V médiích jsou protežováni umělci ohrazující se proti současným extremistickým náladám, viz včerejší vyhlašování Andělů, přitom většina z nich točí neangažované neutrální desky...

Nefajčiarska koncertná sála s dobrým zvukom, dverami oddelená od konzumnej časti podniku, fajne zásobený bar, krásna záhrada s farebnými svetielkami...

Utěšuji se tím, že to byla určitě, ale určitě jazyková bariéra, když uváděl Comme ils disent jako písničku o homosexuálech, písničku „o nich“. My a oni a vy a sousedka…

Josef Jindrák, hlava a duše vydavatelství nazvaného podle povídky Ladislava Klímy Jak bude po smrti, patří mezi nejaktivnější hráče na domácí hudební scéně. Oslavy proběhnou ve spikleneckém duchu.

IDDQD si dokážu představit jako vhodný doplněk při čtení kultovního Neuromancera nebo Schizmatrixu, nicméně doby, kdy člověk hltal každé nové číslo Vokna.

Duo světoběžníků se vrací do České republiky. Co doporučují mladých kytaristům? A koho považují za důležitou osobnost mexické historie?

Vybavte si energii Franz Ferdinand a Kapranosův vokál, jen za rozvrzanost dosaďte jazzově zvonivou čistotu a něco málo matiky.

Bído, čau je z těch desek, které se vás nesnaží vytrhnout z mizérie, ale ani se v ní vyloženě nerýpou. Jen ve vlhké hlíně čekají na vaše chmury...

Paradoxně nejvíc ale Hedvika zabírá, když se oprostí jistě upřímné, jen občas nadbytečné potřeby úhybných manévrů. Vložte kočku.

Aktuální dvouměsíční turné se zpožděním slaví Dusilenčiny prosincové čtyřicáté narozeniny, Oslava života, jak je šňůra pojmenována, je to doslovná a bohatá.

Iggyho Post Pop Depression, na níž se krom jiných podílel Josh Homme z Queens of the Stone Age, je věnován aktuální Full Moon. Mrkněte, kterak si hudba nestárnoucího divočáka rozuměla…

Pro skalní fanoušky Dunaje je toto album povinností a zároveň možností poznat své oblíbené písně v jiném podání.

Poté, co se jim na Colours of Ostrava povedlo ohromit dvacetitisícový dav, měli na Flédě už trochu předpřipravenou půdu...

Když mi bylo čtrnáct, poslouchal jsem Hrdiny nové fronty, Psí vojáky, Dybbuk, Garáž, sehnal skvělý pokoutní „bootleg“ Majklova strýčka... Tenhle tvrdý Havelka?

Poslední dobou mám dojem, že rap v Čechách konečně dospěl. Ne snad že by získal fanouškovskou základnu nebo zavedené interprety – obojí už dávno má. Kyklos Galaktikos.

Herecký ansámbl snů je degradován na jednorozměrné karikatury, nemalý potenciál specifických tvůrců nevyužit, zahozen, tempo zastavováno stovkou odkazů a zbytečných vsuvek

Nejakým čudným spôsobom to dávalo zmysel. Lesný psych folk rock, čo sleduje nie veľmi široká skupina ľudí zaznie v industriálnej atmosfére pražského Cross Club, a ešte k tomu zadarmo.

V uzavřeném prostoru čtyř myšlených stěn, v prostoru tak pravidelném, že odporuje všemu tomu chaosu světa, a přesto ho přesně vystihuje, uzavřen je člověk...

Základní kámen celé budovy je samozřejmě Woonův medový hlas, s nímž si hraje podobně jako americké soulové legendy. Chvílemi připomíná Wondera, jindy Jacksona.

... poté, co učarovali domácímu publiku, se pomalu dostávají i do povědomí českých posluchačů. To se potvrdilo i v Café V lese, kam dorazilo na dvě stě lidí...