Články / Reporty

zs [zi:z] Brno

zs [zi:z] Brno

Jan Starý | Články / Reporty | 10.04.2017

Pražák z Prahy vyjede nerad, vzhledem k množství koncertů v metropoli ve srovnání s „periférií“ by se zdálo, že není proč. Jenže často jako kdyby v Praze probíhaly hlavně „povinné“ koncerty velkých či módních jmen a skutečné zajímavosti se objevovaly v Pardubicích, Bratislavě, Brně. A tak se může stát, že ačkoli svérázní newyorští experimentátoři Zs hrají v Brně potřetí, na pražskou premiéru, pokud vím, stále čekají. Zatím musí stačit, že na ně přišla plná Praha (někdo se při vymýšlení názvu prostoru bavil).

Zs patří k nečetným kapelám pohybujícím se ve vlastním vesmíru a dnes hned ze začátku odpalují veškerý arzenál. Žádný popis dění na pódiu nemůže stát sám o sobě bez výhrady, která jej částečně popře. Pointilismus kytary a bicích se prolíná s plochami, které tvoří elektronika a saxofon. Disciplinovaný minimalismus plyne vedle naprosté volnosti, precizní struktury koexistují s chaosem. Rovné a rozbité rytmy mohou znít současně. Hranice mezi protiklady se v podání Zs tříští a zdánlivě nespojitelné prvky fúzují.

Svým způsobem jde o propojení hlukové, rozevláté rané tvorby Zs s tou striktnější druhou polovinou. Zřejmě jde o skladby z nového alba, které se ještě nepodařilo vydat, takže nikdo netuší, co v hudbě přijde, jak se budou skladby vyvíjet. Ne že by to něčemu vadilo, epileptické tanečky prvních řad mluví za vše – kvality Zs se neomezují na sofistikovanost, naživo jde také o hypnotický rituál.

První třetina setu je fantastická, vystupuje mimořádná schopnost Zs hrát originálně, a přitom organicky. A to neznamená purismus, všechno vychází z dynamiky v kapele. Frenetický, tribální styl bubeníka Grega Foxe (Guardian Alien, Ben Frost, Liturgy atd.) tvoří spolu s repetitivním vybrnkáváním kytaristy Patricka Higginse kostru a osobitost hudby, nesmírně důležitý je také kapelní přírůstek, neznámý elektronik, který hlučí, sampluje zbytek kapely a obecně dává zvuku hloubku a syrovost. Zakládající saxofonista Sam Hillmer je překvapivě nejméně výrazný, častěji než ostatní odkládá svůj nástroj a jen poslouchá, co v rámci jeho platformy vzniká.

Ve druhé části intenzita polevuje, set se přelévá spíš do zvukových meditací a vyčerpaný dav si může oddechnout. Druhý vrchol přichází na samý závěr se skvělou Corps z alba Xe, ani ta se však nevyrovná nepředvídatelnosti začátku. Nadšený aplaus si ještě vyžádá improvizovaný přídavek v podobě kraťoučkého noisecorového prasopalu. Famózní koncert.

Příjemně překvapil předskakující slovenský projekt Vritti. Duo elektroniků nejprve nalákalo téměř hlukovým začátkem, aby následně set rozpustilo do koktejlu, ve kterém se surrealismus Nurse with Wound, cizost Coil a syrový chaos Throbbing Gristle mísil s tanečními fragmenty a celkově současným vyzněním. Přes velice volnou strukturu se dařilo držet jakousi kontinuitu, kterou se posluchač mohl nechal pohltit.

Info

Zs (us)
7. 4. 2016 Praha / Fórum pro architekturu a média, Brno
www.facebook.com/events/271111166657351

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace