Články / Recenze

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková | Články / Recenze | 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka. Sleduje příběh zkrachovalého spisovatele jediné knihy, jejíž relativní úspěch ho přesvědčil o vlastní nadřazenosti. Dadák pracuje s koncepty románu v románu a nespolehlivostí vypravěče – protagonista Arnošt je nespolehlivým vypravěčem vlastního života (který také použil jako námět svého debutu), přičemž čtenář se o jeho smyšlenkách a polopravdách dozvídá až v průběhu knihy. Pravdivost zároveň nezaručují ani další postavy. Rozuzlení knihy, které skrývá potenciálně mystický rozměr, je vyprávěno z perspektivy Arnoštova otce, trpícího Alzheimerovou chorobou.

Námět románu sám o sobě není příliš zajímavý. Sledujeme několik dní v životě Arnošta Doubka, egoistického sexisty bez špetky empatie, a jeho trampoty spojené s končící slávou a začínajícím alkoholismem. Silná nesympatičnost hlavní postavy by jistě pro mnoho čtenářů mohla znamenat překážku, ale není ještě rozhodujícím faktorem pro kvalitu knihy. Na vážkách jsem ale u způsobu, jakým Dadák pracuje s ženskými postavami. Mimo Arnoštovu sestru Alenku a objekt jeho milostného zájmu Beatu, se v průběhu románu dostává ženským postavám pojmenování jako hračka, kráva, či alespoň inovativní Klekánice. Tyto problematické momenty snad lze svést na Doubka, ale podobných zarážejících výroků se dopouští i sám vypravěč, například ve scéně, kde protagonistova sestra vyjde po koupeli v noci na zahradu (na konci září!) jen v tenké noční košilce která se jí „lepila na tělo a byly pod ní vidět velké bradavky“, nebo když se neznámého důvodu snaží ospravedlnit sexuální styky mezi profesorem a studentkami tím, že on „nikdy své pozice nezneužíval“.

V současném internetovém diskurzu se často skloňuje termín „women written by men“, tedy „ženy, které napsal muž“. Ten označuje ženské postavy, které jsou ženám reálným značně vzdáleny, neboť jejich jediným charakterovým rysem je, že jsou za všech okolností sexy, přičemž vedle toho z neznámého důvodu touží po absolutně průměrných mužích, kteří jim nemají co nabídnout. Taková je Beata – krásná, pětatřicetiletá majitelka literární kavárny v Brně, kam protagonista Arnošt přijíždí na čtení. Z neznámého důvodu ji Arnošt přitahuje, po večeru, kdy se u ní doma strašlivě opije, vymočí se z balkonu, v opilosti jí zničí sprchu a pak se vrávorající dobude k ní do pokoje, kde ji zastihne při milostném aktu s jinou mladou a atraktivní ženou, po tomto večeru se Arnoštovi při dalším setkání přirozeně Beata oddá a po nepovedeném pohlavním styku, kde Arnošt selže na plné čáře, mu tedy nabídne alespoň vztah a možnost se k ní přestěhovat, vše po dvou dnech známosti.

Při své (zřejmě) bisexuální orientaci zároveň Beata mezitím stihne i fetišizovat a zdiskreditovat vztahy mezi dvěma ženami již klasickým „neříkej, že se ti nelíbilo, cos viděl“ a na obvinění, že se i přes flirtování s Arnoštem vyspala s někým jiným, odpovídá „s holkou, to je rozdíl“. Férové je nicméně přiznat, že se Beatě dostane ještě jednoho charakterového rysu, a tím je láska k literatuře. Ta se projevuje dvěma způsoby: Beata zbožňuje Arnošta a své věci pojmenovává po literárních postavách. Momenty, ve kterých Beata mluví o autu panu Nakatovi a motorce Lisbeth, na což ostatní postavy reagují ohromeným: „Počkej, jako pan Nakata z Murakamiho Kafky na pobřeží?“ „Počkej, jako Lisbeth Salanderová ze známého románu Muži, kteří nenávidí ženy?“ a které mají snad dokázat Beatinu sečtělost, jsou ale díky opakující se struktuře rozhovorů natolik směšné, že dokazují jen neschopnost Matěje Dadáka napsat ženskou postavu.

Záhadou také zůstává, proč jediná z postav pocházejících z Moravy, mluvící dialektem, je stará domovnice s bradavicí na obličeji. Zatímco repliky atraktivní Beaty i hodné a milé sestry Alenky jsou v hovorové češtině, paní domovnice přes své omezené pole působnosti dvou stran stačí vyslovit perly typu „lochčí se jak pizda na hnoju“, kterými Dadák snad chtěl oživit jazykový repertoár knihy, nicméně ve výsledku jen stvořil jakousi podivuhodnou karikaturu, která má k obyvatelům Moravy daleko.

Těžko lze říct, co přesně Dadák sepsáním Muže bez jazyka sledoval. Nepříliš atraktivní děj, bolestně nesympatické postavy i absence jakéhokoliv přesahu dělají z tohoto románu knihu velmi průměrnou. Do jisté míry ji zachraňuje pokus o ozvláštnění narativní struktury a atraktivní vizuál, ale to samo o sobě na dobrý román nestačí.

Info

Matěj Dadák - Muž bez jazyka (Host, 2021)
web nakladatelství

foto © se souhlasem nakdlateství Host

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Síla starého světa Dying Passion

Tomáš Kouřil 19.04.2022

S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace