Články / Reporty

Co nevadí u Hm…

Co nevadí u Hm…

Adéla Poláková | Články / Reporty | 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí. Slastné pocity může posluchač zažívat při pohledu na hráčské schopnosti a multiinstrumentálnost všech členů a nechybí ani pro kapelu typický slovní humor, o který se stará i slovo „nevadí“, aplikovatelné na cokoliv. Klukovskou hravost Hm… neztrácí, ačkoliv zpívají, že „život tě o životě hodně naučí“.

S albem Nevadí, které připravovali čtyři roky, se Marek Doubrava, Viktor Ekrt, Filip Nebřenský a Jaroslav Noga doslova svlékli a své mužské každodenní problémy servírují tu něžně, tu rozhněvaně. Instrumentální skladby zpestřují vícehlasy, slyšíme, že „stromy, lesy, musím to milovat…“. Téma klimatické krize záhy rozbije Filip Nebřenský s cedulí „No vegan. The animals will thank you.“. Bravurní aranžmá skladby o „bosých nohách chodících po plyši“, při které Marek Doubrava místo do plyše dupe do tamburíny, rozezvučí celá skupina pod divokým vedením bubeníka Nogy všechny Orffovy nástroje, marimbu i zvony. Skladba dostává nečekaně intimní a jemnou podobu na rozdíl od svižného originálu.

Desku přijdou pokřtít čtyři kmotry, zpěvačky Monika Midriaková, Jana Jelínková, Pavla Henrychová a vibrafonistka Kateřina Císařová. Svůj vřelý vztah k ženám Hm… vzápětí pročísnou písněmi, kde baví slovy: „Miláčku, teď né, teď je večeře“ nebo „Nechala mi auto a dvě stovky“ a celý sál se přidává. Výraznou skladbou z nového alba je Přijdeš domů, kterou velmi trefně dokresluje videoklip vypůjčený z písně Dáme si do bytu. Song překvapuje syrovým názorem na usedlý rodinný život. Vrstevníci v publiku pokyvují, ti mladší se baví, když zazní „Porno je fajn“ a Doubrava vyjmenovává, na co všechno v životě není čas, když si člověk pořídí děti a ženu, a jak úzkostně krásné mohou být osamělé chvilky u počítače a porna.

Nové songy už skalní znají, ale to „nevadí“. Dojde i na starší kusy Píseň o přátelství nebo Asi si umřu, které fungují jako osvědčené jistoty. Album Nevadí točila kapela s Ondřejem Ježkem čtyři roky, což „nevadí“, propásnout jejich pestrou show, to už je jiná.

Info

Hm...
3. 10. 2019 Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...