Články / Recenze

Děs spojený s rozkoší (Sebevrazi)

Děs spojený s rozkoší (Sebevrazi)

Libor Staněk | Články / Recenze | 10.03.2018

Argentinský spisovatel Antonio di Benedetto (1922-1986), který napsal několik povídkových knih a pět románů, nikdy nenabyl v naší zemi takové popularity jako jeho jihoameričtí souputníci Julio Cortázar, Roberto Bolaňo, Gabriel García Márquez nebo Jorge Luis Borges. Ovšem jeho závěrečná část volné trilogie „čekání“ nazvaná Sebevrazi (1969), která stejně jako předchozí díly Zama (1956, česky 2013) a Tišitel (1964, česky 2015) vychází v nakladatelství Rubato, ho pasuje na literární roveň zmíněných velikánů.

Benedetto se vyznačuje velmi specifickým autorským stylem, když mísí banální grotesku s absurdním existencialismem, který může čtenáři připomínat slavné romány Alberta Camuse. Zřetelné je především téma smrti, respektive motiv sebevraždy, jenž se táhne celou knihou jako červeně zkrvavená nit. Bezejmenný hrdina se na úvod příběhu ve své práci v tiskové kanceláři seznamuje s tematikou sebevražd. Posmrtné fotografie obětí mu mají posloužit pro vznik seriálu, který má být posléze nabídnut novinám a časopisům. Vše začíná právě v době, kdy má otec hlavního hrdiny výročí smrti, kterou si přivodil ve svých třiatřiceti svou vlastní rukou. Význam sebevraždy tak nabývá velice osobní a intimní roviny. Od první stránky mu dýchá na záda, je pronásledován její znepokojivou slastí, která vyzařuje z tváří zkoumaných obětí: „Proč ta dovnitř zahleděná hrůza? Proč ta ponurá rozkoš?“ ptá se ustavičně hlavní postava, aniž by se dopátrala odpovědi. Smrt jednou odkazuje ke skryté dávce blaženosti, jindy k čirému projevu šílenství. Autor si s tímto rozporem nedělá žádné starosti, naopak tuto bezednou propast, týkající se neuchopitelné podoby smrti, stránku po stránce hloubí a pitvá s rozkošnickou zálibou.

Sebevražda je v knize analyzována odborným jazykem i statistickými údaji, je rovněž nahlížena optikou investigativní žurnalistiky, která v sobě nezapře rysy senzachtivosti. K tomu se přidává forma deníkových zápisů, které dodávají punc autentičnosti. Pro Benedetta je ale nejdůležitější vrstva směřující k filozofické otázce, v níž je bytí určeno vždy bytím ke smrti. Jde o otázku fascinovanou naším odchodem z tohoto světa. Ať děláme, co děláme, jednou zemřeme. Sebevrazi této děsivé banalitě předcházejí, jsou o krok napřed: „Otázka nakonec nezní proč se zabít, nýbrž proč to neudělat.“ Benedetto zavléká tuto absurditu do chaotické spleti kriminálních příběhů, které se ve svém náruživém vyprávění pohybují na hraně magického realismu a strohého existencialismu. Tato oscilace mezi dvěma literárními směry je spisovatelovo unikum.

Na závěr ještě jeden příměr. Benedetto je ohromně čtivý, jako například další jihoamerický autor Roberto Bolaňo. Oba mají úžasný cit pro to, aby čtenář jejich napínavé zápletky vášnivě hltal, oba ale čtenář vstřebává jiným způsobem. Zatímco Bolaňa může jemně přežvykovat, Benedettovy striktní sekané věty musí zuřivě polykat, spisovatelův styl ho nenechá oddechnout. Jazyk je zběsilý, až neurvale nepřehledný, plynulost textu nabourává splývání promluv postav a vypravěče.

Albert Camus prohlásil, že jediná filozofická otázka spočívá v tom, zda spáchat či nespáchat sebevraždu. Benedettův román je děsivá óda na toto bytostné schizma.

Info

Antonio di Benedetto – Sebevrazi (Rubato, 2017)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.