Články / Recenze

Death metal s pozitivní příchutí? (Hypnos)

Death metal s pozitivní příchutí? (Hypnos)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 27.09.2017

Hypnos převzali domácí deathmetalové žezlo po legendárních Krabathor. Bodejť by ne, když v jejich čele stojí Bruno, osobnost vzešlá právě z nedávno znovu probuzených Krabathor. A nutno říct, že se Hypnos za těch skoro dvacet let řádně etablovali na scéně a s přehledem setřeli pel, který je s dřevní formací žánru mohl spojovat. Důkazem budiž zatím poslední položka v diskografii Hypnos, The Whitecrow, která na to jde od lesa.

Opustili totiž svazující tematická omezení žánru - v kontextu věci překvapivě heretické - a obrátili s k tomu pozitivnímu v lidském životě. Za hrdinu si zvolili onu titulní "bílou vránu", která místo, aby po světě rozsévala zlo (jak by se na správný death metal slušelo), dělá přesný opak: chodí po zemi a otevírá v lidech to pozitivní - světlo, lidskost, naději, důvěru, empatii. A funguje to velmi dobře. Hypnos nezanevřeli na deathové postupy - growl, sypačky na bicí, valivé riffování, ostré změny tempa i nálady -, jen jim dali novou, poměrně neobvyklou náplň. A přinutili posluchače poslouchat a číst texty.


The Whitecrow je strhující, komplexní deska. Hypnos se podařilo nabourat žánrový stereotyp, a to i včetně monotónnosti, kterou trpí leckteré deathmetalové album. Nebojí se pracovat se sóly, zapojit do hry akustické mezihry, pohrávat si s čistými vokály či recitativy a atmosférou. Přímočará řezničina je mnohdy pozitivum, ale tady by to byla škoda, příběh bílé vrány přímo vybízí k propracovanějším postupům a větší barevnosti. A to se Hypnos podařilo na výbornou.

Info

Hypnos - The Whitecrow (Einheit Produktionen, 2017)
www.hypnos-cz.com

živě:
27. 9. Velbloud, České Budějovice
28. 9. Modrá vopice, Praha
29. 9 RC Gambrinus, Litoměřice
30. 9. Ponorka, Pardubice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.