Veronika Mrázková | Články / Recenze | 04.06.2013
Dvojka, která už během studijních let postulovala ráz osvíceného diska pro další sezóny, oprášila synťáky a vydala nové opti-misty-dancy album Random Access Memories. Když si tentokrát odmyslíte vlastní představy a očekávání a přistoupíte na jejich hru, uděláte nejlépe.
Po Bowiem nebo Depeche Mode se i Daft Punk ocitli pod přísným dozorem veškerého posluchačstva. Ukazuje se, že publikum je nevděčná a tak trochu majetnická verbež, která chápe své touhy po osvědčeném jako svatý nárok. Random Access Memories je tak pod tlakem hitochtivců a kdekdo zklamaně vzdychá. Zbytečně.
Už jen za soudnou střídmost produkce je potřeba Daft Punk pochválit. Robotizace je estetizací, bez které to nejde, jiné je to ovšem s digitalizací. Dnešní poptávka po těžkotonážních beatech, zuřivých frekvencích a DJ magii vytěsňuje stejně dobře poživatelné staromódní akustik-elektro. Nactiutrhání Guy-Manuela a Thomase Bangaltera se nekoná a časem určitě dojde i dietní balík RAM uznání. Koneckonců, to je devíza velkých – svobodné překračování vlastních stínů i hype stylizací. Daft Punk se v čase největšího rozmachu rozhodli vrátit k prototypovému elektro-driftu. Jejich tvorba neodvisí od technologického pokroku, ale od vnitřní invence, přesně jak to popisuje Paul Williams: Daft Punk tvoří bez nutkání zavděčit se a sklidit ohlas. „Odpojili se“ od svých identit, aby osvobodili a exponovali svou kreativnost. A jak dodává Giorgio Moroder, skladatel a majitel nesmírně narativní dikce: „Ta síla je v rytmu, který oznamuje, že musíte tančit. Každý miluje tanec, dělá nás šťastnějšími.“ Na albu kooperoval také Panda Bear (shodou okolností na zřejmě největší pecce Doin´ It Right) nebo Todd Edwards a další – na netu najdete mikrodokumenty o natáčení z každým z nich.
Sumírujme: Random Access Memories si nespletete a roboti jsou pořád sexy. Je to deska krapet líná, sem tam se medově lepí, ale Daft Punk se zvládli vyhnout otravnostem, zkratkám, přečančanosti a udělali pěkné žánrové kolečko. Vstupní Give Life Back to Music s pompézním „welcome to our show“ úvodem je k sežrání, singl Get Lucky zas výbornou volbou a každou další skladbu prostou samplů bezpečně rozeznáte. Lose Yourself to Dance nebo zmíněnou Doin’ It Right lze řadit k tanečním skvostům. Polovina alba je líbivá v tradičním „punkovém“ slova smyslu, druhá je libová pro svou fantazii – zvláště Touch s Paulem Williamsem nebo dojímavá Within: „There are so many things that I don’t understand, there’s world within me that I can not explain…“ Patetické, ale vkusné.
A varhanně velkolepá Contact poslouží jako ideální demonstrativní případ – model Daft Punk je pořád bohatý: pozvolné přihřívání, mluvená sekvence, vzlínající synth-smyčky, třeskutě živé bicí, k prasknutí exponované obrátky na více než tři minuty, break, plocha hluku, hluk, plocha hluchu, prostor pro odpadávající posluchačstvo, frekvence do ztracena, break a tečka. Chtěli jste to jinak? Daft Punk ne.
Daft Punk – Random Access Memory (Columbia, 2013)
www.daftpunk.com
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.