redakce | Články / Sloupky/Blogy | 05.01.2021
Přestože Amelie Siba způsobila na scéně mimořádný poprask, těžko letos doma najdete intimnější nahrávku, než její album Dye My Hair o těžkostech dospívání. Yves Tumor už se ničeho nebojí a naplno studuje anatomii rockové hvězdy. Na desce Heaven to a Tortured Mind přináší žánrové ohňostroje, explozivní dechové sekce, glamrocková sóla, plyš, sliz i tanečnice převlečené za krávy.
Domácí
2. Amelie Siba – Dye My Hair (Teargarten | Full Moon Forum) 72 bodů
Nestává se často, aby teprve sedmnáctiletá hudebnice nebyla nováčkem na scéně. Pražská písničkářka Amelie Siba zaujala prvními singly už v roce 2018, o rok později o sobě dala více vědět EPčkem It Was Nice to Meet You, na němž pracovala s Lukášem Vydrou (Dukla). O rok nato vyhrála soutěž 1band2play, kterou každoročně vyhlašuje magazín Full Moon. Ten se taky podílel na vydání jejího dlouhohrajícího debutu Dye My Hair ve spolupráci s labelem Teargarten. Intimní nahrávka bodovala napříč hudební scénou, křehké příběhy doprovázené jemnými kytarovými melodiemi a zdrženlivou elektronikou zmiňují ve výročních žebříčcích náctiletí introverti i o generace starší metalisti. A přirovnání k takovým jménům jako Mazzy Star nebo Snail Mail se už nezdají tak nadnesené.
„Desku bych postavil na čtyři pilíře. Jednak jemný a výborný hlas, potažmo zpěv, precizní angličtina, minimalistická akustická kytara a introspektivní textařina. Co se textů týče, Amelie jde hodně do sebe, hledá samu sebe, vyčítá si, co někdy udělala, nebo naopak proč je tak nejistá každým krokem, který se rozhodne podniknout… A když všechno tohle spojíte dohromady, tak vyvstane jedno jméno, a tím je Sufjan Stevens, potažmo jeho svěřenec Angelo De Augustine.“ (Vojtěch Tkáč, Reflektor)
57 hlasujících vybíralo z 99 alb
Zahraniční
2. Yves Tumor – Heaven To A Tortured Mind (Warp) 36 bodů
Yves Tumor je pouze jednou z mnoha uměleckých identit producenta a hudebníka Seana Bowieho, ovšem bezpochyby tou nejúspěšnější. Jistý příklon k mainstreamu naznačovala již jeho předchozí tvorba, Heaven to A Tortured Mind jde v tomto ohledu tak daleko, až to některé recenzenty vyprovokovalo k uštěpačným poznámkám o Lennym Kravitzovi nebo dokonce Kasabian. Náklonnost k rokenrolovým klišé platí, podobně jako snaha o přímočaré melodie plné R&B, soulu nebo gospelu, vše ponořeno do omamně psychedelické produkce. Jde o návnadu pro nové posluchače, součást image nebo spekulativní hru? Ve skutečnosti na tom příliš nezáleží. Říkáte Kravitz? My říkáme Prince!
„Tumor na Heaven to A Tortured Mind nabízí skutečně málo ze svého nitra, ostatně i jeho identita zůstává částečně záhadou, jeho tajemná přítomnost i kultovní postavení na tomto albu dostávají přednost. Samotný koncept Yvese Tumora spočívá v tom, že se vyhýbá realismu ve prospěch fantazie a umožňuje rozvíjet představivost. Odkazy na pohanského boha Pana ve skladbě Romanticist nebo ve videu ke Gospel For A New Century potvrzují jeho vlastní mýtickou kapacitu jako předmět i katalyzátor touhy. Pokud má jeho současná podoba s rozměry rockové hvězdy něco představovat, tak je to zcela jistě novodobé božstvo.“ (Michael Appouh, The Quietus)
63 hlasujících vybíralo z 222 alb
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?