosféru neroztloukli ani následující Brutus, ať do nástrojů řezali sebevíc a zpěvaččin řízný vokál mi zní v uších ještě teď.

Beseda patří mezi akce, kde se často představují kapely, o něž doposud spousta návštěvníků ani nezavadila. Pořádný headliner ale nesmí chybět ani zde, proto po loňské Zole Jesus letos dorazila další skupina světového formátu, američtí Algiers. Vysoce ceněná banda jižní Moravu zařadila mezi Glastonbury a Sziget a předvedla nevyzpytatelný, dravý a svěží set, jehož „rozdrbanost“ překvapovala, aby se publikum zároveň chytalo nápěvů, jako by tady aktivisti z Atlanty hráli dnes a denně.

Na jemnější kapely jako folkové Čáry života, ale i kořeněnější projekt písničkářky Stinky se kolem pódia usadil kruh naslouchajících. Zdejší atmosféra je ale pěkně proměnlivá, už hodinu po tišším koncertu vařil kotel před stagí jako v případě rapové dvojky z DAMU P/\st. Na tomhle výstupu to vlastně ani jinak nešlo. Megalomansky dávkovaná flow strhla dav i samotné rappery.

Pokud jde něco Besedě skvěle, je to výběr kapel v perfektní koncertní kondici. Zatímco loni předvedli omračující výkon Pacino, letos ukázali bezchybný set Australané The Kill Devil Hills s tou asi nejtvrdší odrůdou jižanského rocku s kytarami škrábavějšími než venkovská samohonka. Charismatičtí muzikanti, zjevem něco mezi kovboji a pravověrnými metlami, míchali alt-country romantiku australských plání s garážovým blues rockem, baladičnost s kytarami tak hutnými, že sotva vytekly z pódia. Tvrdý kytarový zvuk předvedli i Lonker See, což by jako podkres pod experimentální jazzový saxofon s lehkým zpěvem, klenoucím se přes vysoké topoly, čekal asi málokdo. Poláci předvedli skladby plné ostrých skalisek, ale i opojné uhrančivosti.

fotogalerii z festivalu hledejte tady

Roztančenou atmosféru podpořil, ale vlastně i zklidnil maďarský hudebník Gábor Tokár aka Ficture se svou sloučeninou bohaté a lehounké experimentální elektroniky s IDM a d’n’b. Tokár se o vše staral zcela sám, byť to znamenalo, že zatímco jednou rukou ovládal samply a drumpad, druhou bubnoval, aniž by mu překážela odložená palička v podpaží. Ficture navodil přímo klubovou náladu a i díky pokornému a přátelskému vystupování to vypadalo, že si ho fanoušci přímo zamilovali.

Jednou z kapel, která si velmi hlasitě řekla o nejsilnější vzpomínku, byli ukrajinští Ptakh_Jung. Experimentální duo v nitru svých skladeb možná skrývá náznaky poklidných zvukových ploch, ale kolem nich vzrůstají mohutné rytmy, elektronické změti a pořádně zkreslená, místy postrock připomínající kytara i minimalistické tendence. Ptakh_Jung, to je rave, IDM, live electronics, experimental… vše impulzivní, pořádně hlasité, a tak strhující, že se z pár zvědavců kolem druhé hodiny ranní stal pěkný zástup nadšených posluchačů. Někde v půlce setu začalo pršet a v blikajících světlech se třpytily pomalu padající kapky, zatímco se kolem třásla země. Zaklonil jsem hlavu a věděl, že můj vrchol letošní Besedy je tady. Pořádný brajgl, který měli na svědomí Lebanon, jsem slyšel už jen z polí obepínajících Tasov. Z krajiny, kam se vyplatí vracet.

Info

Beseda u Bigbítu 2019
2.-4. 8. 2019 Tasov u Veselí nad Moravou

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace