Články / Reporty

CTM 2019: Na dřeň

CTM 2019: Na dřeň

Jan Starý | Články / Reporty | 02.02.2019

Venetian Snares nepřijel. Kanadský breakcorový fenomén na poslední chvíli odřekl set v Berghainu, a festival tak přišel o headlinera. Další hvězda Gazelle Twin v nejslavnějším klubu Evropy pro změnu nezvládla zvuk a celkově působila nevýrazně. A CTM pokračovalo dalšími skvělými dny.

Kapitola IV: Džungle

Dvojice bubeníků buduje rytmy, které se neustále proplétají a rozcházejí, jejich hlavním cílem je ale pokaždé trans. K nepoznání zdeformovaná basa pracuje na zvukových stěnách. A vokalista mumlá, scatuje, zpívá jako anděl, bručí, zaklíná. Název kapely – Zoo – nevystihuje nespoutanost, která tu panuje.

Tenhle indonéský projekt je spojený se známější dvojicí Senyawa přes zpěváka Rullyho Shabaru, který celému vystoupení dominuje. Suverenita, se kterou přechází nejen mezi výškami, ale hlavně úplně rozdílnými hlasovými technikami, je neuvěřitelná, nemluvě o tom, jak rytmicky obohacuje hudbu. Principiálně nemá celek daleko k mathrockovému lámání nebo psychrockové repetici, není tu ale ani stopa žánrové rutiny – snad by se dala najít paralela se samorosty Oneida. A zásadní je indonéský charakter hudby, důraz na tradici bez její konzervace, díky kterému zní Zoo pro Evropana velmi nezvykle.

Nakonec není zásadní, že set místy ztrácí tempo. U každého zvuku, který Shabarovy hlasivky vyluzují, totiž žasnu.
Kapitola V: 16 × 5 × 8 + 9

Tolik reproduktorů jsem napočítal v prostoru Monom. Sál v úžasném bauhausovském komplexu Funkhaus Nalepastrasse se hrdě označuje za místo s nejvyspělejším prostorovým zvukem na světě, s čímž se těžko dá polemizovat. Poměrně malá místnost je rozdělená na devět čtverců, které jsou vždy podložené subwooferem, šestnácti sloupy, na kterých jsou vlastní malé reproduktory. Tohle uspořádání poskytuje umělcům, kteří mají v Monomu hrát, ohromné možnosti.

Ale to je svým způsobem past, protože pak se ze setu může stát jen přehlídka technologie. Mezi těmi, kdo zkoumali možnosti prostoru, nakonec vynikl veterán Drew McDowall s víceméně ambientním setem, kterému prostorové manipulace dávaly psychedelický náboj. Syntetizované hlasy obletující v prostoru a celkově nezvyklé až cizí barvy zvuku daly vzpomenout, že McDowall hrál v Coil, jinak ale demonstruje příklon k vlastnímu stylu z poslední doby.

Ještě silnější bylo vystoupení, které na specifičnost Monomu částečně rezignovalo. Mats Erlandson a Yair Elazar Glotman hráli na CTM svou novou skladbu premiérově se smyčcovým kvartetem. Zatímco jejich společné album stojí na kontrapunktu akustické kytary s ambientnějšími akustickými a syntetickými zvuky, tady šlo o mnohem kompaktnější dronovou skladbu. Smyčcové a pozounové plochy dobarvovala prostorová elektronika, zásadní byla ale právě akustická složka. Trpělivý posun zvukových ploch v zešeřelém sále strhával do proudu hudby a dával zapomenout na plynutí času.
Kapitola VI: Násilí

Čtvrtek v Berghainu měl být večerem hvězd, ovšem program s Eartheater, Gazelle Twin a Lotic ovládl noise. Podnikavý pankáč C-drík, který se už mnoho let věnuje (spíše neakademické) experimentální hudbě zemí třetího světa, zřejmě na festival dovezl pár známých z Asie a ti si v přízemí mezi ohromnými sloupy uspořádali párty. C-drík sám se vytáhl strohým, pozvolna stupňovaným hlukem. Filipínec Rambo distribuoval hluk v krátkém, zničujícím formátu, zatímco Vietnamec Nguyen Hong Giang zvolil dlouhý, ubíjející set. Hluk se posléze přenesl i do hlavního sálu, kam beztak průběžně doléhal, a s Prison Religion ho ovládl. Zběsilá, uřvaná dvojice se nejspíš inspirovala u Death Grips, ale v jejich pojetí už nezbylo nic než agrese. Na berghainské aparatuře zní zpravidla i hodně hlasité věci kultivovaně, tohle byl ale čistý teror.

Info

CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.