Články / Reporty

Zrcadlo, zrcadlo,  kolik je tady voyerů?

Zrcadlo, zrcadlo, kolik je tady voyerů?

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 21.08.2016

V Letenských sadech opět vyrostla cirkusová vesnice a třináctý ročník Letní Letné odstartoval. Po Frašce o Dušanově duši Divadla Spektákl bylo cirkusuchtivé publikum uvedeno do světa Limbo. Pobyt v očistci vám může zabrat nějaký ten pátek, takže máte dost času na mejdan. Mejdan mezi nebem a peklem.

Ve čtvrtek po osmé hodině večerní se otevřela brána unikátního šapitó a diváci se rozdělili na dvě skupiny – ty „privilegované“ v lóžích a ty ostatní sedící okolo menšího kruhového jeviště. Pod nadýchaným balónovým baldachýnem, mezi zrcadlovými sloupy a oblakem nachového kouře bylo možné sledovat hbité číšníky i kolemjdoucí účinkující hned z několika úhlů. Zrcadlová stěna, lemující celý kruhový prostor šapitó, už posloužila ke kvalitnímu šmírování nejednomu zvědavému gentlemanovi. Krátce po půl deváté se na pódiu zjevil ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek, který poděkoval kolegům i partnerům a prohlásil festival za zahájený. Poté uvedla do limbu všechny přítomné první dávka beatboxu, živelná kapela a bělostný hlasový experimentátor Elyas Khan v lesklých martenách a s decentním boa, který nahradil hudebního režiséra Sxipa Shirey, který dříve v Limbu účinkoval. V následujících 75 minutách měli diváci možnost vidět sled unikátních čísel, ve kterých špičkoví akrobati dokazují, zač je toho australský cirkus, který těží především z technické preciznosti a fyzických dovedností.

Hadí muž Aurelien Oudot, který se předvedl jako první, se projevil jako opravdový protinožec. Končetiny tohoto bezpáteřního akrobata se pohybovaly proti zákonům přírody. Akrobrat na rukou Danik Abishev si dokázal v okovech i bez poradit se světelným vězením. Vzduchu vládla akrobatka Evelyne Allard, která navíc figurovala i v kouzelnických tricích – žena v bílém, která umí mizet stejně dobře jako někoho mávnutím přičarovat. Konzultantem magických kousků byl anglický profesionální iluzionista Paul Kieve. Beatboxer a klaun Mikael Bres pak dokázal, že je mistrem čínské tyče.

Pokud byste očekávali od představení, které se odehrává v replice secesního dřevěného šapitó poetickou atmosféru, plnou příběhů, metaforických obrazů a pohyblivých vzpomínek, nedočkáte se. Australský režisér Scott Maidment coby odborník na opulentní show, která je nacpaná jak jícen krasavice Heather Holliday při polykání mečů, o nic takového neusiluje. Jak sám přiznává, před spletitým dějem, protkaným příběhy, dává přednost blízkému kontaktu mezi akrobaty a diváky a působivé atmosféře. Vše je podřízeno sledu cirkusových čísel, akrobatické velekousky se střídají s tanečními výstupy a komickými mikrosituacemi. Spojujícím tématem počínání všech nadmíru ohebných mužů i žen je očistec, ve kterém si ze samé nudy zkoušejí, co vše je možné a balancují tak se šibalským úsměvem na okraji fyzických možností. Jestli stojí na nohou, na rukou, na hořícím žebříku nebo na zatraceně pružné tyči, to už není podstatné. Překračování hranic ve fyzické rovině coby alegorie prověřování charakterů duší v předpeklí, dostatečně prošpikovaná dávkou sebevědomého flirtování s publikem.

Replika secesního zrcadlového šapitó (Spiegeltent či Mirrortent) byla na Letní Letnou dovezena z Belgie. Po dva dny ji pak stavěl tým pod vedením Gerryho Klessense, zástupce vyhlášeného rodinného klanu, který je s těmito zrcadly a vitrážemi vykládanými stany spjatý už od dvacátých let dvacátého století. Tyto stany byly na začátku dvacátého století stavěny jako pojízdné svatostánky pro velkolepé taneční show a dráždivé kabarety. Původní stany byly čistě dřevěné a nepojaly tolik diváků, kolik je v současné době potřeba, proto vznikla nová konstrukce se starým interiérem, která pojme zástupy diváků na velkých mezinárodních festivalech.

Chcete-li vidět našlapanou show, ve které se sami akrobati baví tím, čemu je možné podrobit zdánlivě omezené lidské tělo, je pro vás Limbo to pravé. Pokud toužíte po poetičtější podívané, zamiřte například na francouzský cirkus značky Cirque Le Roux s nádechem filmové atmosféry noir. Bohatý festivalový program toho nabízí víc než dost a Letní Letná nenechá vydechnout své příznivce až do 4. září.

Info

Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná
Limbo: Limbo
18.8.-4.9.2016, Letenské sady, Praha
www.letniletna.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace