redakce | Články / Sloupky/Blogy | 10.01.2020
Rekapitulujete, počítáte, které tutové jméno v žebříčcích dosud nezaznělo? Postupně jsme vám odhalili čtveřicí zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dnes už zbývá pouze post nejvyšší. A jako návdavkem přijměte i kompletní pořadí desek, která se umístnili na ostatních místech. Vítězem pro rok 2019 se tedy stává...
Domácí
1. Zvíře jménem Podzim – Září (Indies Scope) 81 bodů
Osmnáctihlavý big band, jemuž držel ohlávku postapo-písničkář Kittchen, budil od začátku zvědavost, ale i skepsi. Po třech letech existence, které provázely nadšené reakce jak hudebních publicistů, tak širokého spektra posluchačů, přišlo Zvíře s druhou, rozlučkovou deskou Září. Velkorysý projekt provázely koncerty v nejrůznějších sestavách, ilustrovaná kniha, výstava i zařazení skladby Černou na soundtrack k filmu Úsměvy smutných mužů. Zvíře jménem Podzim se pak nevydali očekávanou cestou, ale spojili se s uznávaným slovenským producentem Pjonim a natočili materiál, který tolik nesází na hity a výrazné refrény, je tvrdší a experimentálnější.
„Stěžejní je elektronika. Dokonce tolik, že deska ve svých nejsvižnějších momentech působí dojmem dunivého raveu. Některé skladby mohutně rezonují ostrými a rachotivými zvukovými vlnami ještě dlouho potom, co Königův hlas ukončí své niterné výpovědi. V nich by asi leckdo čekal melancholii, ale ve skutečnosti je z nich cítit víc radosti z podmanivé nostalgie. König tentokrát nestaví písně na děsivé tíze osamocené každodennosti, ale vyloženě si užívá lidské přítomnosti v podobě širokého ansámblu. Ne že by písně Zvířete byly nějak radostné, to ani omylem. I ty nejtklivější melodie se ale nesnaží podělit o tíhu světa a pomalé skladby nestahují pod hladinu. Na houpavých vlnkách poklidně odnášejí daleko od břehu.“ (Jakub Koumar, Full Moon)
2. Post-hudba - Není se na co těšit (Full Moon Forum) 54 bodů, 3. Hugo Toxxx - 1000 (Hypno 808) 46 bodů, 4. Šimanský & Niesner - Tance neznámé (Stoned to Death) 42 bodů, 5. Rouilleux - Lycanthropic Sound (Letmo) 31 bodů, 6. Palma – Starý duch (Silver Rocket) 28 bodů, 7. Acute Dose – Overdose (vl. náklad) 25 bodů, 8. Vladimír Mišík – Jednou tě potkám (100PROmotion) 24 bodů, 9.–10. Idea – Tempo (Ty Nikdy) a P/\ST – Expedice do vnitrobloku (vl. náklad) 23 bodů, 11.–12. B4 – Plastová okna (Polí 5) a Kafka band – Amerika (Indies Scope) 20 bodů, 13.–14. Bára Zmeková – Lunaves (Tranzistor) a MC Gey – Rap-Life: Epizoda 2 (Ty Nikdy) 19 bodů, 15. Khoiba – s/t (Minority) 18 bodů, 16.–17. Aid Kid – Cinematographer's Journal (Bigg Boss) a Nusle Sound System – Welcome To The Dopíči (vl. náklad) 12 bodů, 18.–21. Billow – Seascape (Bughead), Illegal Illusion – Dried Blood Syndrome (623264), Permon Balet Superstar – Hic Sunt (vl. náklad) a Wabi Experience – s/t (Mikroton) 11 bodů
53 hlasujících vybíralo z 93 alb
Zahraniční
1. Nick Cave & The Bad Seeds – Ghosteen (Ghosteen Ltd.) 73 bodů
Kolik váží ztráta? Přestože si většina fanoušků vsugerovala, že rozloučení Nicka Cavea s tragicky zahynulým synem proběhlo už na minulém albu Skeleton Tree, tak k vyrovnání dochází teprve nyní. Jen asi trochu jinak, kdo by čekal syntezátory a ambient, že? Tak či onak, Ghosteen je dost možná nejlépe přijatým albem v celé Caveově kariéře (Metacritic.com eviduje v době psaní tohoto textu bezprecedentní průměr kritických hodnocení devadesát šest ze sta, pozn. ed.). Jeho autor se otevřel posluchačům na nedávném „konverzačního turné“ s klavírem i v rámci online zpovědnice The Red Hand Files a snad i díky tomu alespoň částečně došel klidu. Přes veškerou hloubku tragédie totiž Ghosteen nakonec nabízí zřetelný záblesk světla.
„Ghosteen je deskou samoty. Není beznadějná a ztracenecká, naopak, v poklidných, až nadzemsky krásných nenápadných skladbách, přes které Cave deklamuje svá nejen biblická podobenství, přináší ono kýžené uvolnění od smutku v jeho nejčistší podstatě. Uvolnění, které vždy musí přijít z nás samotných. V oscilujících, půvabně znějících synťácích se utápí naivně pohádkové obrazy i nekonečné využívání motivu dítěte. Cave v The Red Hand Files napsal, že potřebuje psát autenticky a snaží se zabývat všemi možným otázkami a problémy a zároveň se nesnaží otočit zády vůči tomu hlavnímu – smrti svého dítěte. Nesnaží se smutek zavřít do tajné komnaty, ani dělat, že všechno už přebolelo.“ (Judita Císařová, Radio Wave)
2. Tool - Fear Inoculum (Volcano|RCA) 46 bodů, 3. Kim Gordon - No Home Record (Matador) 42 bodů, 4. Tyler, the Creator - Igor (A Boy Is a Gun|Columbia) 33 bodů, 5. Thom Yorke - Anima (XL) 26 bodů, 6. Black Midi – Schlagenheim (Rough Trade) 22 bodů, 7. Jenny Hval – The Practice of Love (Sacred Bones) 21 bodů, 8. Billie Eilish – When We All Fall Asleep, Where Do We Go? (Darkroom | Interscope) 19 bodů, 9. a 10. Cave In – Final Transmission (Hydra Head) a Leonard Cohen – Thanks for the Dance (Columbia | Legacy) 18 bodů, 11.–14. Fat White Family – Serfs Up! (Domino), FKA twigs – Magdalene (XL), Purple Mountains – s/t (Drag City) a Richard Dawson – 2020 (Domino) 15 bodů, 15. Sudan Archives – Athena (Stones Throw) 14 bodů, 16. Fontaines D.C. – Dogrel (Partisan) 13 bodů, 17.–20. Aldous Harding – Designer (4AD), Cage the Elephant – Social Cues (RCA), Little Simz – Grey Area (Age 101) a Mueran Humanos – Hospital Lullabies (Cinema Paradiso) 12 bodů
63 hlasujících vybíralo z 216 alb
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?