Články / Reporty

Zvuk napnuté tětivy (Lenka Dusilová & Baromantika)

Zvuk napnuté tětivy (Lenka Dusilová & Baromantika)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.12.2016

Lenka Dusilová je na výsluní popularity už dvě desítky let a do povědomí širšího posluchačstva, stejně jako do éteru mainstreamových rádií, se nejvíce dostala songem Pro tebe. Přesto zůstává ikonou spíše alternativněji laděného publika a v současné době se věnuje především projektu Baromantika, s nímž od roku 2011 natočila dvě oceňovaná alba Baromantika a V hodině smrti. Pro závěrečný koncert roku si vybrala hlavní město a Palác Akropolis.

Uskupení vystoupilo ve své obvyklé sestavě: Beata Hlavenková a Viliam Béreš na klávesy, Patrick Karpentski na elektrickou a basovou kytaru a Martin Novák na bicí. Lenka Dusilová vše zastřešila zpěvem, kytarou a „loopováním“. S jejím příchodem se obecenstvo dostalo do soustředěného transu, neboť očekávání byla díky pochvalných recenzím a doporučení přátel velmi vysoká a bylo třeba co nejdříve rozhodnout, jestli nejde jenom o hype. Než došlo na vymetání pavučin s třetí písní Tětiva, každý už asi tušil odpověď, představení však bylo teprve na začátku...

Jedna za druhou přicházely různé nálady. Častokrát se rozezněly "jinosférické" až kmenové popěvky, když zpěvačka vytvářela vokální smyčky – Wspomnienie a Indiánky; opakoval se přechod z niterna do epična – Baromantická a Valerie; někdy se nešlo ubránit dojetí, některé písně jako Ptáci nebo Dvanáctá byly naopak radostným uvolněním všeobjímající lásky (což je při podobnosti Dvánácté s Crystal Fighters nasnadě). Překvapivě zazněla i zmíněná Pro tebe, provedená v alternativně pop-rockové aranži, ovšem ve společnosti baromantických skladeb působila jako chudá sestřenice, na níž se do pěti minut zapomnělo. Jinak písně navozovaly dokonale přiléhavou atmosféru; a ačkoliv je pro Dusilovou typický poněkud introvertní projev, nepřekážel a nezabraňoval projít skladbami s ní a vychutnat si výjimečný pěvecký výkon.

Baromantika je ovlivněna mnoha styly: indie se proplétá s dubstepovými beaty, tu a tam se vynoří freejazzový part, který sklouzne až k filmové hudbě, aby se vrátil k popovému východisku. Souhra pěti umělců je dechberoucí ukázkou strojové preciznosti a odvážného skladatelství, kde experiment nachází porozumění s letitou zkušeností. Vtažení posluchače je zaručené.

Info

Lenka Dusilová & Baromantika
19. 12. 2016, Palác Akropolis, Praha
foto © Jana Wrubelová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...