Články / Reporty

Joyce Manor: Decaf to nebyl

Joyce Manor: Decaf to nebyl

Tomáš Kejmar | Články / Reporty | 09.10.2012

Pátek, Strahov, Sedmička, punk rock. Málem synonyma. V pátek pátého října by do téhle řady synonym patřili ještě Angličani Apologies, I Have None a kalifornští Joyce Manor. Anglo-americká solidárnošč končila v Praze dvoutýdenní turné a bylo vidět, že kluci po koncertech nechodili pít mátový čaj a brzo spát, ale zároveň bylo znát, že cestovat a hrát muziku pro pár nadšených fanoušků je přesně to, čím chtějí žít. Ostatně že Apologies, I Have None jsou kapela, která si život na turné sakra užívá, jsme měli šanci poznat už na festivalu Mighty Sounds 2011. Kapel tohohle typu moc není. Nabídnete jim šatnu, sprchu a hotel a dozvíte se, že jim stačí pár piv, nějaká ta láhev a že spát budou venku, v dodávce anebo možná vůbec.

Stejně jako ve většině klubů v Praze se na 007 musí končit v deset, což Apologies vzali jako pobídku vyrazit po koncertě do města, a už v průběhu setu se sháněli po průvodcích místním nočním životem. Naštěstí mají minimálně stejné nasazení na podiu jako na baru, takže nedostatkem energie rozhodně netrpěli. I hudební poznávací znaky ostrovní scény byly na svém místě: drzý londýnský přízvuk, nakřáplé melodické vokály a čistější kytary, než bývá zvykem, a jasná inspirace punkrockem à la Against Me!, britpopem a folkem. Velmi dobrý začátek večera, který měl mít jen vzestupnou tendenci.

O Joyce Manor nutno zkraje říct, že je to relativně nová kapela, existují všehovšudy dva roky. A kapely z Kalifornie, co existují všehovšudy dva roky, obvykle nehrávají turné po Evropě. Obvykle. Pokud k tomu není obzvláště dobrý důvod. Fakt, že Joyce Manor zní jako srážka Jawbreaker a Descendents, je jeden z těch dobrých důvodů. Fakt, že Joyce Manor zní jako Jawbreaker a Descendents na speedu, je další z těch dobrých důvodů. Jejich písničky se většinou vejdou do minuty, desky do půl hodiny a koncerty nebývají delší než dvacet minut.

Když ale za dvacet minut stihli odehrát deset věcí, tj. půlku svojí kompletní diskografie (existují cca dva roky, víme?), bylo to tak akorát. Měli by i čas na přídavek, ale prý neměli víc nazkoušíno. Po sprintu na 100 metrů stylem start-cíl taky není zvykem obíhat ještě oslavné kolečko navíc. Kamarád o nich napsal, že zní, jako kdyby chodili do Starbucks. Nevím, jak se to pozná, ale ať už chodí na kafe kamkoli, jisté je, že bez kofeinu rozhodně nebude.

Info

Joyce Manor (usa) + Apologies, I Have None (uk)
5. 10. 2012, 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.