Články / Reporty

Joyce Manor: Decaf to nebyl

Joyce Manor: Decaf to nebyl

Tomáš Kejmar | Články / Reporty | 09.10.2012

Pátek, Strahov, Sedmička, punk rock. Málem synonyma. V pátek pátého října by do téhle řady synonym patřili ještě Angličani Apologies, I Have None a kalifornští Joyce Manor. Anglo-americká solidárnošč končila v Praze dvoutýdenní turné a bylo vidět, že kluci po koncertech nechodili pít mátový čaj a brzo spát, ale zároveň bylo znát, že cestovat a hrát muziku pro pár nadšených fanoušků je přesně to, čím chtějí žít. Ostatně že Apologies, I Have None jsou kapela, která si život na turné sakra užívá, jsme měli šanci poznat už na festivalu Mighty Sounds 2011. Kapel tohohle typu moc není. Nabídnete jim šatnu, sprchu a hotel a dozvíte se, že jim stačí pár piv, nějaká ta láhev a že spát budou venku, v dodávce anebo možná vůbec.

Stejně jako ve většině klubů v Praze se na 007 musí končit v deset, což Apologies vzali jako pobídku vyrazit po koncertě do města, a už v průběhu setu se sháněli po průvodcích místním nočním životem. Naštěstí mají minimálně stejné nasazení na podiu jako na baru, takže nedostatkem energie rozhodně netrpěli. I hudební poznávací znaky ostrovní scény byly na svém místě: drzý londýnský přízvuk, nakřáplé melodické vokály a čistější kytary, než bývá zvykem, a jasná inspirace punkrockem à la Against Me!, britpopem a folkem. Velmi dobrý začátek večera, který měl mít jen vzestupnou tendenci.

O Joyce Manor nutno zkraje říct, že je to relativně nová kapela, existují všehovšudy dva roky. A kapely z Kalifornie, co existují všehovšudy dva roky, obvykle nehrávají turné po Evropě. Obvykle. Pokud k tomu není obzvláště dobrý důvod. Fakt, že Joyce Manor zní jako srážka Jawbreaker a Descendents, je jeden z těch dobrých důvodů. Fakt, že Joyce Manor zní jako Jawbreaker a Descendents na speedu, je další z těch dobrých důvodů. Jejich písničky se většinou vejdou do minuty, desky do půl hodiny a koncerty nebývají delší než dvacet minut.

Když ale za dvacet minut stihli odehrát deset věcí, tj. půlku svojí kompletní diskografie (existují cca dva roky, víme?), bylo to tak akorát. Měli by i čas na přídavek, ale prý neměli víc nazkoušíno. Po sprintu na 100 metrů stylem start-cíl taky není zvykem obíhat ještě oslavné kolečko navíc. Kamarád o nich napsal, že zní, jako kdyby chodili do Starbucks. Nevím, jak se to pozná, ale ať už chodí na kafe kamkoli, jisté je, že bez kofeinu rozhodně nebude.

Info

Joyce Manor (usa) + Apologies, I Have None (uk)
5. 10. 2012, 007 Strahov, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace