Jiří Přivřel | Články / Reporty | 26.02.2022
Čekám před Kaštanem pod vyvěšenou ukrajinskou vlajkou a vnitřně bojuji s pocitem nepatřičného rozhodnutí jít se dnes bavit. Jsem tu brzy, času mám nazbyt, nasávám večerní anonymitu v cizím městě.
„Já vás znám. Ze Šumperka.“
„Možná z Olomouce.“
„Pracujete s postiženými lidmi.“
„To je fakt.“
Asi po minutě se ke mně ta paní vrátí, k pobavení jejího partnera.
„Byl jste na architektonické procházce po mostech. Takových šest let zpátky.“
„Jo, to jsem byl.“
„Měl jste delší vlasy a byl jste tam jedinej takovej komunikativní.“
„To bývávalo. Před šesti lety. Proto jsem jel na koncert do Prahy, kde mě nikdo nezná.“
„No vidíte, já si obličeje pamatuju.“
O support se krátkým setem postarala dvojice, respektive trojice Sítě a já si musím konečně přiznat, že mě vlastně ta hudba hraná na dva notebooky baví. Nerozumím tomu, nevím, co při tom ti dva Honzové dělají, jsem konzervativní, chápu ještě tak ten hostující saxofon, ale v tu chvíli jsem lapen.
„Eins, zwei, drei, vier, fünf,“ zašeptá Alexander Hacke a s Daniellou de Picciotto zahájí premiérové vystoupení jarní túr milostnou Evermore. „Take my ring in your hand, Journey to the promised land. Saved from harm, in your arms…“ Dnes večer jsme všichni schopni dávat osobním textům obecné významy. Oba střídají nástroje a písně z nové i starších desek a plný sál je z pódia jen tak nepropustí. Návrat do reality si nikdo nepřeje. Po koncertě si chci koupit merch, vinyl už doma mám. Ptám se na triko, které není. Prý příště, až budou slavnější. Už by bylo na čase. S jejich grácií bych se chtěl umět s přibývajícími roky sám vypořádat.
fotky z koncertu najdete tady
Při odchodu se zastavím s Michalem. Gesto stisku ruky mi bylo vždy milé, tentokrát se na ně vyloženě těším. A taky se těším na zítřejší Šejkr, říkám mu, jestli teda vyjde. Ujistí mě o tom, i když jak se nakonec na druhý den dočtu, bylo to na hraně. Šejkr je jednou z jistot posledních měsíců, rád vzpomínám na každodenní reporty z domova před dvěma roky. A taky si uvědomím, že jsem za celou tu dobu neuvařil to Michalovo kuře na paprice. Opráším recept. V tom dlouhém bezčasí nebyl čas. Nemá smysl otálet, kdo ví, co přijde zítra.
hackedepicciotto (d) + Sítě
24. 2. 2022 Kaštan, Praha
foto © Jiří Přivřel
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.