Tomáš Kejmar | Články / Reporty | 09.10.2012
Pátek, Strahov, Sedmička, punk rock. Málem synonyma. V pátek pátého října by do téhle řady synonym patřili ještě Angličani Apologies, I Have None a kalifornští Joyce Manor. Anglo-americká solidárnošč končila v Praze dvoutýdenní turné a bylo vidět, že kluci po koncertech nechodili pít mátový čaj a brzo spát, ale zároveň bylo znát, že cestovat a hrát muziku pro pár nadšených fanoušků je přesně to, čím chtějí žít. Ostatně že Apologies, I Have None jsou kapela, která si život na turné sakra užívá, jsme měli šanci poznat už na festivalu Mighty Sounds 2011. Kapel tohohle typu moc není. Nabídnete jim šatnu, sprchu a hotel a dozvíte se, že jim stačí pár piv, nějaká ta láhev a že spát budou venku, v dodávce anebo možná vůbec.
Stejně jako ve většině klubů v Praze se na 007 musí končit v deset, což Apologies vzali jako pobídku vyrazit po koncertě do města, a už v průběhu setu se sháněli po průvodcích místním nočním životem. Naštěstí mají minimálně stejné nasazení na podiu jako na baru, takže nedostatkem energie rozhodně netrpěli. I hudební poznávací znaky ostrovní scény byly na svém místě: drzý londýnský přízvuk, nakřáplé melodické vokály a čistější kytary, než bývá zvykem, a jasná inspirace punkrockem à la Against Me!, britpopem a folkem. Velmi dobrý začátek večera, který měl mít jen vzestupnou tendenci.
O Joyce Manor nutno zkraje říct, že je to relativně nová kapela, existují všehovšudy dva roky. A kapely z Kalifornie, co existují všehovšudy dva roky, obvykle nehrávají turné po Evropě. Obvykle. Pokud k tomu není obzvláště dobrý důvod. Fakt, že Joyce Manor zní jako srážka Jawbreaker a Descendents, je jeden z těch dobrých důvodů. Fakt, že Joyce Manor zní jako Jawbreaker a Descendents na speedu, je další z těch dobrých důvodů. Jejich písničky se většinou vejdou do minuty, desky do půl hodiny a koncerty nebývají delší než dvacet minut.
Když ale za dvacet minut stihli odehrát deset věcí, tj. půlku svojí kompletní diskografie (existují cca dva roky, víme?), bylo to tak akorát. Měli by i čas na přídavek, ale prý neměli víc nazkoušíno. Po sprintu na 100 metrů stylem start-cíl taky není zvykem obíhat ještě oslavné kolečko navíc. Kamarád o nich napsal, že zní, jako kdyby chodili do Starbucks. Nevím, jak se to pozná, ale ať už chodí na kafe kamkoli, jisté je, že bez kofeinu rozhodně nebude.
Joyce Manor (usa) + Apologies, I Have None (uk)
5. 10. 2012, 007 Strahov, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.