Články / Recenze

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková | Články / Recenze | 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka. Sleduje příběh zkrachovalého spisovatele jediné knihy, jejíž relativní úspěch ho přesvědčil o vlastní nadřazenosti. Dadák pracuje s koncepty románu v románu a nespolehlivostí vypravěče – protagonista Arnošt je nespolehlivým vypravěčem vlastního života (který také použil jako námět svého debutu), přičemž čtenář se o jeho smyšlenkách a polopravdách dozvídá až v průběhu knihy. Pravdivost zároveň nezaručují ani další postavy. Rozuzlení knihy, které skrývá potenciálně mystický rozměr, je vyprávěno z perspektivy Arnoštova otce, trpícího Alzheimerovou chorobou.

Námět románu sám o sobě není příliš zajímavý. Sledujeme několik dní v životě Arnošta Doubka, egoistického sexisty bez špetky empatie, a jeho trampoty spojené s končící slávou a začínajícím alkoholismem. Silná nesympatičnost hlavní postavy by jistě pro mnoho čtenářů mohla znamenat překážku, ale není ještě rozhodujícím faktorem pro kvalitu knihy. Na vážkách jsem ale u způsobu, jakým Dadák pracuje s ženskými postavami. Mimo Arnoštovu sestru Alenku a objekt jeho milostného zájmu Beatu, se v průběhu románu dostává ženským postavám pojmenování jako hračka, kráva, či alespoň inovativní Klekánice. Tyto problematické momenty snad lze svést na Doubka, ale podobných zarážejících výroků se dopouští i sám vypravěč, například ve scéně, kde protagonistova sestra vyjde po koupeli v noci na zahradu (na konci září!) jen v tenké noční košilce která se jí „lepila na tělo a byly pod ní vidět velké bradavky“, nebo když se neznámého důvodu snaží ospravedlnit sexuální styky mezi profesorem a studentkami tím, že on „nikdy své pozice nezneužíval“.

V současném internetovém diskurzu se často skloňuje termín „women written by men“, tedy „ženy, které napsal muž“. Ten označuje ženské postavy, které jsou ženám reálným značně vzdáleny, neboť jejich jediným charakterovým rysem je, že jsou za všech okolností sexy, přičemž vedle toho z neznámého důvodu touží po absolutně průměrných mužích, kteří jim nemají co nabídnout. Taková je Beata – krásná, pětatřicetiletá majitelka literární kavárny v Brně, kam protagonista Arnošt přijíždí na čtení. Z neznámého důvodu ji Arnošt přitahuje, po večeru, kdy se u ní doma strašlivě opije, vymočí se z balkonu, v opilosti jí zničí sprchu a pak se vrávorající dobude k ní do pokoje, kde ji zastihne při milostném aktu s jinou mladou a atraktivní ženou, po tomto večeru se Arnoštovi při dalším setkání přirozeně Beata oddá a po nepovedeném pohlavním styku, kde Arnošt selže na plné čáře, mu tedy nabídne alespoň vztah a možnost se k ní přestěhovat, vše po dvou dnech známosti.

Při své (zřejmě) bisexuální orientaci zároveň Beata mezitím stihne i fetišizovat a zdiskreditovat vztahy mezi dvěma ženami již klasickým „neříkej, že se ti nelíbilo, cos viděl“ a na obvinění, že se i přes flirtování s Arnoštem vyspala s někým jiným, odpovídá „s holkou, to je rozdíl“. Férové je nicméně přiznat, že se Beatě dostane ještě jednoho charakterového rysu, a tím je láska k literatuře. Ta se projevuje dvěma způsoby: Beata zbožňuje Arnošta a své věci pojmenovává po literárních postavách. Momenty, ve kterých Beata mluví o autu panu Nakatovi a motorce Lisbeth, na což ostatní postavy reagují ohromeným: „Počkej, jako pan Nakata z Murakamiho Kafky na pobřeží?“ „Počkej, jako Lisbeth Salanderová ze známého románu Muži, kteří nenávidí ženy?“ a které mají snad dokázat Beatinu sečtělost, jsou ale díky opakující se struktuře rozhovorů natolik směšné, že dokazují jen neschopnost Matěje Dadáka napsat ženskou postavu.

Záhadou také zůstává, proč jediná z postav pocházejících z Moravy, mluvící dialektem, je stará domovnice s bradavicí na obličeji. Zatímco repliky atraktivní Beaty i hodné a milé sestry Alenky jsou v hovorové češtině, paní domovnice přes své omezené pole působnosti dvou stran stačí vyslovit perly typu „lochčí se jak pizda na hnoju“, kterými Dadák snad chtěl oživit jazykový repertoár knihy, nicméně ve výsledku jen stvořil jakousi podivuhodnou karikaturu, která má k obyvatelům Moravy daleko.

Těžko lze říct, co přesně Dadák sepsáním Muže bez jazyka sledoval. Nepříliš atraktivní děj, bolestně nesympatické postavy i absence jakéhokoliv přesahu dělají z tohoto románu knihu velmi průměrnou. Do jisté míry ji zachraňuje pokus o ozvláštnění narativní struktury a atraktivní vizuál, ale to samo o sobě na dobrý román nestačí.

Info

Matěj Dadák - Muž bez jazyka (Host, 2021)
web nakladatelství

foto © se souhlasem nakdlateství Host

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Melancholická psychedelie Dirty Old Dogs

Veronika Jastrzembská 20.01.2022

Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo.

Dveře k sobě samému (The Red Pears)

Veronika Tichá 07.01.2022

Začínali na střední v malých klubech a na podomácku pořádaných akcích, loni už hráli po USA se známými indie kapelami jako Wild Nothing a Beach Fossils.

Science fiction pro náročnější (Příběhy vašeho života Teda Chianga)

3DDI3 28.12.2021

Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.

Staré balady, nové fantazie (Duo Ruut)

Adéla Polka 27.12.2021

Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.

Dvě mysli spojené v jednu (Bratři)

Tomáš Hladký 25.12.2021

Oproti předešlé tvorbě, která byla orientována popověji, je deska Two Minds temnější.

Co se ti v noci zdálo? (Mess Esque)

Jiří Přivřel 24.12.2021

Mick Turner z Dirty Three nezahálí a se zpěvačkou Helen Franzmannovou letos vydal dvě desky. Zasněte se!

Michael Mayo kreslí zvukové obrazy

Karolina Veselá 19.12.2021

Zlomovým bodem se pro něj stalo přestěhování se do New Yorku, spřátelení se s lidmi z LGBTQ+ komunity a potřeba tvořit autenticky.

Zima, jaro, prvoroj (Franzie)

David Stoklas 16.12.2021

Superego Kid už není, je tu Franzie. Žánrové klubíčko z několika druhů vláken, co snoubí dohromady prvky postrocku, ambientu a math rocku.

Třetí rozměr aneb Štěstí jistě přijde

Valentýna Žišková 11.12.2021

Šťastná hledá zdroj své tvorby v těch nejběžnějších situacích, ve kterých se snaží objevovat na první pohled skryté napětí – například v rozhovoru dcery a matky.

Ventolin dospívá, ale pořád si hraje

Tomáš Hladký 10.12.2021

Tvůrce lehce bizarních, ale populárních hitů jako Disco Science nebo Sovy se ve své tvorbě nenápadně posunul.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace