Články / Reporty

Zralá romantika Marka Lanegana

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana | Články / Reporty | 22.11.2019

Kouzlo osobnosti, charisma, ledabylý šarm. Když se někomu těchto vlastností dostává v takové míře jako Marku Laneganovi, má na pódiu z poloviny vystaráno. Samozřejmě že pokud by se na tyto dary spoléhal až příliš a šidil na muzice, pozná se to a šarm se rázem změní v povýšenou znuděnost. Ničeho takového se Lanegan pochopitelně nedopouští, jen prostě nemusí sahat k otřepaným rockerským pózám a podkuřování publiku, aby zaujal. Stačí mu postavit se k mikrofonu s nadupanou kapelou a skvělou albovou novinkou Somebody's Knocking v zádech a spustit. Jeho orvaný, jako přes struhadlo tažený hlas si vás okamžitě přitáhne sám. Minimální prodlevy, autorské komentáře nejsou potřeba, všechno je v písních.

To John Robb, frontman a baskytarista předskakujících The Membranes, ostrovních postpunkových veteránů, se musel snažit o něco víc. Neustálým pohybem po pódiu a hecováním si kontakt s publikem poctivě a úspěšně vydřel, ačkoli pokus o rozezpívání davu vyzněl poněkud naprázdno. The Membranes měli ve svých začátcích možnost koukat pod prsty velikánům typu Public Image Ltd., Joy Division nebo Gang of Four a jejich písně jsou tímto odkazem nasáklé. Tahle éra zrodila originálnější party, ovšem co se týče věrohodnosti, stěží se jim dá něco vytknout.

Jen o málo mladší Mark Lanegan na podobné muzice rovněž vyrůstal a deska Somebody's Knocking tyhle inspirace odhaluje zcela nepokrytě. První polovina koncertu, sebejistě vygradovaná až k mocně hřmící čtveřici songů Stitch It Up, Burning Jacob's Ladder, Night Flight to Kabul a Beehive, stála z větší části právě na novinkách. Výrazná melodičnost, na níž Lanegan v jejich případě vsadil, se ukázala být tvrdou měnou i v živém podání a vyprodaný Lucerna Music Bar se v tom syrovém a zároveň chytlavém kytarovém náporu blaženě vyhříval.

fotogalerii z koncertu sledujte zde

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce a přirozeně se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz se zaprášenou, temně bluesovou romantikou amerických dálav, a i pak zůstávala přeladěná na spíše vypravěčskou frekvenci v rámci pomalejších temp s větším podílem kláves. Další čerstvá věc Penthouse High se přes roztomile „neworderovskou“ patinu ukázala být trochu delší, než bylo záhodno, a při následující baladické One Hundred Days už by jednoho málem napadalo cosi o uvadající atmosféře. Nebýt ovšem jiskřivého kytarového sóla Jeffa Fieldera v závěru, které vlak posadilo zpět na koleje a připravilo půdu pro další zaručenou hitovku z nové desky, Name and Numbers.

Na přídavek vytáhl Mark Lanegan Band ještě dvě osvědčená esa z alb Blues Funeral a Phantom Radio, z nichž především Harborview Hospital s projasněnou zvonící kytarou patřila k vrcholům večera. Nakonec, po Laneganově zamávání a odchodu do zákulisí, už jen Fielder ujistil publikum, že na tohle místo se vždycky rádi vracejí a kupodivu to znělo opravdu upřímně. Mark Lanegan je u nás poměrně častým hostem, nicméně výsledkem není oboustranná únava, ale utužující se vzájemné pouto. Přítomnost několika nezdolných a zřejmě nevymýtitelných buranů s telefony v permanentní pohotovosti na tom nic nemění.

Info

Mark Lanegan Band (us)
20. 11. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace