Články / Reporty

Zvuk napnuté tětivy (Lenka Dusilová & Baromantika)

Zvuk napnuté tětivy (Lenka Dusilová & Baromantika)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.12.2016

Lenka Dusilová je na výsluní popularity už dvě desítky let a do povědomí širšího posluchačstva, stejně jako do éteru mainstreamových rádií, se nejvíce dostala songem Pro tebe. Přesto zůstává ikonou spíše alternativněji laděného publika a v současné době se věnuje především projektu Baromantika, s nímž od roku 2011 natočila dvě oceňovaná alba Baromantika a V hodině smrti. Pro závěrečný koncert roku si vybrala hlavní město a Palác Akropolis.

Uskupení vystoupilo ve své obvyklé sestavě: Beata Hlavenková a Viliam Béreš na klávesy, Patrick Karpentski na elektrickou a basovou kytaru a Martin Novák na bicí. Lenka Dusilová vše zastřešila zpěvem, kytarou a „loopováním“. S jejím příchodem se obecenstvo dostalo do soustředěného transu, neboť očekávání byla díky pochvalných recenzím a doporučení přátel velmi vysoká a bylo třeba co nejdříve rozhodnout, jestli nejde jenom o hype. Než došlo na vymetání pavučin s třetí písní Tětiva, každý už asi tušil odpověď, představení však bylo teprve na začátku...

Jedna za druhou přicházely různé nálady. Častokrát se rozezněly "jinosférické" až kmenové popěvky, když zpěvačka vytvářela vokální smyčky – Wspomnienie a Indiánky; opakoval se přechod z niterna do epična – Baromantická a Valerie; někdy se nešlo ubránit dojetí, některé písně jako Ptáci nebo Dvanáctá byly naopak radostným uvolněním všeobjímající lásky (což je při podobnosti Dvánácté s Crystal Fighters nasnadě). Překvapivě zazněla i zmíněná Pro tebe, provedená v alternativně pop-rockové aranži, ovšem ve společnosti baromantických skladeb působila jako chudá sestřenice, na níž se do pěti minut zapomnělo. Jinak písně navozovaly dokonale přiléhavou atmosféru; a ačkoliv je pro Dusilovou typický poněkud introvertní projev, nepřekážel a nezabraňoval projít skladbami s ní a vychutnat si výjimečný pěvecký výkon.

Baromantika je ovlivněna mnoha styly: indie se proplétá s dubstepovými beaty, tu a tam se vynoří freejazzový part, který sklouzne až k filmové hudbě, aby se vrátil k popovému východisku. Souhra pěti umělců je dechberoucí ukázkou strojové preciznosti a odvážného skladatelství, kde experiment nachází porozumění s letitou zkušeností. Vtažení posluchače je zaručené.

Info

Lenka Dusilová & Baromantika
19. 12. 2016, Palác Akropolis, Praha
foto © Jana Wrubelová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.