Články / Sloupky/Blogy

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 1. místo

Desky roku 2018 podle Full Moonu: 1. místo

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 07.01.2019

V uplynulých dnech jsme vám představili čtveřici zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dnes žebříček završíme místem nejvyšším a ještě navíc předáváme kompletní pořadí. Virbl?

Domácí

1. Povodí Ohře – S/T (Stoned to Death) 63 bodů
Bylo to jako ohraná mantra: Esgmeq. To slovo se vracelo v různých podobách a různých vzpomínkách jako dozajisté zprávy, zažité a zažrané vzpomínky, zkazky, legendy i pivní bláboly… Byli tací, kteří přišli na chuť Skupině Štěstí, byli i takovíi, kteří se zamilovali do Sisiho šansonů pod hlavičkou Esoasisi. Ale když přišly zaručené informace o tom, že se zvětralý srdcerváč obklopil členy kapel Climatizado a Esazlesa, aby dal průchod svému říčnějšímu já, pohnul se nejeden poklopec. Mlhavé představy se během měsíců poslechů a navštívených koncertů probarvily a nakonec je z toho deska roku. A troufáme si říct, že ne pouze pro Full Moon. Škvára zadřená v srdcích a dlaních? Staří mládnou, mladí stárnou.

„Je až neuvěřitelné, že se strhující atmosféra koncertů Povodí Ohře povedla v neostrouhané podobě přenést na desku. I když kapela vychází z domácího prostředí DIY punku, vědomě staví na tvrdém rocku a s pliváním kolem sebe a kovbojskými košilemi si neodpustí některá jeho klišé – v zásadní věci se ale od konzervativních rockerů liší. Tradiční rock je jenom silácká macho póza, často nic dalšího už neříká a klouže po povrchu, hudba Povodí Ohře je víc o sundávání masek a introspektivních ponorech. Sehraná sestava dělá sebevědomou hudbu, ale vede ji melancholický frontman, který v sobě nese jistou maniakální křehkost a úzkost. Česká deska roku? Povodí Ohře je horký kandidát – a vlastně už teď kultovka, jako Esgmeq, pivo nebo startky.“ (Miloš Hroch, Radio Wave)

2. Tomáš Palucha - Čaro (Day After) 54 bodů, 3. Manon meurt - MMXVIII (Minority) 51 bodů, 4. Houpací koně - Desolation Peak (Yannick South) 41 bodů, 5. Please the Trees - Infinite Dance (Starcastic) 29 bodů, 6. Floex and Tom Hodge – A Portrait of John Doe (Minority) 26 bodů, 7. Rutka Laskier – Protiklady (Happy Mutant) 25 bodů, 8. – 9. Čáry života – Stínítko (Bumbum Satori) a WWW – Neutopíš se dvakrát v téže řece (Bigg Boss) 24 bodů, 10. Pris – Naše večery (Full Moon Forum) 19 bodů, 11. Zagami Jericho – [yours] (vl. náklad) 17 bodů, 12. – 14. James Cole – Stanley Kuffenheim (Kuffenheim Sound), Zabelov Group – Eg (Minority) 16 bodů, 15. – 18. Ghost of You – Black Yoga (Indies Scope), Orient – V (vl. náklad) a Už jsme doma – Kry (Indies MG) 14 bodů, 19. – 20. Katarzia – Antigona (Slnko) a Rány těla – Maybe It'’s Fantasy (Drug Me) 12 bodů

38 hlasujících vybíralo z 81 alb


Zahraniční

1. Daughters – You Won't Get What You Want (Ipecac) 40 bodů
„Kdybych po našem koncertě přišel domů, můj oblek byl stále čistý a nezmačkaný a moje vlasy vypadaly hezky, tak bych si připadal, že jsem nenaplnil očekávání lidí, co se na nás přišli podívat. Když jdeš na koncert, tak si ho chceš užít. Když si chceš pustit desku, tak si sedneš doma a uděláš to. Chci, aby lidé viděli něco, co je poznamená. Ano, někdy zacházím příliš daleko a ublížím si, ale ničeho nelituji.“ Lex Marshall z Daughters se v rozhovoru pro The Quietus rozpovídal o všem možném, ale v tomhle případě se plete. You Won't Get What You Want se jednoduše nedá poslouchat doma vsedě, je vlezlá, nepříjemná a neodolatelná. Poznamená vás. Zasáhne. Hluboko a navždy.

„Přístupnost Daughters je přímo úměrná jejich nekompromisnímu autorskému přístupu – hypnotická disonance, pochodové bicí zesílené do nepříjemné hlasitosti, vykřikované vokální repetice, a to všechno je prohnané neuvěřitelně sytou produkcí. Tohle není hudba, která by chtěla, abyste si ji zamilovali na víc poslechů, místo toho vás hned sežere a ovládne.“ (Ian Cohen, Pitchfork)

2. Kamasi Washington - Heaven and Earth (Yung Turks) 21 bodů, 3.-4. Marianne Faithfull - Negative Capability (BMG) a The Voidz - Virtue (RCA) 19 bodů, 5. Low - Double Negative (Subpop) 19 bodů, 6. – 8. Blood Orange – Negro Swan (Domino), Nine Inch Nails – Bad Witch (The Null Corporation/ Capitol) a Pusha T – Daytona (GOOD Music/ Def Jam) 15 bodů, 9. Beak> – >>> (Invada) 14 bodů, 10. – 12. Parquet Courts – Wide Awake! (Rough Trade), Rival Consoles – Persona (Erased Tapes) a Shame – Songs of Praise (Dead Oceans) 13 bodů, 13. Mudhoney – Digital Garbage (Sub Pop) 12 bodů, 14. Tropical Fuck Storm – A Laughing Death at Meatspace (Mistletone/ TFS) 11 bodů, 15. – 18. A Perfect Circle – Eat the Elephant (BMG), KEN mode – Loved (Season of Mist), Scars on Broadway – Dictator (Scarred for Life) a Sophie – Oil of Every Pearl's Un-Insides (MSMSMSM/ Future Classic/ Transgressive), 19. – 20. Amnesia Scanner – Another Life (PAN) a Aurora – Infections of a Different Kind, Step 1 (Glassnote) 9 bodů

45 hlasujících vybíralo ze 177 alb

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace