Články / Reporty

Ztratit se pod dusotem syntezátorů (Ritual Howls)

Ztratit se pod dusotem syntezátorů (Ritual Howls)

David Stoklas | Články / Reporty | 24.05.2022

Těžký náraz do zdi syntezátorového hluku. Kdo čekal minimalistické temné country, musel být zklamaný. Mlha v pevném skupenství, kterou dokázaly prořezávat pouze drze ostré stroboskopy. Toto nebyl western, kdy úporným horkem člověk přichází o zbytky smyslů, ale spíš nehostinný futuristický kyberprostor, kde se chvění strun kytar schovalo za elektrické výboje elektroniky.

Detroitské trojici předskakovali tuzemští Plusminusnula, servírovali diskrétní postpunkové rytmy a v tvorbě dynamiky skladeb, kdy chtěli demonstrovat neudržitelnost současného života, jim pomáhaly gradující údery do činelů a občasný Švejdíkův chraplák. Naproti tomu, Ritual Howls před sebou valili většinu času homogenní kouli hluku, kdy dominantním prvkem byly přebuzené elektronické bicí, které nějakou dynamiku udělají jen těžko. Kde je tento nástroj spíše nutným zlem, tady tvoří velkou část zvuku, hlavně na koncertech, kdy se skrze elektronická udělátka derou tradiční nástroje ven pouze s velmi marnou snahou.

Rozeznávat kontury konkrétních skladeb bylo velice náročné. Zvukové aranžmá a hlasitost nástrojů sice vybízely k pohybu, který se moc neděl, zato se vytrácela veškerá intimita a hloubka. Ritual Howls se omezili na úspornou komunikaci a podtrhovali tak pocit, jako když stojí za zdí. Ne fyzickou, ale jako by se to všechno elektromagnetické vlnění jejich nástrojů zhmotňovalo do neprostupného rastru laserových světel.

Přes to všechno šlo o intenzivní zážitek, kde Ritual Howls tomu, kdo chtěl, nabídli ruku a ponořili se s nimi do asfaltově temného industriálního hluku. Darkwave, cyberpunk, přefuzzovaná baskytara, temné vokály a hypnotické syntezátory. Paul Bancell, s vizáží indiánského náčelníka, se sice se svou kytarou prosazoval těžko, ale i tak poutal pozornost tím, jak se zlým výrazem v obličeji hřímal barytonem o tom, jak jsme sami, ale sami spolu. Škoda že se všechny jejich přednosti a Bancellovy nářky musely cedit přes husté síto hluku, produkované synťáky Chrise Samuelse, který do nich bušil jak smyslů zbavený a zároveň kolem nich tančil jak u obřadního ohně. Těšili jsme se na temné country a dostali jsme temnou diskotéku.

Info

Ritual Howls (us) + Plusminusnula
24. 5. 2022 Chapeau Rouge, Praha

foto © mattwa11is

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace