Články / Reporty

Contempuls: Divoké cembalo a klidné bicí

Contempuls: Divoké cembalo a klidné bicí

Jan Starý | Články / Reporty | 21.11.2018

Jaký je zvuk současnosti? Kam se vyvíjí komponovaná hudba? Festival Contempuls se trvale snaží především ukazovat aktuální dění – a tak vyniká i mezi jinými sériemi věnovanými moderní klasice. Letošní ročník se omezil na jediný večer o dvou částech, zato se dvěma světovými premiérami, a přemístil se do nového sálu v DOXu.

V první části se představil cembalista Mahan Esfahani, který těžil z napětí mezi divokými kompozicemi a zvukem nástroje spojeného především s Bachem. Cembalo znělo porůznu jako z noční můry, především ale fascinovala energie, s níž Esfahani hrál: nástroj se místy doslova prohýbal. Díky téhle divokosti požitek z kakofonií doplňovaly veselé okamžiky, kdy si maestro evidentně narazil prst či kdy asistent otáčející noty vyděšeně uhýbal jeho atakům.

Kvalitám hráče ovšem vždy úplně neodpovídala kvalita skladeb. Idylka Grahama Lynche zaujala jen zvukem, který jako by kombinoval baroko s osmibitovými hříčkami, nová skladba Miroslava Srnky působila spíš jako přehlídka technik než ucelená kompozice, byť preparace cembala pomocí e-bow zněla andělsky. Oproti tomu v dílech Luciana Beria a Anahity Abbasi byla zřejmější celková koncepce, navíc obohacená otáčením not vzhůru nohama, respektive elektronickou stopou s manipulovaným cembalem. Suverénně nejsilnější položkou první části byla Jardin Secret II spektralistky Kaiji Saariaho, ve které se pokroucené melodie cembala proplétaly s nekonvenční, amorfní elektronikou v onom prostoru mimo dogmata klasické západní melodiky i avantgardní disonance. I tady však bylo možné namítnout, že se cembalo poněkud utopilo v hlasitější elektronice.

Contempulsu se dlouhodobě daří zvát hudebníky stojící mimo dané prostředí – a spojování různých světů je typické právě pro newyorskou avantgardu, ze které druzí vystupující, kvarteto Yarn/Wire, vychází. V tomto tělese doplňují dvojici klavírů dva hráči na bicí nástroje (od vibrafonu po klíče), kteří jinak hráli právě s Charlie Lookerem a Toby Driverem či v Zs.

Právě se Zs je spojený také Alex Mincek, autor první hrané skladby. Images of Duration se ukázala především jako test posluchačské trpělivosti, svérázný postminimalistický kus s mnoha pomlkami a rozbitými rytmy. Mincekova skladba jako by nechtěla umožnit ani ambientní rozjímání, ani „rockový“ trans, byť na obojí poukazovala, a jako taková vyzněla nesmírně zajímavě, ale méně zábavně: neprostupné dílo, které vyžaduje bližší seznámení.

Přístupnější oproti tomu byla nová skladba Šimona Vosečky, která povšechně fungovala a vynikala zejména v klidnějších pasážích, jen byla zařazena mezi dvě výraznější položky. Závěrečná skladba Enna Poppeho totiž dokázala vtáhnout do zvukových krajin ne zcela nepodobných nepravidelnému klidu Mortona Feldmana a díky relativní přehlednosti v nich posluchače udržet.

Contempuls zkrátka nebyl (nikdy) jen zábavou, ale spíš plaformou, která nabízí možnost poprat se s hudbou, jak ji současní skladatelé chápou. V takovém podniku není úspěchem pobavení posluchačů, ale neústupnost, se kterou se zkouší nové cesty.

Info

Contempuls Night - 9. ročník festivalu soudobé hudby
18. 11. 2018 DOX, Praha

foto © Karel Šuster

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?

Náplast na duši Toma Rosenthala

redakce 11.06.2019

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Jak to funguje naživo?

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

redakce 11.06.2019

Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage. Dojáky i deště na severu Dánska.

NorthSide 2019: Idles a ti další

redakce 08.06.2019

Kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech, následný přechod na Migos nás ale rozhodil ještě víc. Naštěstí tu ale lesní víly pletou květinové věnce...

NorthSide 2019: Hiphopová mše s moshpitem

redakce 07.06.2019

Mike Skinner obdaroval diváky v předních řadách nejdříve šampaňským, poté i návštěvou moshpitu. Birminghamský kazatel šířil radost i lásku a navnadil na nabuzený koncert Tame Impala...

Billy, jsi pořád frajer! (The Smashing Pumpkins)

redakce 07.06.2019

Zpívalo se, tleskalo, ve vzduchu trčely mobily a Corgan se konečně začal usmívat. A pak to celé zase spadlo.

Neobyčejný maticový klíč (Tool)

redakce 06.06.2019

Téměř mystická atmosféra vycházela z úplného zákazu pořizování záznamů na mobilní telefony pod hrozbou vyhození z koncertu...