Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 1. místo

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 1. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 07.01.2019

V uplynulých dnech jsme vám představili čtveřici zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dnes žebříček završíme místem nejvyšším a ještě navíc předáváme kompletní pořadí. Virbl?

Domácí

1. Povodí Ohře – S/T (Stoned to Death) 63 bodů
Bylo to jako ohraná mantra: Esgmeq. To slovo se vracelo v různých podobách a různých vzpomínkách jako dozajisté zprávy, zažité a zažrané vzpomínky, zkazky, legendy i pivní bláboly… Byli tací, kteří přišli na chuť Skupině Štěstí, byli i takovíi, kteří se zamilovali do Sisiho šansonů pod hlavičkou Esoasisi. Ale když přišly zaručené informace o tom, že se zvětralý srdcerváč obklopil členy kapel Climatizado a Esazlesa, aby dal průchod svému říčnějšímu já, pohnul se nejeden poklopec. Mlhavé představy se během měsíců poslechů a navštívených koncertů probarvily a nakonec je z toho deska roku. A troufáme si říct, že ne pouze pro Full Moon. Škvára zadřená v srdcích a dlaních? Staří mládnou, mladí stárnou.

„Je až neuvěřitelné, že se strhující atmosféra koncertů Povodí Ohře povedla v neostrouhané podobě přenést na desku. I když kapela vychází z domácího prostředí DIY punku, vědomě staví na tvrdém rocku a s pliváním kolem sebe a kovbojskými košilemi si neodpustí některá jeho klišé – v zásadní věci se ale od konzervativních rockerů liší. Tradiční rock je jenom silácká macho póza, často nic dalšího už neříká a klouže po povrchu, hudba Povodí Ohře je víc o sundávání masek a introspektivních ponorech. Sehraná sestava dělá sebevědomou hudbu, ale vede ji melancholický frontman, který v sobě nese jistou maniakální křehkost a úzkost. Česká deska roku? Povodí Ohře je horký kandidát – a vlastně už teď kultovka, jako Esgmeq, pivo nebo startky.“ (Miloš Hroch, Radio Wave)

2. Tomáš Palucha - Čaro (Day After) 54 bodů, 3. Manon meurt - MMXVIII (Minority) 51 bodů, 4. Houpací koně - Desolation Peak (Yannick South) 41 bodů, 5. Please the Trees - Infinite Dance (Starcastic) 29 bodů, 6. Floex and Tom Hodge – A Portrait of John Doe (Minority) 26 bodů, 7. Rutka Laskier – Protiklady (Happy Mutant) 25 bodů, 8. – 9. Čáry života – Stínítko (Bumbum Satori) a WWW – Neutopíš se dvakrát v téže řece (Bigg Boss) 24 bodů, 10. Pris – Naše večery (Full Moon Forum) 19 bodů, 11. Zagami Jericho – [yours] (vl. náklad) 17 bodů, 12. – 14. James Cole – Stanley Kuffenheim (Kuffenheim Sound), Zabelov Group – Eg (Minority) 16 bodů, 15. – 18. Ghost of You – Black Yoga (Indies Scope), Orient – V (vl. náklad) a Už jsme doma – Kry (Indies MG) 14 bodů, 19. – 20. Katarzia – Antigona (Slnko) a Rány těla – Maybe It'’s Fantasy (Drug Me) 12 bodů

38 hlasujících vybíralo z 81 alb


Zahraniční

1. Daughters – You Won't Get What You Want (Ipecac) 40 bodů
„Kdybych po našem koncertě přišel domů, můj oblek byl stále čistý a nezmačkaný a moje vlasy vypadaly hezky, tak bych si připadal, že jsem nenaplnil očekávání lidí, co se na nás přišli podívat. Když jdeš na koncert, tak si ho chceš užít. Když si chceš pustit desku, tak si sedneš doma a uděláš to. Chci, aby lidé viděli něco, co je poznamená. Ano, někdy zacházím příliš daleko a ublížím si, ale ničeho nelituji.“ Lex Marshall z Daughters se v rozhovoru pro The Quietus rozpovídal o všem možném, ale v tomhle případě se plete. You Won't Get What You Want se jednoduše nedá poslouchat doma vsedě, je vlezlá, nepříjemná a neodolatelná. Poznamená vás. Zasáhne. Hluboko a navždy.

„Přístupnost Daughters je přímo úměrná jejich nekompromisnímu autorskému přístupu – hypnotická disonance, pochodové bicí zesílené do nepříjemné hlasitosti, vykřikované vokální repetice, a to všechno je prohnané neuvěřitelně sytou produkcí. Tohle není hudba, která by chtěla, abyste si ji zamilovali na víc poslechů, místo toho vás hned sežere a ovládne.“ (Ian Cohen, Pitchfork)

2. Kamasi Washington - Heaven and Earth (Yung Turks) 21 bodů, 3.-4. Marianne Faithfull - Negative Capability (BMG) a The Voidz - Virtue (RCA) 19 bodů, 5. Low - Double Negative (Subpop) 19 bodů, 6. – 8. Blood Orange – Negro Swan (Domino), Nine Inch Nails – Bad Witch (The Null Corporation/ Capitol) a Pusha T – Daytona (GOOD Music/ Def Jam) 15 bodů, 9. Beak> – >>> (Invada) 14 bodů, 10. – 12. Parquet Courts – Wide Awake! (Rough Trade), Rival Consoles – Persona (Erased Tapes) a Shame – Songs of Praise (Dead Oceans) 13 bodů, 13. Mudhoney – Digital Garbage (Sub Pop) 12 bodů, 14. Tropical Fuck Storm – A Laughing Death at Meatspace (Mistletone/ TFS) 11 bodů, 15. – 18. A Perfect Circle – Eat the Elephant (BMG), KEN mode – Loved (Season of Mist), Scars on Broadway – Dictator (Scarred for Life) a Sophie – Oil of Every Pearl's Un-Insides (MSMSMSM/ Future Classic/ Transgressive), 19. – 20. Amnesia Scanner – Another Life (PAN) a Aurora – Infections of a Different Kind, Step 1 (Glassnote) 9 bodů

45 hlasujících vybíralo ze 177 alb

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.