Články / Offtopic / / Movie/dox

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Shaqualyck | Články / Offtopic / / Movie/dox | 21.06.2020

Ne že by se u nás točilo málo komedií. Jen se na ně nedá koukat. Vlastníci Jiřího Havelky představují výjimku z pravidla. S prstem v nose strčí do kapsy soudobé lifestylové „vztahovky“ s Hřebíčkovou a/nebo Langmajerem, v mnoha ohledech naplňují klišé o jednookém mezi slepými.

Už plakát se povedl. Panel se zvonky, na jmenovkách našlapaná herecká sestava. Jednoduché, účelné, k věci. Vlastně je zarážející, že s podobným námětem už dávno někdo nepřišel. Stát se (spolu)vlastníkem nemovitosti v hlavním městě je pro leckoho kýženým životním milníkem. Nicméně v realitě všedního života může být jeden výpis z katastru jak vstupenkou do světa milionářů, tak i žádankou o hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Vlastnictví zavazuje a sousedy si člověk nevybírá. Jiří Havelka ve svém celovečerním debutu tohle všechno velmi dobře chápe a okem poučeného pozorovatele zkoumá třecí plochy (s)prostého mezilidského soužití.

Dokud se jen míjíte na chodbách a trousíte zdvořilostní fráze, nemáte problém. Zato v momentě, kdy musíte s ostatními najít společnou řeč a dohodnout se na opravě střechy či zbudování výtahu, začíná absurdní drama, jež se zprvu tváří jako svižná konverzační komedie, nevyhnutelně však metamorfuje v tragédii o marnosti lidské existence. S přibývajícím časem se smutné představení láme v zákopovou válku, ve které není vítězů, jen poražených. Na povrch vyplouvají staré křivdy, konstruktivní dialog se stává utopií a jedinou jistotou zůstává neschopnost domluvit se i na elementárních věcech, třeba na tom, kdo bude sčítat hlasy na společné schůzi vlastníků bytových jednotek. Takže dřív než se rozhodne, kdo bude skrutátor a kdo ověřovatel, vyletí všechen elán oknem.

Vlastníci nezapřou, že jejich autor má k divadlu o něco blíž než k filmové kameře (mj. soubory VOSTO5, Studio Ypsilon), snímek ostatně vznikl podle Havelkovy divadelní hry. Logicky se soustřeďuje na břitké dialogy, využívá klaustrofobních kulis jedné vydýchané místnosti a umně nechává kulminovat dusný emoční napnelismus. V přímém přenosu se tak z nesourodého vzorku běžné populace stává panoptikum obskurních figurek. Spořádaní občané se pod tlakem mění v cholerické kreatury, úsměvy nahrazují bolestné grimasy, argumenty pro změnu urážky a vulgarismy. Precizně vypointované smeče si navíc vyměňuje prověřený herecký ansámbl, ze kterého trochu překvapivě nejvýrazněji vyčuhuje dvojice Ramba/Kotek v rolích manželů, jejichž odhodlání je sice obdivuhodné, leč zhola zbytečné. Ne nadarmo se říká, že nejhorší je srážka s blbcem. A v tomhle domě je jejich koncentrace až nebezpečně vysoká, čehož Havelka v řadě vypjatých scén bezezbytku využívá a svůj film pojímá jako sympatický manifest proti malichernostem, malosti lidské duše a debilitě obecně.

Škoda proto zkratkovitého závěru i několika slepých odboček, které rozmělňují tempo vyprávění a narušují konzistentnost celku. Kupříkladu není jasné, z jakého důvodu doprovází postava Kryštofa Hádka na toaletu těhotnou Japonku a následně se zdráhá dopřát jí nezbytné soukromí. Jde o projev voyerismu? Má to význam pro další události? Ovlivní to nějak chování postav? Nikdo neví, Havelka coby vypravěč zarytě mlčí. Stejně tak vsuvka s porodem na jednacím stole v žádném ohledu nefunguje, děj nikam neposouvá, a i když je natočená efektně, nedozvíme se z ní víc, než že Havelka-režisér zvládá krom statických „stolových“ scén à la Jan Hřebejk točit i dynamičtější pasáže. Charakter Ondřeje Malého zase upomene na poučku o opakovaném vtipu, jenž přestává být vtipem. Ve chvíli, kdy se počtvrté, popáté, pošesté… přihlásí o slovo se svou „firmičkou“, jde o scenáristickou křeč.

Pohříchu nečitelná zůstává i role Ladislava Trojana, která počínání postav celou dobu dozoruje zpovzdálí. Má jít o tichého pozorovatele? Svědka umírajícího času? Ve filmu Davida Lynche by se nad podobným manýrismem zřejmě nikdo nepozastavoval, ale v ryčné konverzačce o popudlivých sousedech to působí zvláštně, nedořečeně. Obdobných otazníků visí nad filmem hned několik. Snímek po většinu stopáže kalkuluje s faktem, že postavy jsou ve svých světonázorech dokonale rigidní, ve finále však na své pozice řada z nich až příliš ochotně rezignuje, čímž popře svoje dosavadní chování a z části tak devalvuje vyznění celého filmu. Akademii to ale nevadilo a Vlastníky ocenila hned třemi Českými lvy. To Jiřího Havelku pasovalo do role tvůrce, který dokáže oslovit početnou diváckou obec a současně získat uznání odborné veřejnosti. Otázkou zůstává, zda-li si k filmu od divadelních prken pouze odskočil, nebo se po úspěšné „vlastnické“ rozcvičce odhodlá věnovat filmařině naplno.

Info

Vlastníci
režie: Jiří Havelka, 2019
oficiální web filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sám a nevědět nic (Karaoke Blues)

Tomáš Jančík 05.01.2024

Kaurismäki vytvořil nadčasový snímek o opuštění a strachu ze sblížení, ale s notnou dávkou humoru a romantiky.

Ladies and gentlemen, Beyoncé (Renaissance: A Film by Beyoncé)

Klára Řepková 05.12.2023

K tomu se přidává propracovaná choreografie se skupinou tanečníků, kapela a skvělé album inspirované discem ve středu pozornosti a velkolepý spektákl je na světě.

Krvavý epos (Zabijáci rozkvetlého měsíce)

Tomáš Jančík 30.11.2023

Scorsese si v mocných stopážích už desítky let libuje, takže i když pracuje s pomalejším tempem, není tu prostor na slepá místa a délka je adekvátní obsahu.

Buď já, nebo ona! (Přišla v noci)

Tomáš Jančík 09.11.2023

Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou.

Tři hodiny v Taylorlandu (The Eras Tour)

Klára Řepková 20.10.2023

Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. Filmová verze koncertu jako alternativa?

Ponurost lidského bytí (Asteroid City)

Andrea Kubová 12.10.2023

Ačkoliv pro některé zůstávají jeho charakteristické manýry nepostradatelné, pro jiné se stávají jaksi okoukanými.

I panenky mají své dny (Barbie)

Tomáš Jančík 22.08.2023

Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julia Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace