Články / Reporty

Zrcadlo, zrcadlo,  kolik je tady voyerů?

Zrcadlo, zrcadlo, kolik je tady voyerů?

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 21.08.2016

V Letenských sadech opět vyrostla cirkusová vesnice a třináctý ročník Letní Letné odstartoval. Po Frašce o Dušanově duši Divadla Spektákl bylo cirkusuchtivé publikum uvedeno do světa Limbo. Pobyt v očistci vám může zabrat nějaký ten pátek, takže máte dost času na mejdan. Mejdan mezi nebem a peklem.

Ve čtvrtek po osmé hodině večerní se otevřela brána unikátního šapitó a diváci se rozdělili na dvě skupiny – ty „privilegované“ v lóžích a ty ostatní sedící okolo menšího kruhového jeviště. Pod nadýchaným balónovým baldachýnem, mezi zrcadlovými sloupy a oblakem nachového kouře bylo možné sledovat hbité číšníky i kolemjdoucí účinkující hned z několika úhlů. Zrcadlová stěna, lemující celý kruhový prostor šapitó, už posloužila ke kvalitnímu šmírování nejednomu zvědavému gentlemanovi. Krátce po půl deváté se na pódiu zjevil ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek, který poděkoval kolegům i partnerům a prohlásil festival za zahájený. Poté uvedla do limbu všechny přítomné první dávka beatboxu, živelná kapela a bělostný hlasový experimentátor Elyas Khan v lesklých martenách a s decentním boa, který nahradil hudebního režiséra Sxipa Shirey, který dříve v Limbu účinkoval. V následujících 75 minutách měli diváci možnost vidět sled unikátních čísel, ve kterých špičkoví akrobati dokazují, zač je toho australský cirkus, který těží především z technické preciznosti a fyzických dovedností.

Hadí muž Aurelien Oudot, který se předvedl jako první, se projevil jako opravdový protinožec. Končetiny tohoto bezpáteřního akrobata se pohybovaly proti zákonům přírody. Akrobrat na rukou Danik Abishev si dokázal v okovech i bez poradit se světelným vězením. Vzduchu vládla akrobatka Evelyne Allard, která navíc figurovala i v kouzelnických tricích – žena v bílém, která umí mizet stejně dobře jako někoho mávnutím přičarovat. Konzultantem magických kousků byl anglický profesionální iluzionista Paul Kieve. Beatboxer a klaun Mikael Bres pak dokázal, že je mistrem čínské tyče.

Pokud byste očekávali od představení, které se odehrává v replice secesního dřevěného šapitó poetickou atmosféru, plnou příběhů, metaforických obrazů a pohyblivých vzpomínek, nedočkáte se. Australský režisér Scott Maidment coby odborník na opulentní show, která je nacpaná jak jícen krasavice Heather Holliday při polykání mečů, o nic takového neusiluje. Jak sám přiznává, před spletitým dějem, protkaným příběhy, dává přednost blízkému kontaktu mezi akrobaty a diváky a působivé atmosféře. Vše je podřízeno sledu cirkusových čísel, akrobatické velekousky se střídají s tanečními výstupy a komickými mikrosituacemi. Spojujícím tématem počínání všech nadmíru ohebných mužů i žen je očistec, ve kterém si ze samé nudy zkoušejí, co vše je možné a balancují tak se šibalským úsměvem na okraji fyzických možností. Jestli stojí na nohou, na rukou, na hořícím žebříku nebo na zatraceně pružné tyči, to už není podstatné. Překračování hranic ve fyzické rovině coby alegorie prověřování charakterů duší v předpeklí, dostatečně prošpikovaná dávkou sebevědomého flirtování s publikem.

Replika secesního zrcadlového šapitó (Spiegeltent či Mirrortent) byla na Letní Letnou dovezena z Belgie. Po dva dny ji pak stavěl tým pod vedením Gerryho Klessense, zástupce vyhlášeného rodinného klanu, který je s těmito zrcadly a vitrážemi vykládanými stany spjatý už od dvacátých let dvacátého století. Tyto stany byly na začátku dvacátého století stavěny jako pojízdné svatostánky pro velkolepé taneční show a dráždivé kabarety. Původní stany byly čistě dřevěné a nepojaly tolik diváků, kolik je v současné době potřeba, proto vznikla nová konstrukce se starým interiérem, která pojme zástupy diváků na velkých mezinárodních festivalech.

Chcete-li vidět našlapanou show, ve které se sami akrobati baví tím, čemu je možné podrobit zdánlivě omezené lidské tělo, je pro vás Limbo to pravé. Pokud toužíte po poetičtější podívané, zamiřte například na francouzský cirkus značky Cirque Le Roux s nádechem filmové atmosféry noir. Bohatý festivalový program toho nabízí víc než dost a Letní Letná nenechá vydechnout své příznivce až do 4. září.

Info

Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná
Limbo: Limbo
18.8.-4.9.2016, Letenské sady, Praha
www.letniletna.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.