Mohla bych se živit jako PR management Jacka Whitea, kudy chodím, tudy propaguju pana třetího. Víte, že se naučil bubnovat už v pěti letech?

Otázkou zůstává, kdo je naivnější. Zda ten, kdo čekal, že černokněžníci dostojí své ortodoxní pověsti, nebo ten, kdo si v roce 2015 maluje nepovedený corpsepaint...

Kompozice promísené s beaty či samplováním šlapou s přesností metronomu, tudíž padá i tolik omílané přirovnávání ke slavnějšímu Yannu Tiersenovi...

Porcovat osobnost Patti Smith na hudební, literární a jiné roviny je ošemetná, ne-li přímo nesmyslná činnost. Patti je odjakživa komplexní umělkyně.

Jsou různé druhy koncertů – dojemné, hlasité, odfláklé, příjemné, příšerné, však to známe. A pak jsou taky ty, při kterých pisálkům docházejí slova.

Časem se asi každý projekt setká s tím, že povaha jeho desek zpětně formuje jeho osobnost. O to vzácnější a příjemnější pocity přicházejí u prvotin.

Existuje víc verzí, jak to bylo a nebylo. Stačí číst zahraniční servery pro tvrďáky. Omyl nebo kalkul, je to fuk, páč deska ve všech třech verzích je Ú-ŽAS-NÁ! A bolí.

Climatizado měli po čtyřleté pauze zahrát, v Praze, současně jsme si slíbili rozhovor. Z koncertu sešlo (další plánované platí) a místo rozhovoru jsme si s Valim psali textovky.

Potom, čo Billy Corgan od kapely odohnal postupne všetkých, ktorí mu pomohli ju presláviť, zostalo z nej už len meno... Až raz... Monuments to an Elegy.

Když se před šesti lety objevili švýcarští Puts Marie na únětickém minifestu, působili jako zjevení. V dusné vydýchané stodole odehráli jeden z nejlepších koncertů toho roku...

Hned po něm odjíždějí Xylouris White do USA dělat main support Swans na jejich americkém turné. Kdože je to Jim White? Zbystřete.

Trio newyorských introvertů, které odstartovalo kariéru deskami nabitými disonantním rockem a brázdilo Spojené státy v dodávce coby předskokan Fugazi...

Pořad Turban sestavuje již tradičně svůj vlastní seznam těch nejrelevantnějších, nejvýlučnějších a nejoblíbenějších tráčků za rok 2014.

Vlastně jsem jen chodil do kina víc než obyčejně, filmy byly kratší než obyčejně a díky povedené dramaturgii často i lepší než obyčejně. Neobyčejný festival...

... kteří solidně hýbali emo-coreovým podzemím v dobách, kdy emo znamenalo emo a screamo bylo základní skladební dvojicí každé pořádné věty o lásce k tomuto světu.

Třinácté kázání o nových deskách Murder by Death, Death Grips, Belle & Sebastian, Psychic TV a Greylag.

Označení straight edge hardcore lže i definuje. Největší pankáči můžou být klidně rappeři, bez číra nebo zběsilých bicích, abychom si to vyjasnili.

Běžně se na 55 krátkých filmů během čtyř dnů nedívám, ale běžně se netočí ani filmy o vepřových přešívkách. Nabídka, kterou jednotlivé bloky nabízely, byla pestrá, žánrově i tematicky.

Comebacky většinou vyhlížíme s větší či menší dávkou pochybností. Jsme rádi, že jsou naši oblíbenci zpět, těšíme se, ale už předem to v nás hlodá. Bude to stát za to?

"Já zas potkala magorů, to ti musim povídat.“ Vybírám pěkný hrnek. Nechceš ani mléko? No mužský, Em, ale jo. Dobrý. Usměju se. Tak povídej.