V neděli 17. se pražské Futurum ocitlo pod přímým náletem americké punkrockové jednotky U.S. Bombs.

„Anarchistická večerní zábava“ aneb DAAU, pionýři a experimentátoři, kteří odešli od Sony. Johannes D'Hoine povídá.

Potemnělá novinka Houpacích koní Everest mění kulisy domovského Ústí nad Labem za temné neony Blade Runnera. Paprsky naděje.

Libanonská, ve Francii žijící zpěvačka Yasmine Hamdan si dokáže publikum omotat už jen svými půvaby.

Bobby Gillespie zůstal věrný své sedmdesátkové image, jiskřil nejen třpytivě stříbrnou košilí, ale i náladou.

Dnes už legendární kapela Sebadoh vydala novou desku s příznačným názvem Defend Yr Self. Šutr a socha.

Skotský beatový šíbr Hudson Mohawke oslavil stotisícího fanouška na svém FCB profilu malým dárkem pro publikum.

Crr, zvoní telefon, volá mi Neo. Telepaticky. Kdysi „DJ zlaté pražské mládeže“ vyrazil na The Haxan Cloak.

... slyšíme jen zvuky uvnitř skafandrů, vibrace, Hank Williamse, a dechberoucí hudbu Stevena Price.

Andersonovy kreace přitahovali oči všech bez rozdílu pohlaví, s každým dalším rozepnutým knoflíčkem na košili se tajil dech.

Můžete si malovat, jak hrají v moskevském klubu pro zlatou mládež, na španělské pláži nebo americkém pouštním indie festivalu.

Nevím, jak moc hlasití byli MBV v Arše, ale hlukový panel Cheatahs a Metz na Sedmičce se mezi komorní koncerty nezapíše.

Nejen pozdrav procedil Simon mezi zuby, ale i pochvaly směřující k publiku za sbory doplňující už tak skvělé vokály.

Sex našich rodičů, natož prarodičů, je tabu a to, že to museli dělat už jen proto, že mají děti, je veřejné tajemství.

Holky ale pily Plzeň. V chladném sklepě Café V lese to bylo kurážné, protože v odvážných tenkých šatech musela být pěkná zima.

Britové nejsou metalová kapela, aby je v kotli vítaly pupkaté máničky. Vyhublá bledá mládež podobná svým idolům?

Na stole nenajdete žádný počítač, žádné jablko zářící do tmy. Haxan přejímá roli boha, tvoří a hlavně ovládá.

Termínu exploratory music chvíli trvalo, než se uchytil ve slovníku hudebních nadšenců. Žádná hatmatilka, žádný strach.

Křehkost si více užiju o samotě než v zaplněném MeetFactory, kde jsem uhýbala vínu a poletujícím cigaretám.

Je to jedna z desek, u kterých má člověk pocit, že to v hudbě pořád žije, že vývoj existuje a má smysl být toho součástí.