Články / Reporty

Dobra robota! (Riverside)

Dobra robota! (Riverside)

Davo Krstič | Články / Reporty | 07.03.2019

Running Wild, Kreator, Cradle of Filth, Queensrÿche, Arch Enemy… to není výčet účastníků dalšího tuzemského metalového festivalu. Tahle sestava se sešla na tričkách návštěvníků pražského koncertu polských prog rockerů Riverside. Publikum bylo sympaticky rozpřáhlé nejen žánrově, ale i věkově, takže vedle mladíků s pivem a opravdu krásných holek dorazili i pokročilí, zvědaví na „Pink Floyd z Varšavy“. A ke zvědavosti rozhodně byl důvod, neboť šlo o první tuzemský koncert v novodobé historii Riverside – kapela se po předčasné smrti kytaristy Piotra Grudzinského rozhodla pokračovat dál coby trio – a současně o zahajovací koncert evropského turné Wasteland tour.

Ještě deset minut před oznámeným startem setu holandských Lesoir byly dveře do sálu zavřené a za nimi probíhala zvukovka. Zpěvačka Maartje Meessen se posléze za zdržení omlouvala, prý nastaly nějaké technické problémy, které bylo potřeba dořešit. Zjevně neúspěšně, protože zvuk byl špatný a v hlukové kouli se téměř zcela ztrácel doprovodný zpěv Eleen Bartholomeusové. Co na tom, že Lesoir zpestřují svůj mix prog rocku a symfonického metalu užitím příčné flétny, když kvůli mizernému zvuku nemá šanci vyniknout? Alespoň že publikum kapelu neodzívalo.

Děsil jsem se, jak budou znít hlavní hvězdy, a během úvodních vteřiny skladby Acid Rain si mohutně oddechl. Zvuk byl o dvě třídy výš, krásně čitelný, což je pro instrumentální ekvilibristy Riverside prostě nutnost. Teprve jsme začínali, ale zaplněný sál Paláce Akropolis už stihl jeden singalong a k dalšímu jej lídr kapely Mariusz Duda vyzval v refrénu Vale of Tears. Zakrátko došlo i na Lament, subjektivně nejlepší píseň z nového alba, v níž se ideálně mísí křehká melancholie s rock/metalovou agresí. Duda má neskutečný cit pro silné melodie. Ano, Riverside exhibují, ale v základu je to vždy jednoduchá, v tom nejlepším slova smyslu chytlavá píseň. Jako třeba ve vyloženě floydovské Guardian Angel, kterou zpěvák a (bas)kytarista představil jako píseň o tom, jak jsou nyní lidé v Polsku, potažmo v celé Evropě čím dál víc odděleni jeden od druhého. Nebo hned následující Lost (Why Should I Be Frightened By a Hat?), což je regulérní pop-rock s nakažlivým refrénem.

fotogalerie z koncertu zde

Během promluv k publiku přecházel Duda plynule z angličtiny do polštiny. Na úvod se zeptal „dobrze se darzi?“, pěveckou výpomoc fanoušků pochválil slovy „bardzo ładne“ a v závěru hýřil superlativy. „Fantastyczne,“ zhodnotil před tradičním přídavkem 02 Panic Room. Nové album Wasteland stihli Riverside přehrát celé, včetně poněkud úmorné instrumentálky The Struggle for Survival, že jsou v kapele skvělí muzikanti, vím i bez podobných vycpávek. Hned potom sáhli Riverside hluboko do archivu a vytáhli Loose Heart z debutu Out of Myself, v jejímž závěru si Duda solidně zachroptěl. Přestože by k tomu jejich tvorba sváděla, obešli se Riverside celý večer na pódiu bez atmosférických projekcí (na bílém plátně v pozadí se skvělo jen velké R) a vystačili si s decentními světelnými efekty. Jak Duda přiznal, vrátili se Poláci do České republiky po hodně dlouhé době. Nadšené vytleskávání a skandování „Riverside“ je, doufám, utvrdilo v tom, že jejich rozhodnutí pokračovat bylo správné. Start turné – znakomity.

Info

Riverside (pl) + Lesoir (uk)
6. 3. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.