Články / Recenze

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

Dantez | Články / Recenze | 20.08.2019

OHODNOŤTE DESKU

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci. Už jen samotný Bandcamp je plný projektů, které staví na zmodernizovaných diskotékových syntezátorech, chladných postpunkových kytarách nebo na mechanickým bubeníkem poháněném goth rocku.

Všechny tyto prvky se snoubí v tvorbě Drab Majesty. Dvojice ezoterických bytostí s androgynními alter egy a religiózní fascinací UFO staví svůj takzvaný „Tragic Wave“ na kytarovém tónu připomínajícím nejmelancholičtější momenty diskografie The Cure a éterických klávesách jako od Visage. Vše pohání echem zdobené strojové bicí, při kterých se zasteskne po starém zvuku Clan of Xymox.

To, že jsou jednotlivé elementy dobře známé, ale nevadí, Drab Majesty jejich pomocí vytvářejí jedinečné milieu. Na jednu stranu je hudba éterická, na druhou dostatečně dynamická, aby roztančila i ty nejzašlejší rohy temných klubů, ať už jde o ploužení nebo svižnější tahání za pomyslné závěsy. Melodramatický zvuk doprovázejí podobně laděné texty. Monochromatické duo se zaměřuje zejména na lidské emoce a na vypořádávaní se s nimi – nejen v době postmoderní, ale i v budoucnosti, která nemá daleko k vizím Williama Gibsona.

Symbiózu těchto povah výtečně představila už předchozí deska The Demonstration a novinková Modern Mirror se od zajetého zvuku příliš neodklání, pouze trochu více poodkrývá produkční závoj. Hudba má ostřejší kontury a na určitých místech působí úderněji. Úvodní singl Ellipsis graduje z tradiční postpunkové polohy až do rockového drivu, finální Out of Sequence si zase po celou dobu zachovává konzistentní náboj pomocí důrazných bicích.

Drab Majesty rovněž nezapomínají na aspekty, pro které jsou nejznámější. Modern Mirror i přes obecně brysknější náturu stále pracují se zasněnou, až nadpozemskou náladou. Noise of the Void je až shoegazeově nehmatatelná, alespoň do doby, než se překlopí do katarzního finále, které připomene epickou Not Just A Name z The Demonstration. Možná jen Long Division se až moc skryla za mlhavý závoj, ve zvukovém kontextu alba vyznívá neprůbojně a placatě.

Modern Mirror je dalším vydařeným článkem v diskografii Drab Majesty. I přesto, že kapela pracuje s omšelými prvky, vlévá do nich charakteristickou energii, a tak je představuje v nové, modernější, poměrně neokoukané podobě, která baví, povznáší, ale i dojímá.

Info

Drab Majesty – Modern Mirror (Dais Records, 2019)
bandcamp kapely

živě: Drab Majesty + Body of Light (us)
25. 10. 2019 20:00
Strahov 007, Praha

foto © Teddie Taylor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.