Články / Recenze

Daft Punk náhodně a po svém

Daft Punk náhodně a po svém

Veronika Mrázková | Články / Recenze | 04.06.2013

Dvojka, která už během studijních let postulovala ráz osvíceného diska pro další sezóny, oprášila synťáky a vydala nové opti-misty-dancy album Random Access Memories. Když si tentokrát odmyslíte vlastní představy a očekávání a přistoupíte na jejich hru, uděláte nejlépe.
Po Bowiem nebo Depeche Mode se i Daft Punk ocitli pod přísným dozorem veškerého posluchačstva. Ukazuje se, že publikum je nevděčná a tak trochu majetnická verbež, která chápe své touhy po osvědčeném jako svatý nárok. Random Access Memories je tak pod tlakem hitochtivců a kdekdo zklamaně vzdychá. Zbytečně.

Už jen za soudnou střídmost produkce je potřeba Daft Punk pochválit. Robotizace je estetizací, bez které to nejde, jiné je to ovšem s digitalizací. Dnešní poptávka po těžkotonážních beatech, zuřivých frekvencích a DJ magii vytěsňuje stejně dobře poživatelné staromódní akustik-elektro. Nactiutrhání Guy-Manuela a Thomase Bangaltera se nekoná a časem určitě dojde i dietní balík RAM uznání. Koneckonců, to je devíza velkých – svobodné překračování vlastních stínů i hype stylizací. Daft Punk se v čase největšího rozmachu rozhodli vrátit k prototypovému elektro-driftu. Jejich tvorba neodvisí od technologického pokroku, ale od vnitřní invence, přesně jak to popisuje Paul Williams: Daft Punk tvoří bez nutkání zavděčit se a sklidit ohlas. „Odpojili se“ od svých identit, aby osvobodili a exponovali svou kreativnost. A jak dodává Giorgio Moroder, skladatel a majitel nesmírně narativní dikce: „Ta síla je v rytmu, který oznamuje, že musíte tančit. Každý miluje tanec, dělá nás šťastnějšími.“ Na albu kooperoval také Panda Bear (shodou okolností na zřejmě největší pecce Doin´ It Right) nebo Todd Edwards a další – na netu najdete mikrodokumenty o natáčení z každým z nich.

Sumírujme: Random Access Memories si nespletete a roboti jsou pořád sexy. Je to deska krapet líná, sem tam se medově lepí, ale Daft Punk se zvládli vyhnout otravnostem, zkratkám, přečančanosti a udělali pěkné žánrové kolečko. Vstupní Give Life Back to Music s pompézním „welcome to our show“ úvodem je k sežrání, singl Get Lucky zas výbornou volbou a každou další skladbu prostou samplů bezpečně rozeznáte. Lose Yourself to Dance nebo zmíněnou Doin’ It Right lze řadit k tanečním skvostům. Polovina alba je líbivá v tradičním „punkovém“ slova smyslu, druhá je libová pro svou fantazii – zvláště Touch s Paulem Williamsem nebo dojímavá Within: „There are so many things that I don’t understand, there’s world within me that I can not explain…“ Patetické, ale vkusné.

A varhanně velkolepá Contact poslouží jako ideální demonstrativní případ – model Daft Punk je pořád bohatý: pozvolné přihřívání, mluvená sekvence, vzlínající synth-smyčky, třeskutě živé bicí, k prasknutí exponované obrátky na více než tři minuty, break, plocha hluku, hluk, plocha hluchu, prostor pro odpadávající posluchačstvo, frekvence do ztracena, break a tečka. Chtěli jste to jinak? Daft Punk ne.

Info

Daft Punk – Random Access Memory (Columbia, 2013)
www.daftpunk.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Procházka mysli tajemným vesmírem (Toad Planet)

Veronika Tichá 26.08.2024

V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace