Články / Reporty

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

waghiss666 | Články / Reporty | 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu: zahrát si na návštěvníka. Lidi se tu dají kastovat porůznu, jak se komu zlíbí. Nechme stranou vizuály, protože typický festivalový outfit neexistuje. Warpaint, gumové ptáky, na pivních pupkách krev a mezi půlky zařízlé Boratky, hábity nebo brnění, na co si módní fízl celý rok brousí zuby, tady se nosí. Soutěž o nejlepší triko festivalu vyhrává pán s metalově, ale vkusně stylizovaným motivem Járy Cimrmana na hrudi!

Každodenní grindový budíček dnes střídají slovenští Čad, naštěstí. Namísto rozpitvávání žánrů jen palec nahoru, budu se opakovat a budu souhlasit s názorem ostatních, že tahle trojka je na poli tvrdých žánrů to nejlepší u nás i u sousedů. Že bude hlasitost pokoušet pospolitost kostí dal jasně najevo set španělských Wormed. Ani grind, ani death, ani moc lopata, ani moc frajeřinek. Zato nápaditá smršť a suverénně nejagresivnější murmrur frontmana Phlegetona. Občas se podaří během skladby nenásilně prorvat do prvních řad, při setu Wormed mě naopak tlak vystrnadil od pódia až na samotný okraj hradeb. To Immolation čpěli z deathmetalového bloku, nádherný set, co se mnou nic nedělá. Snad už toho začínám mít plné zuby, kýžená žánrová pestrost se odpoledne nekoná a to bdělosti příliš neprospívá. Snad i proto mi sedla romantika a sentiment, jaký rozehrála Anathema. Hymnické refrény, sametový hlas, love metal jako soundtrack k zamilovaným pohledům, to už ale pochoduju kolem a plete se mi jazyk stejně jako nášlapy. Na kafe fronta? Třeba je přeci jen čas odpočinku od hluku. Vyruší mě stoner Anton z Moskvy, chce si užít večerní set Electric Wizard se vším všudy. Hraju si na dealera štěstí, na Wolfbrigade to máme hrozně daleko, tohle mě bude mrzet.

Vrátit se do areálu v čas headlinerů je běžná praxe nejednoho Brutalisty, vždyť jak jinak si vysvětlit, že okolo sedmé večerní se v areálu nedá hnout? Ale minout dvě nějvětší scény a schovat se na KAL stage? Tomu říkám drzost. Dávám si matchu na kuráž, potkávám kamaráda, co se vydal na festival za družbou s Justinem K. Broadrickem, letos hned dvojitou. JK Flesh vystoupení odmítl, namísto toho se s hodinovým zpožděním chystá stařičký drone projekt Final, se kterým Broadrick začal už ve třinácti. Ten chlap to snad dělá schválně, nebo máme jen smůlu. Zatímco na hlavní scéně burácí poctivý stoner feťáků Electric Wizard, s novým basákem v sestavě, necháme se vsedě pohlcovat hlukovými výbuchy prohnanými přes dva kytarové aparáty. Vždycky se ale najde jeden kretén, co MUSÍ stát v první řadě a bleskem si fotit Broadrickův set-up.

fotogalerii z festivalového pátku najdete tady

Lidská blbost nezná mezí, své o tom ví i Dominick Fernow alias Prurient. Vidět tyhle dva černokněžníky domlouvat šeptem chystanou kolaboraci vyvolává spokojený úsměv na rtech. Zhmotnění žánrové rozkročenosti, od dřevního grindcoru přes tuctovou romantiku až k nekompromisní elektronice. Prurient nás zvedá do pozoru, šlukujeme hustou mlhu nalepení na okraj pódia, nohy se boří do asfaltu, na skla brýlí se sype omítka ze stropu. Prurient si pečlivě připraví podklad pro manické vytí, jeden mikrofon nestačí. Headliner třetího dne? Rozhodně. A překvapení? Jeskynní lekce jógy s Heilung. Lidi na pódiu nejdou spočítat, ale nevidím kytaru, neslyším riffy, nikdo na mě neřve. Zaujímám ásanu bojovnice, zavírám oči a na nohou se mi rýsujou legíny s motivem jeskynních maleb. Nádhera!

Pit na Hellhammer je příliš řídký, proč? Praotci black metalu, které obnovil z nouze Thomas Fischer, lídr Celtic Frost i Triptykon, by si zasloužili víc. “Tuhle věc mám nejradši a odzpívá ji náš kytarista. Jo a mimochodem: UGHHH!” Odškrtávám si ze seznamu povinnost slyšet Fischerovu catchphrase, ale set mě spát nepustí. Primitivní riffy, primitivně zahrané i primitivně nazvučené, celé je to taškařice a zábava, přiznaná, kult a velikost jména tentokrát nehraje roli, dekorace v podobě netopýra z bakelitu v popředí scény to celé podtrhuje. Nepoučen z minula spěchám na Obscure stage, listuju v diáři datum a vzpomínám na první ročník festivalu, kdy Godflesh hráli pohřební pochod z nejbolavějších. Letos menší pódium, řidší dav, basovější zvuk, nové skladby po boku klasik.

“Ztlumte ty světla, prosím,” žádá si Broadrick a schová se v oparu modrého kouře z obalu poslední desky Post Self. U některých kapel se skákat nesluší, právě teď to platí víc než kdy dřív. Rána loktem do ohryzku jako alibi pro odpískání kávové družby vedle Tiché kavárny, před kterou brutalisti křepčí na jalové techno. Pořadatelé hlásí, že zítřejší set Gutalax bude speciální. Chci zavřít oči. Jen na chvilku.

Info

Brutal Assault 24
7.-10. 8. 2019 Pevnost Josefov, Jaroměř

foto © Kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace