Články / Reporty

Dock, Bardo a standardy

Dock, Bardo a standardy

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého, mezi lidmi oblíbeného klubu, aby při vybírání vstupného všem osobně vysvětloval, že je potřeba být během koncertu opravdu potichu? V ostravském klubu Dock vypadal přesně takhle boj s ignorancí minulý týden. Dock je v mnoha ohledech přístavištěm pozitivní deviace - koncepční parties pro dospělé, hudební objevy ze všech koutů světa, groove jamy, snídaně, které sbližují, rezidence techno platformy... Kluboví návštěvníci ale často staví program na druhé místo, jsou tu stovky těch, kteří pokud si chtějí dát pivo, nechtějí u toho ani hekaly, ani drncálky. Umělec má jen tolik prostoru, kolik mu vyčlení bezohledné, anebo ohleduplné publikum. Jistě, všichni máme zkušenost s arogancí. Občas se najde i nezvykle silná vůle netolerovat ji a jít naproti pozoruhodným zážitkům stůj co stůj, i za cenu nesouhlasu štamgastů.

Co všechno Dock hájí a představuje? Nezapomenutelnými byly koncerty Enest, Erith, Ochepovsky, Go March nebo Bulp. Ještě si živě pamatuju, jak v Ostravě nebylo na co zajít celé týdny (pomíjím-li jazz a související styly), teď lze za muzikou vyrážet vícekrát do týdne. V Docku navíc přibyla sklepní scéna pro skutečně undergroundové požitky malých hloučků (nese trefný název Otvor Stage), zvětšilo se hlavní pódium, přijedou Bert & Friends, Never Sol, Bára Zmeková, interpreti z Polska, USA. Jak dokážou provozní primárně nehudebního klubu tolik produkce utáhnout, když na koncert chodí stěží menší desítky nadšenců, těžko povědět. Každopádně v úvodu zmíněné rozhodné gesto majitelů zajistilo první opravdu ničím nerušené vystoupení. Přijel projekt Bardo.

Tvorba na pomezí poezie a folklóru a zvláště pak jímavý projev mazlivé Sisy Fehér v triu. Nemusela prosit o pozornost, všechno znělo, bylo slyšet, mohlo promlouvat. A pokorný poslech Bardo potřebují, protože jsou pokory plní. Stejně jako líbezných trylků a povážlivých výšek, ve kterých vám ještě není nedobře. Sisa tvoří a zpívá hudbu připomínající třeba Dorotu Barovou, Beatu Hlavenkovou nebo Katarzii (speciálně v songu Ona). Také houpe, lehounce a bezchybně vyslovuje a vládne jazykem, sdílí silné zkušenosti, věří na zvukomalbu. Písně jako Ráno nebo Jelene uchlácholí i velké vzteky, Zore nebo Jarabinu stačí slyšet jednou, abyste si melodii dokázali vybavit i týden na to.

Večer s Bardo v Docku zůstane milníkem, skvělým otevřením nové sezóny, která se může přiblížit metropolitním standardům. 

Info

Bardo
10. 10. 2019 Dock, Ostrava

foto © Jan Lapčík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.