Články / Reporty

Zralá romantika Marka Lanegana

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana | Články / Reporty | 22.11.2019

Kouzlo osobnosti, charisma, ledabylý šarm. Když se někomu těchto vlastností dostává v takové míře jako Marku Laneganovi, má na pódiu z poloviny vystaráno. Samozřejmě že pokud by se na tyto dary spoléhal až příliš a šidil na muzice, pozná se to a šarm se rázem změní v povýšenou znuděnost. Ničeho takového se Lanegan pochopitelně nedopouští, jen prostě nemusí sahat k otřepaným rockerským pózám a podkuřování publiku, aby zaujal. Stačí mu postavit se k mikrofonu s nadupanou kapelou a skvělou albovou novinkou Somebody's Knocking v zádech a spustit. Jeho orvaný, jako přes struhadlo tažený hlas si vás okamžitě přitáhne sám. Minimální prodlevy, autorské komentáře nejsou potřeba, všechno je v písních.

To John Robb, frontman a baskytarista předskakujících The Membranes, ostrovních postpunkových veteránů, se musel snažit o něco víc. Neustálým pohybem po pódiu a hecováním si kontakt s publikem poctivě a úspěšně vydřel, ačkoli pokus o rozezpívání davu vyzněl poněkud naprázdno. The Membranes měli ve svých začátcích možnost koukat pod prsty velikánům typu Public Image Ltd., Joy Division nebo Gang of Four a jejich písně jsou tímto odkazem nasáklé. Tahle éra zrodila originálnější party, ovšem co se týče věrohodnosti, stěží se jim dá něco vytknout.

Jen o málo mladší Mark Lanegan na podobné muzice rovněž vyrůstal a deska Somebody's Knocking tyhle inspirace odhaluje zcela nepokrytě. První polovina koncertu, sebejistě vygradovaná až k mocně hřmící čtveřici songů Stitch It Up, Burning Jacob's Ladder, Night Flight to Kabul a Beehive, stála z větší části právě na novinkách. Výrazná melodičnost, na níž Lanegan v jejich případě vsadil, se ukázala být tvrdou měnou i v živém podání a vyprodaný Lucerna Music Bar se v tom syrovém a zároveň chytlavém kytarovém náporu blaženě vyhříval.

fotogalerii z koncertu sledujte zde

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce a přirozeně se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz se zaprášenou, temně bluesovou romantikou amerických dálav, a i pak zůstávala přeladěná na spíše vypravěčskou frekvenci v rámci pomalejších temp s větším podílem kláves. Další čerstvá věc Penthouse High se přes roztomile „neworderovskou“ patinu ukázala být trochu delší, než bylo záhodno, a při následující baladické One Hundred Days už by jednoho málem napadalo cosi o uvadající atmosféře. Nebýt ovšem jiskřivého kytarového sóla Jeffa Fieldera v závěru, které vlak posadilo zpět na koleje a připravilo půdu pro další zaručenou hitovku z nové desky, Name and Numbers.

Na přídavek vytáhl Mark Lanegan Band ještě dvě osvědčená esa z alb Blues Funeral a Phantom Radio, z nichž především Harborview Hospital s projasněnou zvonící kytarou patřila k vrcholům večera. Nakonec, po Laneganově zamávání a odchodu do zákulisí, už jen Fielder ujistil publikum, že na tohle místo se vždycky rádi vracejí a kupodivu to znělo opravdu upřímně. Mark Lanegan je u nás poměrně častým hostem, nicméně výsledkem není oboustranná únava, ale utužující se vzájemné pouto. Přítomnost několika nezdolných a zřejmě nevymýtitelných buranů s telefony v permanentní pohotovosti na tom nic nemění.

Info

Mark Lanegan Band (us)
20. 11. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...