Jak se mi Kmeny líbí díl od dílu víc a víc, na internetech sleduju opačný trend: víc kritiky, znechucení, ignoraci. Motorkář ze mě nikdy nebude, ale mezi motorkáři mám pár…

Rozhovor s Ufomammut vznikl u příležitosti vydání nové desky Ecate, kterou představují jako změnu a vykročení novým směrem: Zarazili jsme plyn až do podlahy.

I přebal alba Frames ořezává tváře aktérů tak, že se zdají být nepřítomní, a přitom na dosah ruky. A hudba je pak plná postrockové nekonečnosti, i velice konkrétní matematiky.

Baskytaru hladí jen jednou během celého setu a její zpěv není prakticky slyšet. Zvukaře to evidentně netrápí (asi taky únava), protože stojím před jeho pultem.

Výzva hlavních aktérů, že chtějí v sále vidět alespoň dva mosh pity, byla vyslyšena a během celé show se některému z dočasných ostrůvků nadšené retardace nevyhnul nikdo.

... a Vincent na ní dokazuje, že i na jednom albu se dá skloubit jak dobře znějící house, tak čistý zvuk berlínského techna.

Co tady máme dneska kromě plánů s Russian Circles? Tak třeba Calexico, Mountain Goats, Jamie T, Tallest Man On Earth, William Elliott Whitmore... a sám John Carpenter.

Šla jsem v úterý na křest, ve středu na pohřeb. Za posledních pár let jsem se dala natolik do kupy, že už na pohřbech nekolabuju a nešňupu antidepresiva z kapsy.

S Kubou Kaifoszem z Wild Tides o nahrávání Sever Fashion, o metalu v logu i o tom, co se stane, když Přílivy za zvuků kostelních zvonů zaplaví Hell Camino.

Početné hudební stádo z Mnichova hraje výhradně autorské kompozice kytaristky a vedoucí ansámblu v jedné osobě, charismatické Moniky Roscher.

Zatímco Thom Yorke a Damon Albarm zkouší štěstí s novými trendy a koketují s elektronikou, Noel zůstává nepolíben moderními hudebními směry. Je to dobře, nebo špatně?

Asi se shodneme, že už nežijeme v kmenové společnosti, jenže lidem už dneska nestačí ikony na textilu a sami se stávají symbolem. A to může být matoucí. Čakry, namaste, om.

Blur není dokonalá deska. Ze své podstaty jí ani nemůže být, ale právě zmíněné hledačství v kombinaci s dobře napsanými písničkami z ní dělá nahrávku mimořádně zábavnou.

Hlavní je především Stokoeova nespoutaná fantazie, se kterou buduje svět plný bizarních zvířat, technologií, zvyků a vizuálních i slovních hříček.

Jasná věc, odpovídám, ale pro jistotu se ujišťuji, jestli je vše zapojeno nebo je k dispozici nějaký technik. “Hele, tomu já nerozumim, já jsem jenom barman, ty seš DJ.” A…

Trochu znejistil jeho výrok, že rád plive a že kdo stojí v prvních řadách, tak to schytá, případně, že kdo chce, může otevřít pusu. Publikum reagovalo rozpačitě...

Takhle nabitý program by kopřivnické Mandale mohl závidět leckterý hudební velkoklub. Co jméno, to zásah do černého. A poslední březnová sobota nebyla výjimkou.

S garážovými kapelami se v posledních letech roztrhl pytel, jako by tuzemská hudební scéna zaplňovala pomyslná prázdná místa. Posměšky? Vůbec ne.

River Promotions vznikli teprve letos spojením dvou kolektivů - velvetpunks a zst booking. Co je to za partu, která tu bude pořádat nejprve Black Lung a potom nějakou partu Japonců?

Ne že by si Vložte Kočku hlasitostí nějak zadali, ale přinejmenším nejsou poslední roky v hypeu jen tak pro nic za nic. Křest v Akropoli.